Kolik hereček bylo před ní a po ní? A snad i lepších. Ona však byla jedinečná, stala se světovou ikonou, symbolem, fenoménem. Nejen o odvrácené straně duše Marilyn Monroe vypráví komorní psychologický muzikál režiséra, libretisty a choreografa Radka Balaše a skladatele Ondřeje Brouska.
Marilyn (Překrásné děcko), poslední premiéra nynější sezony hradeckého Klicperova divadla, začala v sobotu. Slavnou hvězdu s nešťastným osudem ztělesňuje Kamila Sedlárová.
"Nedávno jsem si uvědomil, že nejvíce Oscarů v historii nezískal chlap, ale žena Katharine Hepburnová. Dnešní generace ji už však vůbec nezná. Ale všichni znají Marilyn Monroe, která přerostla ve zvláštní druh ikony. Vezměte si třeba to, že když zemřela, zůstal po ní jen malý kapitál, protože ho dílem probendila a dílem nebyla moc dobrý obchodník. Zvláštní tedy je, že nejvíc peněz vydělala po své smrti, ty částky jsou neuvěřitelné. Dnes už je Marilyn Monroe úplně všude, od její smrti v roce 1962 se z ní stala průmyslová značka," vysvětluje režisér, proč se o americkou herečku začal zajímat.
"S Ondřejem Brouskem se nám tedy zdálo, že je to fenomén vhodný pozornosti," podotýká Balaš, který o hrdince přečetl snad na patnáct životopisných knih. Už jen jejich počet v češtině ho zarazil.
Někdo to rád horké
Americké publikum Marilyn vnímá spíše přes filmy Pánové mají rádi blondýnky, Niagara, Slaměný vdovec či Mustangové.
"A u nás je to samozřejmě fenomenální komedie Někdo to rád horké. A to na ni Billy Wilder nemohl sehnat peníze, protože producenti argumentovali stejně jako Marilyn Monroe, že základní situace je úplně špatná, že ženské přeci nejsou blbé, aby nepoznaly, že jde o převlečené chlapy. Herečka už chtěla charakterní role, manželovi dramatikovi Arthuru Millerovi si stěžovala, že po ní chtějí zas další blbku. Nechtěla to točit, nakonec to udělala kvůli penězům, protože Miller dlouho nenapsal hru a tenčil se účet," vypráví režisér.
Komedii točila těhotná a potratila. To se jí stalo mockrát. V kontrastu se Sugar z Někdo to rád horké napadlo Radka Balaše nahlédnout na iniciály MM z druhé stránky.
Uměla pracovat s bulvárem
"Co to bylo za ženu? Jaký měla život? Když jsem to studoval, došlo mi, že její život je nesmírně dramatický. I dílem jejím, protože ho uměla dobře dramatizovat. Když jsme začali zkoumat odvrácenou stranu duše zdánlivé naivní blondýnky, uvědomili jsme si, že měla rozpolcenou osobnost. Byla citlivým obyčejným člověkem, Normou Jean Mortensonovou, která v hlavě slýchala hlasy, i zarytě ambiciózní herečkou, která ze sebe dělala ikonu Marilyn Monroe, umělou bytost, do níž se projektovala, ale z níž i utíkala," líčí Radek Balaš.
Herečka byla také jedna z prvních, která uměla pracovat s bulvárem, dokázala ho získat na svou stranu a ještě nastavovat hranice.
"V Hollywoodu bylo nemyslitelné, aby na některou herečku prasklo, že v minulosti udělala třeba erotické akty. Podepisovaly to ve smlouvě, byl za to vyhazov. Marilyn měla za sebou sérii aktů, ale když se to provalilo a hrozil jí konec kariéry, uspořádala spoustu rozhovorů. V nich si i vymýšlela, že byla v polepšovně, že byla na dně, znásilněná otčímem. A najednou si pruderní Amerika řekla, že to chápe, skočila ji na to a bylo odpuštěno," vypráví Radek Balaš, specialista na hudební divadlo, před časem v Klicperově divadle připravil úspěšnou Dobře placenou procházku.
Dosud se režisér zabýval muzikálem klasického střihu, u Marilyn si však chtěl zkusit něco nového po vzoru amerického skladatele Stevena Sondheima, autora u nás známého Ďábelského holiče Sweeney Todda.
"Poprvé jsme se rozhodli zkusit trochu experimentální formu a pracujeme se strukturálními prvky, se kterými drtivá většina muzikálů nepracuje. Nemáme klasicky stavěný velký příběh, ale koláž. Muzikál rád pracuje s popovými věcmi, krásnými áriemi, tady u nás ocení hudebně talentovaní diváci nesmírně složitou hudební strukturu, těžké akordy a janáčkovské harmonie. Nešetříme ucho diváka a spoléháme se na inteligentní a citlivé hradecké publikum. Tato 'avantgarda' je ovšem stále jen v rámci muzikálového žánru," uklidňuje režisér, který z životopisu vytvořil mozaiku či koláž, která klade určité nároky na pozornost obecenstva.
"Jsem šťastný, že to můžeme uvést poprvé v Hradci, protože tady jsou diváci na opravdu vysoké úrovni. I hudba je na činohru velmi nadstandardní. Profesionální muzikanti okolo Pavla Horáka se zapotili, vyčítají mi, že teď musí doma cvičit," usmívá se režisér.
Šaty zvednuté průvanem? Ne
S inciálami MM se stále opakuje několik charakteristických scén, třeba šaty zvednuté průvanem podzemky. "Ty jsem ve scénáři měl, ale nakonec mi to přišlo nablblé. Ze známějších situací tam máme scénu u vlaku z Někdo to rád horké a písničku Happy Birthday too You pro J. F. Kennedyho. Ani obrázky Andyho Warhola tam netaháme, to už by se nám zdálo laciné. Švandovo divadlo hraje komorní činohru Parchant Marilyn, kde tohle všechno mají, tak jsem se utvrdil, že musíme jít od toho," říká režisér.
Muzikál o Marilyn je podmíněn ještě jednou důležitou věcí - musí být hlavní představitelka. "Kamila Sedlárová je ve věku, kdy Marilyn zemřela, a bezesporu je to jedna z prvních dam souboru. I přesto to byl pro ni nový úkol, protože ona je spíše heroina, a tady musí hrát dítě v ní. Téměř nesleze z jeviště a věřím, že předvede všechny odstíny, protože se do toho zakousla s ohromnou vervou. Dělá mi strašlivou radost, myslím, že i pro diváky to bude mimořádný herecký výstup," míní Radek Balaš.
