Už jedenáct let letos uplynulo od náhodného objevu, že z areálu někdejšího novobydžovského závodu Kovoplast se do podzemních vod šíří toxické látky. Od té doby se do jejich likvidace investovalo mnoho milionů korun a když se tu testovaly zcela nové metody k tomu s jedy zatočit, město se stalo jakousi pokusnou laboratoří.
Experiment to byl velmi úspěšný a přestože skutečný boj teprve začíná, Nový Bydžov slaví významné vítězství. Město dostalo ze státního fondu příslib dotace přes 84 milionů korun a jestli se nic nepokazí, do roku 2023 by v tom nejlepším případě koncentrace jedů mohly klesnout až na přírodě blízké hodnoty.
Náklady na odstranění letité ekologické zátěže se vyšplhají na téměř 99 milionů korun. Deseti miliony korun se bude podílet Královéhradecký kraj, zbývajících pět milionů zbude na město. V Bydžově v nejbližší době začnou pracovat na zadávacích podmínkách tendru na zhotovitele, kterého by rádi vybrali co nejdřív.
„Projekt to každopádně bude hodně dlouhý, realizace je rozložena, protože výsledky se musí postupně vyhodnocovat. Cílem je snížit hladinu znečištění a stabilizovat ji tak, aby se to nevrátilo zpátky. Je to hodně drahé, protože rizika, že se to nepovede, jsou poměrně velká,“ přiznal náměstek hejtmana pro životní prostředí Karel Klíma (Koalice pro Královéhradecký kraj).
Jasná je metoda odstraňování těkavých látek, bude biologická, inovativní. Dosavadní pokusy sledovala řada odborníků z celé Evropy. Pomohly desítky tun potravinářské syrovátky, jež byla dlouho považována za bezcenný odpad při výrobě mléčných produktů, či dávky manganistanu draselného, které do jedových ohnisek putovaly různými vrty.
„Když jsme začínali, koncentrace v epicentru se pohybovala ve statisících mikrogramech v jednom litru. Nyní už jsou to maximálně jen stovky mikrogramů. Koncentrace se může měnit třeba vlivem sucha nebo naopak povodně, každopádně se ji podařilo významně snížit,“ řekla vedoucí oddělení životního prostředí na novobydžovské radnici Milena Žáková.
Syrovátka je nejúčinnější v místech, kde koncentrace „infekce“ není tak velká. Zjednodušeně vysvětleno chutná bakteriím, které se zároveň pustily i do chemikálií a přeměňují je na neškodné látky. Léčba manganistanem vytvoří prudkou chemickou reakci, je ještě mnohem efektivnější, ale není přirozená pro životní prostředí.
„Naším úkolem nebylo lokalitu vyčistit, ale vyzkoušet účinnost syrovátky a manganistanu. Sanace je dlouhodobý proces, určitě ne na pouhý rok ani dva,“ připomněla Zuzana Pargačová ze společnosti G-servis, jež měla průzkumnou etapu na starost.
Druhá etapa potrvá až do podzimu příštího roku. Město se spolu s dalšími třinácti evropskými partnery zapojilo do projektu Amiga, který se snaží najít další metody nebo zpřesňovat dosavadní výsledky.
Objevilo se nové ohnisko
Mezitím se však našlo další velké ložisko jedů, o kterém nikdo neměl tušení. Případ Kovoplast sleduje řada expertů. Je totiž specifický tím, že pitnou vodu přímo neohrožuje, a proto si město může dovolit aplikovat technologický postup dosud praxí neprověřený.
„Blízkost pitné vody v jiných lokalitách při likvidaci některých podzemních zátěží totiž experimentovat neumožňuje,“ vysvětlil Klíma.
Nový Bydžov má díky evropskému projektu k dispozici nejrůznější rozbory a řadu dat.
„Do budoucna bychom chtěli, aby k nim měla přístup i veřejnost. Například v mapovém systému, kde bude vidět, jak se znečištění vyvíjí,“ uvedla Žáková.
Úspěšné vyčištění chemického „dědictví“ po Kovoplastu může ve městě trvat dlouhou řadu let. Úkolem téměř stomilionového projektu, který se plnit nejspíš začne příští rok, proto není totální likvidace.
„Máme jasně stanovené limity, na které se musíme dostat. Projekt říká, jaké koncentrace musí být dosaženo v epicentru i na okolních pozemcích. Vliv na to bude mít spousta faktorů. Snad se nenajde další ložisko, o kterém nevíme,“ doufá Žáková.
Tetrachlormetan, těkavé náplně do hasicích přístrojů či pentachloretylen se do vody nedostaly kvůli ojedinělým nehodám, může za to nezodpovědnost. Slévárna Kovoplast už v době svého největšího rozmachu v 60. až 80. letech minulého století měla nebezpečné látky recyklovat, avšak místo toho odmašťovadla většinou končila v kanálech. Podle odhadů se pod bývalou továrnou nachází asi 2,5 tuny chlorovaných etylénů a osm tun ropných látek.
