Ambice stát se nejchytřejším Čechem mělo více než dva tisíce lidí, kteří se přihlásili do stejnojmenného pořadu České televize.
Do finále se dostalo pouze čtyřiadvacet soutěžících a nejpevnější nervy a největší znalosti během několikatýdenního natáčení prokázal pětadvacetiletý Hradečák Jiří Šafka, jenž získal i prémii v hodnotě milionu korun.
Student ekonomie na pražské Karlově univerzitě řešil složité logické úkoly a kvízy a hlavně díky chladné hlavě dokráčel až do finále. Ani tam nedal soupeřům šanci.
"Jsem rád, že jsem mohl nahlédnout do zákulisí natáčení velké show, vzpomínat budu i na lidi, které jsem tam potkal. Všichni byli fajn a jsem rád, že jsem s nimi mohl strávit nějaký čas. Udělal jsem si tam i pár kamarádů," říká.
Jiří Šafka* Pětadvacetiletý Hradečák už vyhrál televizní soutěž Fenomén a má IQ 152. Přihlásil se po pozdním návratu z hospody, když brouzdal po internetu a narazil na vstupní test do soutěže. |
Nedobírají si vás kamarádi, že se teď s vámi raději nebudou bavit, když jste ten nejchytřejší?
Samozřejmě to dělají, ale ono je to určitě přejde. Jinak mě ale všichni podporovali.
Může vám vítězství pomoci i jinak než jen finančně?
Já se s tím moc nechci chlubit. Není to věc, kterou bych si psal do životopisu, protože by to mohlo vypadat, že se vytahuju. Není to žádné formální vzdělání, nic co by mi mělo pomoct.
Ale ve velké konkurenci na trhu práce může pomoct cokoli.
Je pravda, že by to mohl být jazýček na vahách, který bude hrát pro mě. Ale rozhodně to nebude první věc, kterou bych na pohovoru zmínil.
Výhru jste si vzal ve zlatě. Co vás k tomu vedlo?
To má několik důvodů. Kdybych teď vzal peníze v hotovosti, tak bych nevěděl, co s nimi, a jejich hodnota by mi okamžitě začala klesat. Stejně bych musel přemýšlet, kam je uložit. Zlato je poměrně zajímavá investice, u které očekávám, že do budoucna poroste.
Po celou dobu pořadu neuváděla televize příjmení soutěžících. Proč?
Já vlastně nevím. Nikdy jsme se o tom nebavili, možná ochrana nás soutěžících.
Připravoval jste se nějak, nebo jste do toho skočil po hlavě?
Já myslím, že se na to ani nedá nějak připravit. Maximálně si můžete nacvičit měření času v hlavě, což byla jedna z disciplín.
Ale první vaše televizní zkušenost to nebyla...
Soutěž se jmenovala Fenomén, také na České televizi. Tehdy jsem ji také vyhrál, a v tu chvíli jsem si řekl, že na to mám asi buňky a že bych mohl zkusit i Nejchytřejšího Čecha.
Jiří Šafka se raduje z vítězství v soutěži
Která z disciplín pro vás byla nejtěžší?
Nejhorší, ale zároveň nejúžasnější a nejpovedenější pro mě byla disciplína "křeslo", kde člověk musel spojovat písmena a zároveň měřit čas. Opravdu to nebylo jednoduché, hodně lidí se na tom zaseklo. Zde se asi nejvíc ukázaly rozdíly mezi soutěžícími. Těžké bylo také hádání hlasů podle vzhledu.
Dělat dvě věci najednou, to je mi cizí. Dá se to natrénovat?
Záleží na tom, jakou zvolíte strategii. Když zůstanu u této soutěže, tam bych to mohl natrénovat v případě, kdybych dopředu věděl, o co půjde.
Důležitou roli jistě hraje psychika. Vy jste dokázal zůstat klidný?
Myslím si, že mně pomohlo, že jsem byl odmala veden k hudbě a díky tomu jsem se naučil vystupovat před lidmi. Pak jsem hrál i v kapele a člověk si zvykne a nemá takovou trému, když stojí před třemi stovkami lidí. Když s tím naopak zkušenosti nemáte a postavíte se do sálu, kde je několik stovek lidí a míří na vás reflektory a kamery, vyhodí vás to z rovnováhy.
Což byl případ i některých vašich protihráčů...
Myslím, že ano. Když jsme seděli v šatně, nikdo nevěděl, jak se bude před kamerami chovat. Když jsme pak přišli do studia, tak jsem si všiml, jak se někteří začali chovat jinak. Bylo vidět, že jim to nevyhovuje. Všech čtyřiadvacet soupeřů, kteří se dostali do posledních bojů, bylo úžasných. Všichni to byli velmi chytří lidé, kteří měli na to, aby soutěž vyhráli, ale nakonec rozhodovalo, kdo měl nejpevnější nervy a kdo se s nimi dokázal nejvíc porvat.
Panovala mezi vámi rivalita?
Vůbec žádná. Vládla tam příjemná atmosféra, celou dobu jsme se seznamovali. Ani ve finále se to nezměnilo.
Hodně sportujete. Pomáhá vám to k pročištění hlavy?
Rozhodně. Ke sportu jsem se více dostal ve druhém ročníku vysoké školy, kdy jsem v jednom semestru dělal asi třináct předmětů a začalo se to na mě sypat. Potřeboval jsem vypadnout, proběhnout se. Od té doby se snažím ideálně každý den něco dělat. Jak říkali Řekové, krása mysli, krása těla.
Jak na vás působil moderátor pořadu Roman Šmucler?
Je to profesionál. Netrávil s námi moc času, připravoval se na natáčení. Při natáčení nedělal chyby, přesně věděl co a jak.
Co budete dělat po škole?
Nejsem typ, který by plánoval patnáct let dopředu a dělal si kariérní plány. Rád bych nějaký čas pracoval v zahraničí a do konce života bych určitě nechtěl zůstat zaměstnancem. Rád bych založil vlastní firmu.
Už víte v jaké oblasti?
Mám nějaké nápady, ale zatím neprozradím, ještě by mi to někdo vyfoukl.
