Ve velké místnosti v přízemí nové školní budovy se ozývá občasné klapnutí. Zvuk vydává metr vysoký oranžový robot, který právě podle velikosti rozděluje hokejové puky na dvě místa.
Zařízení obsluhuje specialista na robotiku a šéf společnosti Robotive Marek Nagy, který je zároveň odborným učitelem Podorlického vzdělávacího centra v Dobrušce.
 |
Za jeho zády stojí daleko větší roboty nedávno darované kvasinským závodem Škoda Auto, jedním z téměř čtyř desítek partnerů soukromé školy, jejímž zřizovatelem jsou firmy z okolí.
„Studenti si osvojí základy týkající se uvedení robota do provozu, seznámí se s podrobnostmi technologií. Zároveň si prakticky ověří znalosti programování. Seznámí se se vším, co používáme v praxi,“ vysvětluje Marek Nagy.
Absolvent oboru robotika na VUT v Brně se z rodného Slovenska přestěhoval do České republiky, kde založil úspěšnou firmu, která po světě poskytuje programování průmyslových robotů. Když loni v rádiu uslyšel reklamu na školu, kde byla zmínka o výuce robotiky, nabídl jí své služby:
„Podělit se o zkušenosti a znalosti se studenty byl můj dlouholetý sen. Robotika je mým zaměstnáním i koníčkem a tento pocit chci dopřát i svým studentům. Ve výuce programujeme roboty jako v reálném prostředí firmy. Vidím v tom opravdu velký potenciál.“
Sedm velkých robotů ze Škodovky
S roboty pracují studenti nejen robotiky, ale i ostatní napříč obory.
„Musely se rozebrat, znovu složit a zprovoznit, čemuž se věnovali i strojní mechanici, nástrojaři či obráběči kovů. Součástky, které jsou poškozené, dokážou sami vyrobit. Ze Škodovky máme sedm velkých robotů, z nichž jeden slouží jako učební pomůcka na rozebírání a seznámení se součástkami a se způsobem fungování,“ říká učitelka češtiny a dějepisu Jana Melicharová.
Kraj chtěl školu zrušit, že naše obory nejsou potřeba. Tehdy jsme spolupracovali s 22 podniky a organizacemi včetně Škody Auto.
Vladimír Voborníkředitel školy
Když se loni v Dobrušce slavilo 700 let od první písemné zprávy o městě, připomnělo si výročí i Podorlické vzdělávací centrum. Zdejší tradice odborné školy, učiliště a integrované střední školy trvala 70 let. Mezi soukromé školy centrum spadá od roku 2005, kdy se jeho zřizovatelem místo kraje stalo Podorlické sdružení zaměstnavatelů.
„Kraj chtěl školu zrušit, že naše obory nejsou potřeba. Tehdy jsme spolupracovali s 22 podniky a organizacemi včetně Škody Auto. Jejich ředitelé se proti tomu vzbouřili, obrátili se na tehdejšího hejtmana Bradíka, který nám umožnil areál školy používat. Od té doby jsme nestátní nezisková organizace,“ říká ředitel školy Vladimír Voborník.
„Dnes za sebou máme stavbu nové budovy, zateplení té staré či zmodernizování učeben. Nevybíráme školné, takže – co se týká zdrojů – jsme škola chudá. Snažíme se proto získávat peníze z dotačních programů. Nyní intenzivně spolupracujeme se 37 podniky. Naši žáci k nim chodí na praxi a pomáhají nám se zajištěním nástrojů, měřidel či materiálu, které nemusíme kupovat,“ popisuje ředitel, sám absolvent zdejší školy.
„Jsme nezávislí na politicích, takže se nás netýká žádné slučování ani optimalizace. Víme, že i v budoucnu se budou technické profese rozvíjet a bude o ně největší zájem. Žádného našeho absolventa nikdy na úřadu práce nenajdete,“ zdůrazňuje Voborník.
Průmysl 4.0
Nejnovější vizí je podle Marka Nagye vybudování skutečné robotické linky. Do procesu zapojí čtyři zařízení, která si mezi sebou budou předávat informace či díly a vykonávat operace, například vrtání, frézování nebo spojování materiálů.
„Uvažujeme o výrobě produktu, který by si studenti mohli odnést domů. Mohly by to být například ptačí budky. Vstupem by byly dřevěné laťky a desky, které by robot odebral, druhý robot by mu laťku podržel, třetí by díly sešrouboval a poslední by hotový produkt dal na dopravníkový pás,“ popisuje Nagy.
Velkým tématem je „čtvrtá průmyslová revoluce“, či Průmysl 4.0, jak se označuje trend digitalizace, automatizace výroby a změn na trhu práce. Připravují se na ni i v Dobrušce.
„Z technických oborů je robotizace zřejmě absolutně nejperspektivnější. Žádná firma se bez ní neobejde. Průmysl 4.0 nikdo nezastaví. Roboty nahradí většinu manuálních pozic,“ předpovídá Voborník.
V Podorlickém vzdělávacím centru se na povolání připravuje více než 260 žáků pod vedením 35 pedagogů. V současnosti však výuka může být pouze distanční, což přináší komplikace.
Modrá je barva strojařů
„Odborný výcvik je problém. Znalosti a dovednosti našich žáků totiž procházejí přes ruce. Naši mistři distančně vyučují technologie a některé další odborné předměty, to jakžtakž jde. Avšak řemeslo jako takové se nedá učit vůbec. Práci na strojích se žáci naučí pouze tehdy, když u nich budou stát a nabírat zkušenosti. Jestli nám je brzy nepustí na odborný výcvik, alespoň po malých skupinách, nevím, jak to bude se závěrečnými zkouškami. Nyní se mluví o tom, že bychom odborný výcvik mohli dohnat o letních prázdninách,“ krčí rameny ředitel.
Škola nedávno dokončila stavbu nové moderní budovy pro vyučování odborných předmětů. Je v modré barvě. „Modrá je barva strojařů,“ podotýká Jana Melicharová.
Pracoviště s roboty je ve velké místnosti v přízemí a je rozděleno prosklenou stěnou na dvě části. V jedné jsou roboty, ve druhé zázemí s počítači, takzvaný velín. Podobná jsou i další pracoviště, kterým ve škole říkají laboratoře. Jsou určena pro práci se stroji CNC či s laserem a pro sváření.
