Hlavním poselstvím vzácných maleb totiž je, že si smrt nevybírá, jsme si před ní rovni a je to také jediná spravedlnost, která se dostane všem. Památkáři je odkryli v severním křídle hospitálu v Kuksu při obří rekonstrukci nazvané Kuks - Granátové jablko.
Unikátních obrazů je v dlouhé bílé chodbě na padesát. A je vskutku na co se dívat, vždyť právě tato díla z 18. století, která se nyní povedlo po mnoha desetiletích odkrýt, se jistě stanou hlavním turistickým tahákem příští sezony. To se totiž „nový“ Kuks konečně znovu otevře.
„Značná část obrazů je dobře čitelná, ale nenašla se signatura, takže autorství neznáme. Máme však písemnou zprávu z roku 1729, že tu při inkvizičním záboru knih hraběte Šporka došlo k přemalbám asi tří obrazů. Proto víme, že v tomto roce už tu obrazy musely být. Je tedy zřejmé, že zadání přišlo od samotného hraběte Šporka a malby jsou spojené se samotnou stavbou hospitálu,“ vysvětluje kastelán Libor Švec.
Některé obrazy působí až děsivě
Na každém obrazu uvidíte jiný výjev. Jedno však mají společné - smrt zpodobněnou jako skutečnou bílou smrtku s rukama a nohama, kterak si bere něčí život.
A je přitom jedno, zda jde o urozeného pána, řemeslníka, či dokonce kriminálníka. „Smrt si na malbách přijde stejně tak pro papeže jako pro pijáka, hráče karet, blázna, zloděje, oráče, kramáře či starce a stařenu,“ líčí kastelán.
Některé obrazy působí až děsivě. Vidíme, jak strašidelná postava unáší dítě, jak si přišla pro koně, jinde „navštíví“ krále, královnu, kardinála nebo svádí ostrý souboj s ozbrojeným mužem.
„Úmyslem bylo ukázat, že jsme si před smrtí všichni rovni. Vezměte si, že hospitál byl určen pro vysloužilé vojáky, kteří sem přišli po různých životních útrapách a často tu v blízkosti kostela umírali. Na této chodbě, kudy procházeli, si měli uvědomit, jak to s životem vlastně je,“ vykládá šéf barokního komplexu.
V době, kdy Kuksu vládl hrabě Špork, přemýšleli lidé o smrti jinak než dnes. Polovina dětí tehdy umírala do sedmi let a se smrtí se setkávali mnohem častěji než v současnosti.
„Bude to taková konkurence sochám Ctností a Neřestí. Je tu o čem přemýšlet. Člověka to postihne hlavně ve chvíli, kdy vidí celek, což působí mnohem intenzivněji,“ myslí si kastelán. Některé výjevy jsou vidět skvěle, jiné hůř.
Obrazy zároveň zahaluje určité tajemství. Důvodem zakrytí maleb byla epidemie tyfu, která tu vypukla po slezských válkách, kdy sem byli umístění ranění vojáci. Snad všechny prostory hospitálu tehdy dezinfikovali vápnem.
Jeden obraz trvá dvěma restaurátorům zhruba tři dny
Neznámý autor se při malbě inspiroval cyklem obrazů Hanse Holbaina ze 16. století.
„Právě pracuji na obraze, kde zloděj přepadl ženu a krade jí nákup. V pravé ruce má měšec s penězi. Je to můj oblíbený obraz, protože je hodně dramatický a dobře čitelný. Padouši jsou moji oblíbení,“ usmívá se akademická malířka Eva Skarolková Stuchlíková z Prahy, která má odkrývání několika obrazů na starost.
Jeden trvá dvěma restaurátorům zhruba tři dny, pracují tu každý den od rána až téměř do setmění. Celkem jich tu pracuje asi deset.
„Nejprve jsme obrazy odkryli, pak je povrchově a hloubkově zpevnili. Potom jsme je vyčistili, odstranili z nich plísně, nečistoty a vápenné zákaly, nyní retušujeme poškozená místa. Není to jednoduché, ostatně tady na Kuksu nikdy není nic hračkou. Ale ta chodba bude po dokončení neskutečně bohatá,“ poznamenává restaurátorka.
Obtížné je to i s verši, které obrazy doprovázejí. Někde jsou poškozeny jen lehce, jinde z nich skoro nic nezbylo.
„Rekonstruovat písmo je velmi obtížné, i když máme dochovanou předlohu. Původní autor nápisu mohl udělat chyby nebo změny. Není snadné zachovat maximální autenticitu u písma, které vlastně neumíme,“ přiznává Stuchlíková.
