Když uděláte srovnání loňské a letošní sezony, v čem byly jiné?
Tehdy Sokol ve finále 1. ligy vyřadilo béčko pražského El Niňa už s reprezentantem Michalem Obešlem v sestavě. Vzhledem k tomu, že on byl na soupisce a vědělo se, že do klíčového zápasu může nastoupit, bylo obtížné plánovat nějaký postup. On ovlivnil z devíti bodů pět. Když pak obrazně prohráváte 0:5, tak je těžké přes soupeře přejít. (úsměv) Vloni jsme si ale mysleli, že budeme hrát hlavně o záchranu. Tak to vážně bylo, ale nakonec soutěž vyšla jinak. Letos se tím pádem nemohlo plánovat nic jiného než finále. Nastupovali jsme do ligy s cílem hrát co nejvýše. Vloni jsme vlastně skoro celou sezonu vedli. Teď jsme byli pořád třetí nebo čtvrtí, až na závěr se dostali do čela. Loňská sezona byla úspěšná, ale ta letošní byla nesmírně úspěšná.
Nabité záložní týmy extraligových celků jste potkali i v play-off.
Jasně, v extralize se hraje ve třech, ale stejně jsou v každém týmu čtyři borci. A vlastně to ani nejsou náhradníci, a ti pak tvoří sestavu béček. Takhle se posílil Králův Dvůr i Mittal Ostrava. A nechci nijak snižovat kvalita Králova Dvora, jenže semifinále s Ostravou bylo dle mého předčasným finále. Posílili se a zápasy proti nim byly nesmírně složité.
A vyvztanulo vám tentokrát v závěru ročníku něco ze vzpomínek na minulé neúspěšné finále?
Ne, hodně jsme vyzráli jako tým. Tři hráči z našeho mužstva mohli porazit kohokoliv, to byl velký rozdíl. Vloni totiž Obešla skutečně nemohl porazit nikdo.
Kdy vám bylo během sezony nejhůř? Byla nějaká taková chvíle?
To se ví, že byla. Nejhorší, jakou jsem za kariéru ve stolním tenise zažil. Hráli jsme druhý zápas v Ostravě a prohráli tam. Zároveň jsme se dozvěděli, že naší dvojku Litevce Matase Skučase odvolal reprezentační trenér na přípravu před MS. Skučas ještě ten večer sedl na vlak a odjel. V tu chvíli jsme přišli o hráče, který nám udělal spoustu bodů. Hned v neděli jsme měli hrát třetí zápas doma. Seděli jsme v šatně a ticho, které tam nastalo, bylo zdrcující. Situace byla složitá a hledal jsem cesty, jak znovu namotivovat hráče. Během sobotního odpoledne a nedělního dopoledne se mi to podařilo a Ostravu jsme i bez něj porazili. To byl neuvěřitelný moment. Považuji to za neopakovatelný sportovní výkon.
Co jste hráčům řekl?
Slova od slova si na ten proslov nevzpomenu, ale nabádal jsem je k sebevědomí, sebeobětavosti a bojovnosti. Pak byly další metody i před finále.
Co přesně probíhalo?
V týdnu před finále jsme strašně tvrdě pracovali. Asi 40 hodin jsem strávil u videa. Andrej Sitak už toho měl tak plné zuby a já to na něm viděl, že jsem ho ve čtvrtek dopoledne vzal a odvezl ho na prohlídku nechanického zámku, aby si vyčistil hlavu. To pomohlo. Pořád pak vyprávěl o zámku, jaké tam viděl krásné interiéry. No prostě to vyšlo a on posléze v neděli vyhrál všechno. Můj syn pak pořádal také výjezdy do lesů, aby si každý pročistil myšlenky. Fungovalo to, nástup v Králově Dvoře byl tak obrovský, že jsme to zvládli. Ti kluci hráli nejen na 110 procent, ale rovnou dvě stě.
Koho byste vyzdvihl?
Všechny. Andrej Sitak měl v základní části 93 procent úspěšnost. Je to skvělý kamarád, srdcař a na lavičce velký hecíř. Miloš Šlapák, můj odchovanec, předvedl v play-off mimořádný výkon. Velký bojovník, kvůli němuž lidi na zápasy u nás chodili. A pak můj syn Michal Lebeda mladší. Ten se Sitakem vytvořil výborný pár do čtyřhry. V poslední zápase jí zvládli parádně 3:0.
Takže jste úspěch vnímal ze tří pohledů. Kamaráda, trenéra i otce, že? Byl jste hodně dojatý?
Ježišmarjá, hrozně jsem plakal. Ale než padl poslední míč, musíte zachovat profesionalitu. Teď jsem šťastný, ohromně to prožívám. Došlo naplnění cíle i mé práce, kterou tu osm až deset let tvořím s dalšími lidmi. Ta emoce je ohromná a já jsem toho ještě pořád plný. Ráno vstávám a všechnu tu naší dřinu vidím. Tohle velké vítězství je pro mě ohromná věc, pocitů budu plný ještě minimálně celý měsíc. Je to vrchol trenérské práce. Teď ještě vyhrát extraligu. (smích)
Měl jste přesně daný strategický plán pro play-off?
Měli jsme plán na každého hráče soupeře. Můžete sice hráče různě proházet, zamíchat, ale věřil jsem, že s tím soupeř nebude kalkulovat. Tím jsem vlastně mohl vsadit na vlastní taktiku nasazení hráčů do prvních dvou zápasů. Věříl jsem, že to klapne a že můžeme získat od začátku spoustu bodů. A najednou jsme v odvetě finále vedli 8:1. Musel jsem vsadit na tuhle kartu, byla to jediná cesta k úspěchu. Dobrý tah, který považuji za svůj nejlepší trenérský počin. Chtěl jsem, aby Miloš Šlapák dostal do prvního zápasu slabšího soupeře a získal sebevědomí s ním potom porážel i další hráče. To se taky povedlo. Dále jsem dal důvěru svému synovi Michale Lebedovi, aby na začátku rozhodujícího finále získal dva body. Bylo to těžké rozhodnutí, ale ujistil mně, že to zvládne a zvládl to. Byly to další body k trháku. Po taktické stránce se nám finále povedlo.
Ale ještě povězte. Před finále jste říkal, že vzhledem k neúčasti Skučase nejste favoritem. Přitom jste většinu sezony odehráli bez něj. Z čeho tedy pramenilo vaše přesvědčení?
Víte, on proti Ostravě a Královu Dvoru v základní části udělal všechny body. Takže i proto. Pak najednou počítáte všechny body, které zbydou. Papírově jsme tedy měli prohrát 5:9. Čirá statistika.
Ale kvalitu v kádru jste přece měli.
Vypadalo to suverénně, ale letošní ročník první ligy byl mnohem vyrovnanější. V podstatě osm mančaftů mělo na postup do finále. Každý zápas se mohl prohrát. A měli jsme i dost remíz.
Ani na chvíli jste letos neuvažoval o posilách, pokud jste chtěli pomýšlet na titul a postup do extraligy?
Víte, vychází to z politiky klubu a tou je především výchova mládeže. Chceme produkovat vlastní hráče, aby lidé mohli chodit na Hradečáky. A konec konců oni ti lidé nechodí ani na náš klub, jako spíše na ty hráče, které znají. Každý hráč má tady své fanoušky, zejména Miloš Šlapák a Michal Lebeda. Mnoho fanoušků chodí právě na Miloše. Druhá věc je spojitost soutěží dospělých s naším sportovním střediskem mládeže. To jde ruku v ruce. Čili ten patriotismus vychází právě z této koncepce.
Můžete vůbec "jen" s Hradečáky působit a obstát v extralize?
To by byly předčasné soudy a analýzy do příštího roku. Ještě se musíme všichni zklidnit z té euforie a promyslet strategie, nicméně dlouhodobým cílem je to určitě. Krátkodobý horizont může i nemusí vypadat jinak. Ale nahrává nám i to, že dokážeme vychovávat reprezentanty v mládežnických kategoriích. Pokud to bude možné, půjdeme touto cestou a dáme našim mládežníkům příležitosti. Bylo by hezké, aby extraligu v Hradci hráli přímo Hradečáci. Není složité nakoupit tři hráče, každého odjinud a hrát nejvyšší soutěž. Sejdou se na zápas, pak se zase rozjedou. To je ale sportovní trend. My tu ale máme mladé, s kterými se dá pracovat. Vždyť nejstaršímu hráči v áčku i béčku je 25 let.
Máte vizi, ale je možné udržet nejvyšší soutěž v Sokole na delší dobu než jeden rok?
Pochopitelně primární bod je udržitelnost extraligy a v tuto chvíli je jedno, jakou cestou jí udržíme. Je tu nějaký trend, který preferujeme v dlouhodobém horizontu a potom fakt, že chceme extraligu dlouhodobě hrát. Takže to bych nezaměňoval. Ještě uvidíme.
Pojďme ale do současnosti. V extralize vás čeká hradecké derby s DTJ. Co byste bral raději? Vyhrát nad DTJ a potvrdit dominanci klubu nebo raději celoroční výsledek?
Z mého pohledu to derby to moc nebude bohužel. Bude to utkání jako každé jiné. My budeme mít derby s kluby, které mají sportovní střediska mládeže a dlouhodobě pracují s mládeží, jako my. Těším se tedy hlavně na zápasy s El Niňem, Ostravou nebo Havířovem.
Navíc máte asi dost příjemných starostí. První tým postoupil do extraligy, B mužstvo se probojovalo do druhé ligy. To už je slušný základ, nemyslíte?
Jasně, do druhé ligy půjde spousta našich kadetů, kteří letos udělali medaile na MČR. A na tu soutěž už vlastně mají.
Dva postupy a mistrovské oslavy, k 80. výročí založení klubu jste si dali krásný dárek.
(culí se) Ti hráči celou tu dobu nezažili, takže to nikdo nespojoval. Pro mě je však důležité, že klub má minulost a budoucnost. To dává všem našich členům určitou jistotu dobré práce.
