„Soud dospěl k názoru, že trestná činnost byla prokázána,“ uvedl předseda senátu Karel Peřina.
V kritický den oba muži popíjeli na dvoře domu, kde bydleli. Jiří T. chtěl po Kejzlarovi, aby mu pomohl v dílně, ale on odmítl. Nakonec tam za ním přeci jen přišel a začala hádka.
„Bavili jsme se o práci, kterou mi nasliboval. Začali jsme se strkat a pak si to už moc nepamatuji. Měl jsem docela vypito. Připouštím údery pěstí do obličeje, kopání však odmítám. Nikdy před tím jsem s ním žádné konflikty neměl. Mrzí mě, co se stalo, dalo se to vyřešit jinak,“ řekl soudu Kejzlar.
Útočník napadenému muži zlomil nos, poranil čelist, způsobil četné zhmožděniny ve tváři či tržnou ránu na hlavě. Šok z poranění u oběti spustil epileptické záchvaty.
„Vzal mě rukama za hlavu a uhodil o koleno. Možná to bylo i o ponk. Byl to fofr. Útok trval minutu dvě,“ popsal Jiří T.
Nejzávažnějším zraněním bylo vnitřní krvácení v hlavě
U soudu vypovídal i muž, který ho v dílně našel v tratolišti krve. „Ležel na zádech. Nebyl v bezvědomí, ale byl otřesený a zmatený, blábolil nesmysly. Pomohl jsem mu sednout a zavolal záchranku,“ řekl svědek. Nejzávažnějším zraněním bylo vnitřní krvácení v hlavě, jež mohlo vzniknout úderem kolene.
Státní zástupce Jiří Chaloupka odmítl, že by šlo o běžnou opileckou rvačku: „Je nesmysl tento konflikt nazývat rvačkou. Poškozený byl regulérně zbit pro malichernost. Útok vedl k těžké újmě na zdraví, což potvrdil i soudní znalec,“ uvedl Chaloupka.
Soud dal za pravdu obžalobě, která vinila Tomáše Kejzlara z pokusu o těžké ublížení na zdraví. „K vážnějšímu poranění nedošlo jen díky šťastné shodě okolností,“ řekl Peřina. Rozsudek je pravomocný.
Státní zástupce i obhájce se vzdali práva na odvolání. Soud přihlédl k řadě polehčujících okolností: obžalovaný se přiznal, činu litoval, není okolí nebezpečný, netrpí žádnou psychickou poruchou a žije řádným životem. Hrozilo mu až 10 let vězení.
