Elektromotor se rozjede na první nastartování. Jiří Strnad od svého domu vysoko na stráni nad údolím Kotelského potoka v Dolním Dvoře u Vrchlabí pozoruje, jak se z údolí blíží na laně pevně zavěšená plošina. Je to stále nejlepší způsob, jak do výšky přes 800 metrů nad mořem dostat nákup přes Kotelský potok, neboť k jeho domu nevede žádná pro automobily sjízdná cesta.
„Lanovku jsem sestrojil asi před třiceti lety. Nechtěl jsem cihly nosit na zádech. Není sem žádný přístup, potřeboval jsem přestavět dům, proto jsem se do toho pustil,“ vzpomíná sedmdesátiletý horal. Jeho lanovka patří mezi několik posledních, které ještě v Krkonoších slouží hlavně k zásobování horských chalup nebo k převozu lyží.
„Když jsem dělal u lesů u lanovky na svoz dřeva, jedno lano mělo jít do šrotu. Tak jsem o něj zažádal a dali mi ho. Nejdříve jsem měl vrátek a jezdilo se s károu po zemi. Bylo to však složité a namáhavé,“ říká Strnad a při tom prudce zatáhne za páku, která motor zastaví.
Jeho lanovka má necelých sto metrů, převýšení asi padesát a lanem pohybuje elektrický naviják. „Tahle lanovka oběžné kolo nemá, dokola to nejezdí. Spustím ji dolů, dám tam náklad a přepnu na zpětný chod, aby ho vyvezla nahoru,“ vysvětluje Strnad.
Podobných zařízení zůstává ve východních Krkonoších v provozu asi deset. Zásobovací lanovky u soukromých chalup téměř zanikly a ty, jež ještě fungují, jsou výjimkou a patří spíše do muzea. Sloužily často jako přibližováky metr nad zemí, některé dokonce tahaly vozík po stráni.
Pátrání po nich není snadné, chybí jejich evidence a nešlo ani o sériovou výrobu. Tato podivuhodná zařízení jsou dnes k vidění už snad jen v zastrčených údolích, kde je ještě potřebují. Stráně jsou strmé a chalupy špatně dostupné.
Asi nejznámější je „lehká lesní zásobovací lanová dráha“ vedoucí k chatě Bumbálka ve Špindlerově Mlýně, která vešla ve známost po tragické nehodě roku 2013 (psali jsme zde). Přetížená lanovka se utrhla s celou rodinou, která na ní neměla co dělat. Stavební povolení totiž získala už v roce 1979 a byla zkolaudována jako lehká lesní dráha pro dopravu dřeva a sena.
„Seznam malých nákladních lanových drah nevedeme. Jediná funkční v našem správním obvodu patří společnosti KVK. Dopravuje vápenec mezi Černým Dolem a Kunčicemi,“ uvádí Zdeněk Martin ze stavebního úřadu Městského úřadu ve Vrchlabí.
Průmyslová lanovka KVK je z roku 1963. Postavil ji podnik Transporta Chrudim, tehdy monopolní dodavatel lanových drah. Jde o visutou dvoulanovou dráhu oběžného systému s odpojitelným uchycením nákladních vozíků, kterých bylo nejvíce na Ostravsku. Malé nákladní zásobovací lanovky se od průmyslových liší a mají více společného spíše se starými mobilními drahami na přepravu klád při těžbě v lese.
Zapomenuté koleje
V údolí Bílého potoka pod Liščí horou se klikatí cesta se zbytky sněhu. Nic v odlehlém koutě Krkonoš nepřekvapí více než kolejnice s pražci natažené po táhlé stráni k jedné z chalup, které tvoří osadu Godrovy Domky.
Kolejnice začínají u cesty na ocelové rampě, u chalupy stojí vozík. Ten vytáhl naviják poháněný elektromotorem ve strojovně, plechové boudě, u domu.
V Krkonoších lze narazit na dva hlavní typy malých nákladních lanovek, jde o jednolanové a kyvadlové. U jednolanových je funkce nosného a tažného lana sloučena do jediného dopravního lana. U kyvadlových se zavěšená plošina neotáčí, ale vrací se stejně jako třeba výtah.
Kolejnice v údolí Bílého potoka pod Liščí horou ubíhající po táhlé stráni vzhůru k jedné z chalup, která tvoří osadu Godrovy Domky. Kolejnice začínají hned u cesty na ocelové rampě.
Navijákové pozemní lanovky mají vůz upevněný k tažnému lanu, jiné, jako třeba ta v údolí Bílého potoka, kolejnicemi připomínají lanové železnice. Visuté či vzdušné s jednou otevřenou nákladní plošinou, které mohou mít mezi spodním a horním stanovištěm i několik sloupů, nese ocelové lano s elektrickým navijákem. Příkladem je zařízení, které vede od hlavní silnice Svoboda nad Úpou - Pec pod Sněžkou k chatě Bohumín pod Červeným vrchem. Začíná u restaurace U Karla ve Velké Úpě, překonává řeku Úpu a pokračuje do výšky 700 metrů.
Lanování hnoje
Znalec Krkonoš a dlouholetý redaktor časopisu Krkonoše-Jizerské hory Jiří Dvořák z archivu vybírá dva články o „lanování hnoje“.
„Lanování byla sice jednoduchá, ale pořádně těžká práce - nejprve pěkně kortouč, ten připevnit k lanu, protijezdcem se nechat vytáhnout až ke kladce a hromádky pak rozvézt po políčku,“ cituje Dvořák z článku z roku 1985.
Tento způsob začali horalé v Krkonoších používat nejpozději v 18. století. Šlo o hnojení polí s jednoduchou kladkou a lanem, které spojovalo dva ruční vozíky, jeden plný a druhý prázdný. Horalé se snažili využít energii protijedoucího vozíku.
Stará zásobovací lanovka je i v údolí Jizerky nedaleko skiareálu Janova hora u silnice mezi Vítkovicemi a Horními Mísečkami. Měří jen několik metrů.
Později se podobný systém začal používat i při zásobování či vytahování nákladu na horské boudy, kam se chodilo po pěšinách a vše potřebné nosilo na zádech v krosnách.
„Později tam bylo potřeba vozit více materiálu i proviant a přitom tam nevedla širší cesta. Horalé to řešili výstavbou malých nákladních zásobovacích lanovek. Někdy se doprava řešila vzduchem, klasickou lanovkou nebo různými vozíky a saněmi, které se tahaly po zemi navijákem. Někdy vozíky jezdily i po kolejnicích.“ Nejvíce jich vzniklo po 2. světové válce kvůli zásobování špatně přístupných podnikových chat. Dnes už k nim vede pohodlná cesta.
„Přesto jich několik ještě zůstává,“ říká Jiří Dvořák a na mapě křížkuje asi deset míst, kde jsou k vidění. Nejvíce jich vyznačil v údolí Jizerky, Labe, Úpy a Malé Úpy.
Petr Skalický před deseti lety koupil horskou chatu Jednička v Krakonošově údolí nad řekou Malá Úpa v nadmořské výšce 750 metrů. „Koupil jsem to i s lanovkou, jednolanovou, která má okolo čtyřiceti metrů. Je to elektrozařízení s přepínačem,“ popisuje Skalický.
Dolní stanice je u hlavní silnice na Pomezní Boudy a náklad putuje přes říčku k chatě. „Dostupnost chaty není stále ideální. Když jsem to kupoval, vedla k chatě jen pěšina. Dnes tam už sice mohu vyjet čtyřkolkou, ale lanovku stále používám. Je to praktické. Rekreant vyloží z auta zavazadla a hned je má na chalupě, v zimě i v létě. Přeprava osob samozřejmě žádná neexistuje,“ říká Skalický.
Dolní stanice lanovky na chalupu Jednička v údolí nad řekou Malá Úpa je hned u hlavní silnice na Pomezní boudy. Lanovka tak umožňuje jednoduše přepravit náklad přes říčku nahoru k chatě. Dosud k ní nevede pro auta sjízdná cesta.
Lanovku patrně vyrobila na míru nějaká firma. „Svépomocí si to nevyrobili,“ míní Skalický, který chce udržet krkonošský fenomén při životě. O lanovku se stará, a ta patří k nejlépe udržovaným.
„Kontrolujeme tažné lano, obložení, aby to brzdilo, běžná údržba je samozřejmostí. Bylo by to škoda nechat být,“ zdůrazňuje.
Malé zásobovací lanovky zřejmě nikdy nebudou zakresleny na mapách jako technické památky či zajímavé cíle Krkonoš. Přesto jsou a snad i zůstanou zajímavým dokladem života v minulosti českých nejvyšších hor.
