Resort se ocitl pod silným tlakem odborníků, kteří poukazují na to, že ministerstvo za posledních 10 let vyhlásilo chráněnou památkou pouze jednu poválečnou stavbu a že mizí celá architektonická etapa. O osud staveb z éry takzvaného brutalismu nebo pozdního modernismu se zajímá i veřejnost.
Vždyť na začátku dubna se u komplexu Transgasu na Vinohradech sešlo několik stovek lidí, aby podpořili jeho přestavbu namísto bourání (více čtěte zde). Ani pražský Parkhotel v Holešovicích nezapře, že pochází ze stejné doby jako Černigov (psali jsme o něm zde). O jeho památkovou ochranu usilují architekti Petr Vorlík a Klára Brůhová z Ústavu teorie a dějin architektury ČVUT. Šance se tak otevírá i Černigovu.
„Ministerstvo kultury se vzpamatovalo a náš již druhý návrh dalo k novému posudku. Sehnali jsme nové materiály týkající se například konstrukce hotelu, ale i vyjádření kapacit a hodně literatury. Dalo to velkou práci, ale na ministerstvu na to slyší. Dávají si jako vždy na čas, ale na to jsme zvyklí,“ říká Jiří Zídka, syn autora projektu Černigova.
Po bok lidí, kteří za hotel bojují, se postavil rovněž historik architektury Rostislav Švácha, nositel Ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury.
Hrozí, že se vymaže důležitá etapa architektury
„Z první poloviny 20. století je chráněných několik set staveb, z poválečného období jen 12, a tak nám hrozí, že se vymaže celá důležitá etapa české architektury,“ apeluje.
„Podobné stavby by se dle mého názoru měly chránit zejména pro svou kvalitu. Důležitý aspekt je však i to, že jde o objekty, které vypovídají o době, která se už nebude opakovat. O době, která byla specifická svým přístupem k architektuře, ale třeba i k výtvarnému umění,“ upozorňuje architektka Brůhová.
Přestože ministerstvo kultury uděluje pozoruhodným stavbám z druhé poloviny 20. století památkovou ochranu jen velmi zřídka, i tady pracují lidé, kterým se na seznam podařilo zařadit například obchodní dům Máj, budovu Federálního shromáždění nebo vysílač Ještěd.
„Obhájit ochranu těchto zástupců architektury je ale vždy nesmírně těžký boj,“ upozorňuje zdroj redakce z Národního památkového ústavu. „Bohužel ve většině jsou stále ti, kteří za památku považují jen baroko. Ta menšina na důležitých institucích ale pochopila, že stavba se památkou stává až časem a ve chvíli, kdy se ji rozhodneme zlikvidovat, ten čas nikdy nepřijde. Myslím, že Černigov je klasickým příkladem. Je to jediný podobný zástupce v celém Hradci,“ domnívá se Zídka.
Ke kritice ministerstva kultury se přidává rovněž Klára Brůhová, jež si myslí, že resort vyniká především svým pomalým tempem.
„Také by bylo výborné, kdyby bylo sdílnější a zveřejňovalo informace o tom, které stavby jsou na zápis za nemovitou kulturní památku navrženy a je o nich vedeno řízení. Tyto informace totiž jinak prakticky nelze dohledat. Bylo by to ku prospěchu odborníkům v oblasti památkové péče, ale i potenciálním investorům a majitelům objektů,“ domnívá se architektka.
Vorlík a Brůhová v případě památkové ochrany Parkhotelu argumentují téměř shodně jako zastánci Černigova. „Řadí se k prvním stavbám, které se po letech socialistického realismu a období konzervativního výtvarného étosu přiklonily ke svobodnější modernistické architektuře, kterou Československo proslulo v meziválečné éře,“ píší mimo jiné v návrhu odeslaném na ministerstvo kultury a stejně jako skupina kolem hradeckého hotelu vypichují i ušlechtilé materiály, precizní detaily či některá umělecká díla.
„Černigov prokázal, že není chvilkovým výstřelkem. Tehdy to kupodivu stavaři ještě uměli,“ uzavírá Zídka.
Investor je zatím v klidu
Společnost CPI Group, jež hodlá hotel až do základů zbourat, však nový přezkum příliš nevzrušuje, a dál připravuje projekt Rieger Plaza (podrobnosti o projektu zde).
„Naše plány se nijak nezměnily. Pokračujeme v dalších úkonech a činnostech, které povedou k zahájení stavby,“ uvádí mluvčí CPI Jan Burian. Podle něj demolice určitě nezačne dříve, než firma dostane rozhodnutí k výstavbě nového komplexu: „Do té doby rozhodně Černigov bourat nebudeme, protože ten dům nějakým způsobem funguje a ničemu by to nepomohlo. Každopádně platí čím dříve, tím lépe.“
O tom, že stavby brutalismu to mají těžké, svědčí příklady již zdemolovaného hotelu Praha, obchodního domu Ještěd v Liberci nebo telefonní ústředny v Dejvicích (podívejte se na ni zde). Další ale ještě stojí a přestože například Transgasu již zvoní hrana, mají i docela silné zastání.
Typickými reprezentanty architektonického stylu 70. let jsou i obchodní dům Kotva, hotel Intercontinental, Nová scéna Národního divadla, hala pražského hlavního nádraží, žižkovská věž či obchodní dům Prior v Olomouci.
„Ohrožených staveb z poválečné doby je celá řada. Aktuálně se například rozvířily debaty kolem mazutové výtopny na sídlišti Invalidovna, které hrozí demolice. Byl však též podán návrh na její zapsání na seznam nemovitých kulturních památek,“ dodává Brůhová.
