V názoru na novostavbu smuteční síně se obyvatelé Broumova neshodnou.
Vyrostla v sousedství místního hřbitova s dřevěným kostelíkem Panny Marie, jedné z nejstarších tuzemských sakrálních staveb možná již z poloviny 15. století. Architekt Pavel Rydlo se inspiroval přímo touto národní kulturní památkou.
A způsob, jakým se Broumov dostal k této současné architektuře, byl také přímočarý. Třebaže Česká komora architektů volá roky, aby samosprávy sahaly u veřejných staveb častěji k architektonickým soutěžím, rozhodování radnice určil dar.
Textilka Veba totiž dala 150 tisíc korun na projekt a věnovala na stavbu 1,3 milionu, tedy asi desetinu celkové ceny. Určila, že projektovat bude firma, která pro Vebu v Broumově navrhla například už jejich bazén s školicím centrem.
Architekt měl volnou ruku
„Společnost Veba platila projektovou dokumentaci pro smuteční síň a v podmínkách bylo, že projekt zhotoví INS Náchod. Takto proběhlo přijetí daru i orgány města, tedy radou a zastupitelstvem. Projekt byl představen v našich novinách i na veřejném zasedání zastupitelstva, schvalování bylo na zastupitelstvu. Architekt měl volnou ruku,“ vysvětluje starosta Jaroslav Bitnar (Volba pro Broumov), který se svým volebním uskupením vzešel z okruhu manažerů a zaměstnanců textilky.
Pro novou síň se rozhodl pragmaticky, ta stará postavená v akci „Z“ praskala, bylo v ní v zimě velké chladno a chyběly toalety.
Postup s výběrem projektantů se nezamlouvá opozičnímu zastupiteli Milanu Filipcikovi (Stěnava s Východočechy): „Je to hezké, někdo mě osloví, zaplatím sto tisíc, a protože já jsem sponzoroval projekt, vyberu si firmu, kterou chci. To nebylo dobré. Takhle přijde sponzor, který bude chtít dát městu dar, a proto se nebude dělat žádná soutěž? Na zastupitelstvu jsme to dostali už vlastně jako hotovou věc. Vedení města mělo povolat aspoň dva tři architekty, ukázat makety, dát na výběr i veřejnosti. I když nás by stejně přehlasovali.“
Koaliční zastupitel a bývalý hejtman Lubomír Franc (ČSSD) zase kritizoval, že město nechalo vše na úvaze architekta a nesnažilo se ovlivnit podobu stavby, která se jemu zdá nevhodná.
Zakázku vyhrála pražská firma Wrapped Group, později přejmenovaná na Wraget SB, s částkou 9,4 milionu korun bez započtení daně, která předčila tři místní firmy o půl až dva miliony. Po šestém dodatku smlouvy se však celková cena dostala kvůli vícepracím o dvacet procent výš, celkem na 11,2 milionu bez započtení daně. Na stavbě přitom pracovala řada místních firem jako subdodavatelé, dokončení se zdrželo o půl roku.
„Je to velká psí bouda“
Nová síň vznikla na místě bývalého evangelického hřbitova. Je to nízkoenergetická stavba s podlahovým vytápěním a atypickými okny, uvnitř je pokrytá modřínovými palubkami a zvenku tmavým plechem. Vyznačuje se otevřeným vnitřním prostorem díky lepeným trámům. Proporcemi průčelí se podobá středověkému kostelu.
Zatím vzbudila u několika architektů nadšení, ale většinu místních neoslovila.
„Čekali jsme, že síň bude hodně ve stylu kostelíku, ale je to velká psí bouda. Zvenku se nám to nelíbí, chybí vchod. Venkovní plechy jsou zprohýbané. Chybí tu zbouraná zeď, táhne to sem opilce. Zdá se nám to mrtvé, studené, chybí jakákoli výzdoba. Mysleli jsme, že tu bude klimatizace, ale při obřadu z nás tekl pot,“ hodnotili pod podmínkou anonymity dva senioři po prvním pohřbu.
Architekta nemile překvapilo, jak se u veřejných staveb dává hlavní důraz na nejnižší cenu. Přesto je s výsledkem spokojen.
„Obřadní síň je duchovní prostor, není to schůzovna ani školní třída. Nezáleží, jakého pánaboha si kdo představí, ale toto má být důstojný prostor po duchovní stránce. Není to dogma, ale křesťanské kostely, synagogy nebo mešity, tedy ty hezké prostory mají svou vertikalitu,“ říká architekt Rydlo.
