Předání zapečetěné rakve s tělem zemřelého Viktora D. se uskutečnilo ve středu dopoledne na hraničním přechodu v Náchodě-Bělovsi.
Polská a česká pohřební služba a pozůstalá manželka se mohly setkat s výjimečným souhlasem úřadů v prostoru mezi nynějšími hraničními kontrolami.
Zabralo to nakonec jen desítky minut, čeští diplomaté i lidé s kontakty v česko-polském příhraničí se však případem intenzivně zabývali řadu dní.
Napřed to totiž vypadalo velmi beznadějně, protože polská strana odmítla udělit výjimku k převozu zemřelého. Aby nenarůstaly náklady za uložení těla, Poláci byli ochotni muže zpopelnit a urnu předat na hranici.
Vdova hledala pomoc na Facebooku
Žena, která zůstala sama s hospodářstvím a koňmi, tak pár dní od mužova smrtelného úrazu v Polsku zoufale hledala pomoc na Facebooku. Opakovala, že její muž si zpopelnění výslovně nepřál.
„9. dubna odjel můj manžel pro svůj poslední náklad do polského města Swidnice, pro balíky se slámou, která se vozí do výtopny pro Kutnou Horu. Ten den měl odevzdat i kamion a od úterý po Velikonocích nastoupit do nové práce. Bohužel k tomu již nedošlo, při nakládání došlo k nehodě a zatím z nezjištěných příčin zemřel pod balíky. Asi nikdo, kdo si tímhle neprošel, nemůže pochopit ten pocit bezmoci, který vás svírá,“ napsala žena z obce Synkov-Slemeno na svém facebookovém profilu, když se nemohla domoci manželových ostatků.
K okolnostem převozu se pro portál iDNES.cz odmítla vyjádřit, protože v posledních dvou týdnech zažívá velké vypětí. Rodina chystá pohřeb.
Muž zemřel v obci Nowice asi sedmdesát kilometrů za hranicí. Smrtelný pracovní úraz, který se mu stal při nakládce slámy, se teprve vyšetřuje.
Polsko muselo změnit legislativu
I když převozy zemřelých cizinců okolní státy umožňují, Polsko s tím v době restrikcí kvůli koronaviru vůbec nepočítalo.
České velvyslanectví ve Varšavě se nejprve pokoušelo dojednat návrat ostatků obvyklou cestou, když však polské úřady odmítly udělit výjimku, putovala na polské ministerstvo zahraničních věcí nóta. Dokonce v případu intervenoval ministr Tomáš Petříček u svého protějšku.
„Polsko se nakonec rozhodlo pro změnu nařízení vlády, do kterého byl vložen text o možnosti mezinárodní repatriace. Do budoucna by tak měly být podobné případy už v polské legislativě ošetřeny. Jsme rádi, že soucit s rodinou nakonec zvítězil, byť jednání polských úřadů nebylo příliš pružné,“ podotkla mluvčí ministerstva zahraničních věcí Zuzana Štíchová.
Do pomoci vdově se vložil také zástupce euroregionu Glacensis, sdružení obcí na české straně hranice, který mohl nabídnout letité kontakty v příhraničním polském regionu.
„Jsem navíc i místostarosta v obci Synkov-Slemeno, rodinu znám osobně a o té smutné události jsem věděl už druhý den, kdy se to stalo. Rodině pomáhalo velvyslanectví, které řešilo souhlas k převozu. My jsme se připojili za euroregion a po dohodě s velvyslanectvím hledali konkrétní technické řešení variant převozu pro případ, až by byl souhlas udělen. Euroregion by však pomáhal i v případě, kdy by se to netýkalo právě mé obce. Jsem rád, že jsme velvyslanectví mohli ulehčit a obrovsky chci diplomatům poděkovat, že se jim podařilo za týden změnit restriktivní vládní zákon,“ řekl sekretář euroregionu Glacensis Jaroslav Štefek.
Podle něj jsou dobré česko-polské vztahy potřeba nejen v tomto případě. Sám například překládal vdově některé dokumenty a předával je úřadům, řešil s ní způsob vlastního uložení ostatků do rakve. Tu polská hygienická stanice zapečetila a už se nesmí otvírat.
Štefek také pomohl například s placením nákladů polské pohřební službě, které nakonec uhradil zaměstnavatel zemřelého muže. Na polské straně sekretář našel díky svým kontaktům prostředníka, který odtamtud pomáhal se zařizováním.
