Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fotograf z Hradce má jazzového „oskara“, cenu získali jen čtyři Evropané

  18:35aktualizováno  18:35
Patrick Marek z Hradce Králové získal jako první Čech cenu za nejlepší jazzovou fotografii roku. Americkou porotu zaujal snímek saxofonisty Luciana Dubuise z koncertu v divadle Drak na festivalu Jazz Goes to Town.

Luciana Dubuise Patrick Marek zachytil při koncertě na hradeckém festivalu Jazz Goes to Town. Ocenění Jazz Journalists Award získal hradecký fotograf jako první Čech a teprve čtvrtý Evropan. | foto: Patrick Marek

Mnoho let fotografoval pouze do šuplíku, naplno se tomu věnuje od roku 2000 a profesionálně teprve posledních pět let. Přesto Patrick Marek z Hradce Králové získal ocenění, kterým se nemůže pochlubit žádný jiný Čech.

Jeho snímek švýcarského saxofonisty Luciana Dubuise se stal fotografií roku na 20. ročníku jazzových „oscarů“. Prestižní cenu Jazz Journalists Award v New Yorku každoročně uděluje americká Asociace jazzových novinářů. Marek zachytil muzikanta na jedné noze a zkrouceného v nepřirozené poloze v Divadle Drak na hradeckém festivalu Jazz Goes To Town (více o festivalu čtěte zde).

Patrick Marek, který žije v Hradci Králové, patří mezi přední české jazzové...

Patrick Marek, který žije v Hradci Králové, patří mezi přední české jazzové fotografy.

Je teprve čtvrtým Evropanem v historii soutěže, který prestižní cenu vyhrál. „Už když mi přišla pozvánka a vybíral jsem fotografii, kterou pošlu, věděl jsem, že právě tahle má potenciál a že je dobrá. Věděl jsem to, už když jsem ji dělal. Nechci být neskromný, ale za ty roky, co člověk fotí, to pozná,“ říká padesátiletý Patrick Marek, který v Čechách patří mezi nejrespektovanější jazzové fotografy.

Se stejnou vášní, s jakou fotí muzikanty na pódiích, vyráží do přírody a pořizuje záběry vážek. Oběma disciplínám se věnuje od začátku 90. let.

Jak vítězná fotka vznikla?
Jeho koncert mě zajímal. Když začali hrát, chvíli jsem pozoroval kapelu, jak to běžně dělám. Pak saxofonista udělal pohyb, který je na fotografii, a věděl jsem, že ho udělá znova. Saxofon si zadusil o stehno a stál na jedné noze. A bylo to tam.

Když pomineme ocenění, je to nejlepší fotka, kterou jste kdy udělal?
Určitě jsem už udělal lepší fotografie. Na brněnské JAMU jsem například vyfotil Victora Baileyho, který už dnes bohužel nehraje. Ten snímek je pro mě úplná špička. Cením si ho mnohem víc než fotografie, která získala Jazz Journalists Award. Myslím si, že každý sebelepší fotograf, když udělá v životě deset snímků, za kterými si stojí, tak je borec. Muziku dnes fotí docela hodně lidí, opakují se stále stejné pózy. Objevit na fotografii něco nového nebo zachytit výjimečný moment je strašně těžké.

S pořadatelem trutnovského Jazzince Tomášem Katschnerem jste založil světovou fotografickou soutěž Jazz World Photo. Díky tomu vám rukama projde spousta jazzových snímků. Ovlivňuje vás rukopis jiných autorů?Nepřemýšlím nad tím. Nejspíš člověk něco podvědomě kopíruje, ale já si to neuvědomuju. Je pravda, že se mi líbí technika některých autorů a jejich způsob zpracování fotografií (více o soutěži čtěte zde).

Patrick Marek (50 let)

  • Pochází z Kostelce nad Orlicí, žije v Hradci Králové.
  • Patří mezi přední české jazzové fotografy. Jeho snímky se objevují v českých i zahraničních časopisech a serverech.
  • Spolupracuje s festivaly v Rumunsku, Turecku a Polsku.
  • Je spoluzakladatelem celosvětové fotografické soutěže Jazz World Photo, která je součástí trutnovského festivalu Jazzinec.
  • Má za sebou řadu autorských výstav, jeho snímky se objevily na albech muzikantů, jako jsou Avishai Cohen, Sharon Lewis či Randy Brecker.
  • Od roku 1993 se Patrick Marek věnuje focení vážek, se svými záběry procestoval Nový Zéland, Fiji, Kubu, Kostariku a řadu dalších zemí.
  • Publikuje v polských, slovenských a českých knihách včetně Atlasu vážek ČR. Jeho fotografie vážky získala čtvrté místo v soutěži časopisu National Geographic.

Co musí dobrá jazzová fotka obsahovat?
Každá fotografie musí něčím zaujmout, musí mít atmosféru. U jazzu a celkově u muziky je trochu jednodušší ji zachytit.

Je těžší udělat dobrý jazzový snímek než rockový či metalový?
Hodně lidí říká, že fotografie jazzu je jednoduchá. Já si myslím, že rocková nebo hodně tvrdá hudba se fotí lépe i kvůli stylizaci muzikantů a efektům, které vyniknou na barevné fotce. Na jazzovém koncertě pracujete v mnohem horších světelných podmínkách a barevná fotka mi k tomu moc nesedí. Proto fotím většinou černobíle.

Proč jste se vlastně zaměřil na jazzovou hudbu?
Je mi to blízké, z jazzu to všechno vychází. Samozřejmě se mi nelíbí každý jazz. Nepohrdám ani jinými styly. Fotím třeba vážnou hudbu, což mi ještě před třemi roky přišlo nepředstavitelné.

Muzikanty fotíte roky a už je znáte. Je to pro fotografa výhoda?
Je to obrovská výhoda. Víte, co při hraní dělají, jaký mají styl a mimiku. Jejich chování z desek nenaposloucháte. Pokud to je možné, chodím i na zkoušky, abych se na focení koncertu připravil. Je paradoxní, že dřív jsem se s muzikanty ani nebavil, měl jsem ostych. Z některých se po těch letech stali moji přátelé. Řekli mi, že jsem byl jediný fotograf, který na koncertě zůstal až do konce. Je to tím, že mě jazzová hudba baví.

Dokážete si při focení koncert užít?
Asi to mám za ty roky tak natrénované, že si dnes už nedokážu koncert užít bez fotoaparátu. Jakmile ho nemám u sebe, jsem jak na trní. Za posledních deset let se mi to stalo možná dvakrát.

Pro řadu lidí může fotograf na jazzovém koncertě působit rušivě. Co děláte pro to, aby si vás lidé všímali co nejméně?
Pár lidí mi už řeklo, že mám takovou zvláštní schopnost a při koncertech nejsem vidět. Člověk v sobě musí mít pokoru a úctu k té hudbě. Když byl v Trutnově pianista John Medeski, což pro mě byl asi nejhezčí koncert v historii Jazzince, tak jsem udělal jen deset fotek. Byl to komorní koncert, nechtěl jsem ho rušit. Potkávám ale fotografy, kteří v sobě příliš sebereflexe nemají. Jsou schopní si před pódiem ve foťáku prohlížet snímky, což považuju za něco strašného a neprofesionálního.

Je nějaký muzikant, kterého se vám nedařilo fotit?
Strašně špatně se mi kupodivu fotografoval Dan Bárta, což je člověk, kterého znám hodně dobře. Trvalo to tři roky, než jsem ho vyfotil tak, abych byl spokojený.

Když už jsme u Dana Bárty, stejně jako on se věnujete fotografování vážek. Jak to jde dohromady s jazzem?
Nemá to nic společného kromě toho, že mě oboje nabíjí. U vážek se člověk vyklidní. Když jste v pralese na Novém Zélandu a chcete vyfotit vážku, kterou ještě nemáte nebo která nikdy nebyla vyfocená, je to velký adrenalin. Focení vážek je pro fotografy určitá meta. Pokud se tomu začnete věnovat, tak zjistíte, že to není tak náročné, jak si hodně lidí myslí.

Musí být fotograf vážek odborník?
Určitě o nich něco musíte vědět, protože každé zvíře se chová jinak. Některé druhy přes den létají a sednou si až v noci, jiné zase sedí téměř neustále. Velmi problematicky se fotí samičky. To všechno je potřeba znát. Ale to samé platí při focení hudby, také musíte znát muzikanty a hudbu jako takovou.

Zbývá vám dnes na vážky čas?
Je na to strašně málo času. V loňském roce jsem je byl fotit asi desetkrát, letos ještě ani jednou. Jaro, které je na to nejlepší, jsem propásl. Těším se teď na dovolenou v Itálii, kde zase za vážkami vyrazím.

S Danem Bártou jste se o vážkách bavil?
Naposledy tady v Hradci na Jesus Christ Superstar, když se právě vrátil z Austrálie. Dan je ve světě tímhle hodně známý, s ním bych se nerad srovnával. Je mnohem dál než já.



Nejčtenější

Policie uzavřela příjezdy do Adršpachu, pod náporem Poláků kolabuje doprava

Do skalních měst v Adršpachu a Teplicích nad Metují přijely tisíce návštěvníků...

Kvůli dopravnímu kolapsu v Adršpachu na Náchodsku policisté uzavřeli dvě ze tří příjezdových komunikací do obce....

Padesát let bydlí v jednom domě. Čtvrtá rekonstrukce stála 10 milionů

Dům prošel postupně několika rekonstrukcemi. Za poslední čtvrtou proměnou stojí...

Miloš Drapač se v malém dělnickém domku na Náchodsku narodil a dosud v něm žije. Dům prošel postupně třemi...



Chaos na D11. Řidiči se otáčeli a couvali, nechtěli čekat v koloně

Auta na D11 se otáčela a couvala ke sjezdu z dálnice (16.8.2018).

Neuvěřitelný hazard téměř tří desítek řidičů zaznamenaly kamery na dálnici D11 u Chlumce nad Cidlinou. Auta tam krátce...

Turista při toulkách v Krkonoších natočil horkem vyschlý pramen Labe

V Krkonoších vyschlo koryto u pramene Labe (8.8.2018).

Turista Luděk Bouška z Jilemnice natočil při svých toulkách Krkonošemi vyschlý pramen Labe. Video na jeho facebookovém...

Jakl má mé sympatie, řekl o jeho kandidatuře za SPD Václav Klaus

Bývalý prezident Václav Klaus se společně se synem Václavem vydali na tradiční...

Exprezident Václav Klaus nemá problém s tím, že jeho někdejší tajemník Ladislav Jakl v Praze kandiduje do senátních...

Další z rubriky

Horská služba se potýká s neplatiči, cizinci bez pojištění dluží miliony

Horští záchranáři vynášejí z nepřístupného terénu v Jeseníkách u Bílé Opavy...

Záchranáři z horské služby ročně ošetří stovky cizinců bez správného cestovního pojištění. Zahraniční turisté u nich...

Kvůli ucpané hrázi na potoce v Krkonoších uhynuly kriticky ohrožené mihule

Zahrazení průtoku vody do Zlatého potoka v Krkonoších.

Inspektoři životního prostředí vyšetřují úhyn larev kriticky ohrožené mihule potoční ve Zlatém potoce poblíž Mladých...

Hradec chce radary u škol a na výpadovkách, systém pohlídá i křižovatky

Frézování vozovky v Koutníkově ulici v Hradci Králové (9.7.2018).

Inteligentní dopravní systém který připravují v Hradci Králové, získává konkrétní podobu. Vedení města zveřejnilo, kde...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz