Nedávno otevřené Muzeum zimních sportů Emericha Ratha zahrnuje staré i novější lyže, historické boty, brusle, sáňky či skiboby.
„S Jindřichem jsme se znali dobře. Kdysi jsme společně stavěli útulnu v Machově na louce na Homoli na Boře, kde se lyžovalo. O nedělích se nás tam sešlo víc než dvacet. Byla to hodně prudká stráň a někteří se tam naučili lyžovat opravdu výborně,“ vzpomíná na začátek 80. let člen Borského klubu lyžařů v Machově Jaroslav Novák.
„Nahoru se lyže vynesly a dopoledne se sjezdovalo, v poledne jsme něco popili a seděli u polévky. Jindra Vaňků si vždycky jídla hleděl, to byla jeho vášeň. Ohříval ‚zupu‘ a pekl špekáčky na plotně v alobalu. Tehdy jsme tam pořádali silvestry a karnevaly. Jindra také na lyžařských karnevalech vždycky hrál Krakonoše,“ vypráví Jaroslav Novák.
Sbírku už několikrát pomáhal stěhovat. Machovští lyžaři se totiž pro ni snažili najít prostory ve škole, v neobývané faře či v bývalé pekárně. Prozatím tak zakotvila v muzeu.
Emericha Ratha poznal osobně
Učitel, řezbář a sběratel Vaněk (1937-2011) se netajil obdivem k všestrannému sportovci Emerichu Rathovi, po němž si vždy přál pojmenovat své muzeum. Byl to souputník Hanče a Vrbaty, přeborník v maratonu, horolezec, mistr Německa v boxu, ale i romantický tramp.
Část života Rath prožil v Broumově, kde prosazoval lyžování. Do února 1948 provozoval v Praze obchod se sportovními potřebami. Když mu ho komunisté sebrali, Rath se vrátil na Broumovsko. Zemřel v roce 1962 zapomenut ve stárkovském domově důchodců. Sběratel se s všestranným sportovcem osobně potkal.
„Poznal jsem Ratha, když chodíval za mým dědečkem. Byl to velký dobrodruh,“ vzpomínal Jindřich Vaněk před patnácti lety v MF DNES.
Tehdy v podkrovní dílně žertoval, že je spíš vetešník, protože je mu líto věci vyhodit. Ke sbírání ho přivedly lyže po jeho otci, sokolském závodníkovi. Pak dostal další a rozhodl se schraňovat památky na počátky lyžování.
Nejvíc si považoval lyží oldřichovek
Za nejcennější sběratel pokládal jednu dětskou lyži s rákosovým vázáním a hůlku z Orlických hor či lyže oldřichovky. Ty pocházely z dílny koláře Oldřicha Plného z Machova a kované vázání k nim vyrobil zámečník Benedikt Plný.
Mohlo by jít o nejstarší lyže v regionu, ale je otázka, zda jsou oldřichovky správně datované.
„U těchto lyží údajně z roku 1896 je trochu problém, že typ použitého vázání byl patentován až roku 1908. My ale nevíme, zda jsou lyže a vázání stejně staré,“ vykládá Jan Tůma z Regionálního muzea v Náchodě.
„Každopádně toto vázání zhotovil Benedikt Plný jako napodobeninu poměrně složitého typu, který vymyslel rakousko-uherský voják Georg Bilgeri pro horské myslivce. Vázání pevně přichytilo botu, ale vojáci mohli zvedat patu. Už Bilgeriho vázání však bylo napodobeninou lilienfeldské školy. Zajímavé je, že Plného dílna v Machově dokázala napodobit velmi složité, už průmyslově vyráběné vázání,“ říká Jan Tůma, který novou expozici doplnil odbornými texty a fotografiemi.
Ve sbírce jsou lyže z Hejšoviny i kraple na klouzání
Novinky týkající se lyžování se začaly šířit do pohraničí s určitým zpožděním začátkem 20. století. Propagátor lyžování Josef Rössler-Ořovský poslal první lyže do Hronova po své návštěvě v roce 1901, a tak na snímcích z roku 1903 už je vidět čtveřici mladých mužů v oblecích na svazích.
Sběratel získal i o něco pozdější lyže se zesíleným středovým žebrem z oblasti Hejšoviny, lyže Bergadler z Broumovska či kraple, krátké lyže sloužící spíše ke klouzání. Lyže od místních výrobců se postupně vyvíjely.
Vedle oldřichovek jsou k vidění i foglarky od truhláře Bohuslava Foglara z Velkého Poříčí nebo skibob z roku 1937 od Hynka Berky z Teplic nad Metují, jenž navazoval na významného hlavňovského výrobce Františka Hrušku.
Jsou tu i lyže mečířky z Jilemnice, císařky z Lomnice nad Popelkou či prokopky ze Rtyně. Novější éru zastupují skokanské lyže. Sběratel si cenil i běžek polického rodáka nyní pětašedesátiletého Jiřího Berana, československého reprezentanta v běhu na lyžích. Zájemci si muzeum mohou prohlédnout v zimním období vždy první sobotu v měsíci od 10 do 14 hodin.
