"Na člověka si rychle zvykají, dáváme jim sunar nebo kozí mléko. Vůbec nás však neposlouchají, je to občas náročné. Musíme je každé tři hodiny dokrmovat, protože paterčata by máma sama nikdy neuživila," usmívá se Monika Hylenová, vnučka statkáře, která se o nové přírůstky stará.
Ovce na statku chovají asi deset let a mají jich už patnáct kusů, přesto byla pětice narozených jehňat pro celou rodinu velkým a milým překvapením.
"Skutečně je to velmi neobvyklé. I děda se ptal svých známých, nikde se v poslední době tolik ovcí najednou nenarodilo a málokomu se to vůbec někdy poštěstí. Paterčata jsou prostě unikum. Toto plemeno mívá většinou tak dva, maximálně tři potomky," říká mladá statkářka.
Místní statkář už je v důchodu, ovce proto chová spíš pro zábavu. Mají i koně a slepice, ovce hlavně pro vlastní potřebu a na maso, některá jehňata dál prodávají do chovu.
"Na podzim, až tato pětice jehňat vyroste, tak je také prodáme. Teď však budou ještě čtrnáct dní ve vnitřní stáji, než jim dorostou kožíšky, aby jim venku nebyla zima. Potom půjdou do velkého sadu, kde je pustíme mezi ostatní ovce a koně," prozrazuje Hylenová.
O jehňata se teď na statku pilně starají, brzy dostanou i jména. Všechna jsou bílá a k nerozeznání. "Jsou to opravdu mazlové. Jakmile někoho vidí, hned se přiřítí a chtějí se mazlit. Všechna jsou si podobná, jen jedno má na sobě černý flíček a jedno nosí obojek kolem krku," popisuje.
Monika Hylenová má ke zvířatům vřelý vztah a jednou by zde chtěla provozovat agroturistiku. "Chtěla bych vyrábět ovčí sýry, prodávat ovčí mléko a podobně," přemýšlí.
