Naďa Machková Prajzová. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Stala jsem se zlem, které je potřeba zničit, říká odvolaná ředitelka

  • 2
Ještě před měsícem dostala odměnu za dobře vykonanou práci. Pak se ale vše zvrtlo a ředitelka hradeckého Muzea východních Čech Naďa Machková Prajzová byla ze dne na den odvolána. Údajnou šikanu odmítá. Nikdo si prý nestěžoval.

V písemném dokumentu, který jste zaslala médiím, tvrdíte, že vaše odvolání je vrcholem osobního tlaku hejtmana. Máte nějaké vysvětlení, proč jste se mu znelíbila?
Ano. Problém trvá od roku 2015, kdy jsme každý hájili zájmy instituce, jejímiž představiteli jsme byli. Já zájem muzea a pan hejtman jako proděkan Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové zájem této fakulty. Již tehdy vznikly naše vzájemné rozpory. Problém je, že i v roli hejtmana nadále hájil zájmy univerzity a nikoliv muzea jako krajem zřizované organizace. To logicky vedlo k dalšímu tlaku na mou osobu, kdy mi z jeho strany byla vytýkána údajně „malá spolupráce“ s univerzitou.

Vyhazov za šikanu

Podle oficiálního vyjádření Královéhradeckého kraje, který je zřizovatelem muzea, byly důvodem odvolání ředitelky „neuspokojivé situace v oblasti interpersonálních vztahů v organizaci“. V překladu to znamená: mobbing a bossing, tedy šikanu na pracovišti nebo šikanu ze strany vedoucího.

Podezření, které zažehl otevřený dopis zaměstnanců, údajně potvrdila zpráva psychologa. Exředitelka se cítí být obětí a prý již učinila kroky, které ji mají očistit (více o kauze čtěte zde).

Šikanu odmítáte, postavila se za vás i náměstkyně hejtmana Berdychová. Přesto: připouštíte nějaká pochybení v oblasti, kterou hejtmanství nazývá interpersonálními vztahy?
Provedený audit, který nařídil kraj v pozici zřizovatele, říká, že nebyly zjištěny informace, které by vedly k podezření na porušení etických pravidel či k podezření na diskriminaci zaměstnanců. Paní náměstkyni děkuji, domnívám se, že její podpora vychází z jejího plného obeznámení s celou situací. To, že jako náměstkyně pro oblast kultury mé odvolání nenavrhla, ale byl to hejtman sám, jen dokládá osobní tlak.

Řekl vám někdy někdo ze zaměstnanců muzea, že se cítí být šikanovaný nebo že už pod vámi nechce pracovat?
Neřekl. Dokonce tak neučinil ani samotný předseda odborové organizace, s nímž jsem v prosinci 2016 několikrát jednala o ekonomické situaci muzea a podmínkách zaměstnanců. O to překvapivější pak byla jeho vyjádření učiněná v poslední době do sdělovacích prostředků. Za předchozích šest let si nikdo písemně nestěžoval mně ani kraji, a to za situace, kdy v posledním volebním období byl náměstkem pro kulturu politik KSČM, který by jistě nekorektní jednání vůči zaměstnancům neignoroval.

Jak byste popsala atmosféru v muzeu v posledních týdnech?
Napětí. Ale i přes něj mi hodně zaměstnanců vyjadřovalo podporu. Za což jim děkuji a doufám, že kvůli této podpoře nebudou čelit stejnému tlaku ze strany zřizovatele jako právě já. Médiím budu vděčná, pokud i ona budou hlídat jejich práva.

Domníváte se, že psychologické vyšetření zaměstnanců mělo za cíl prokázání vaší viny?
Psychologické vyšetření bylo nařízeno ze strany zřizovatele – a bez usnesení rady kraje - poté, kdy zastupitelé kraje obdrželi otevřený dopis zaměstnanců muzea, kteří mi vyjádřili podporu a distancovali se od dopisu bývalé zaměstnankyně adresovaného kraji, kde mě a celé vedení muzea nepravdivě obviňovala ze svých neúspěchů v pracovním poměru a z následného propuštění. Nicméně žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou podala sama. Psychologické vyšetření mělo tedy zřejmě sloužit k devalvaci podpory části zaměstnanců. Psycholog rozhodně nebyl do muzea vyslán s cílem někomu pomáhat, ale jak se později ukázalo, jeho závěry měly sloužit k vyvolání skandálu za asistence televize. Bez možnosti obrany jsem se tak ze dne na den stala zlem, které je třeba zničit. Je paradoxní, že ještě před měsícem jsem obdržela odměny za kvalitní práci a řádnou správu instituce.

Zprávu psychologa tedy zpochybňujete?
V samotné zprávě o provedeném šetření psychologa není prokázáno, že bych já někoho šikanovala a ani v ní nejsou potvrzena čísla vyjádřená v procentech, která uvádějí média. Vyjma toho, že ve zprávě nikde není definováno, jaké jednání vlastně zaměstnanci za šikanu považují a jestli takové jednání vůbec za šikanu možno skutečně považovat. Nachází se v ní velmi mnoho početních chyb a mohu doložit, že část odpovědí byla vynechána úplně, především ty, kde bylo možno v odpovědi označit „nikdy jsem se nesetkal/nesetkala“.

Máte nějaký důkaz o údajných početních chybách?
Zásadní nesrovnalostí je, že 55 procent zaměstnanců uvádí, že se nikdy a nikde se šikanou nesetkali, ale zároveň se podle posudku 88 procent z nich setkalo s šikanou na pracovišti a 64 procent opakovaně. Tato procenta nejsou tedy zjevně z celkového počtu, u jednotlivých procent však konkrétní počty respondentů nejsou uvedeny. Na některé otázky odpovědělo 110 procent zaměstnanců nebo odpovědělo jedno procento z dotazovaných, což při počtu odpovídajících 41 zaměstnanců činí 0,41 zaměstnance, to jsou zjevné nesmysly. Není pro mě tedy překvapením, že jsem nebyla odvolána na základě této zprávy, ale alibisticky bez udání důvodu.

Proti údajným křivým nařčením se hodláte bránit a svou osobu očistit. Už jste k tomu učinila nějaké kroky?
Ano, učinila.

Dovedete si představit, že v muzeu zůstanete coby řadová zaměstnankyně?
Ne. Muzeu přeji jen to nejlepší a doufám, že se mu podaří pokračovat v nastavených trendech: být veřejnosti otevřenou institucí se zvyšující se návštěvností, pokračovat v zahraniční spolupráci a čerpat zde inspiraci, zůstat výzkumnou organizací, kterou jsme jako jedno z mála krajských muzeí, a hlavně doufám, že se podaří dokončit ambiciózní projekty, které jsme připravili.