Aby lesníci byli v obraze, co se s kůrovcem děje, pokácí zdravý strom a nechají...

Aby lesníci byli v obraze, co se s kůrovcem děje, pokácí zdravý strom a nechají ho škůdcem "obsadit". | foto: Tomáš Kučera, MF DNES

Nesmí přijít extrémní počasí, jinak se kůrovec přemnoží i v Krkonoších

  • 2
V Krkonoších hrozí riziko masivního nástupu kůrovce. Mohou za to suché a mírné zimy a stále teplejší léta. Podle správců KRNAP ale kalamita letos nebude. Kombinace extrémního sucha a prudkých větrných bouří by však mohla situaci zhoršit.

Připomínají abstraktní obraz. Chodbičky vytvořené kůrovcem se paprskovitě rozbíhají z nejvýraznějšího závrtu na vnitřní straně kůry pokáceného kmenu. Petr Vávra právě odloupl sekerou kůru z kmene, který lesníkům ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) slouží jako sonda do života kůrovce.

Ten může způsobit značné škody. Vznikají při narušení ekologické rovnováhy v ekosystémech, například v uměle zakládaných smrkových monokulturách, které jsou oslabeny průmyslovou imisí, případně zdecimované vichřicí. Pokud okolnosti, jako dlouhé sucho a mírná zima, lýkožroutu vyhovují, může se přemnožit.

„Tomuhle kmeni říkáme lapák. Je to na jaře pokácený zdravý strom, který se nechá přirozeně nalétnout kůrovcem. Sledujeme, jak ho obsazuje, jestli je ho v lokalitě hodně, počítáme závrty. Když dojde k tomu obsazení, kmen včas odvezeme, aby z něj kůrovec nevylétl,“ říká Petr Vávra, který je lesníkem KRNAP v oblasti Horních Lysečin ve východních Krkonoších.

Ze stoletého smrku o objemu 2,5 kubíku může vylétnout až přes 100 tisíc brouků. V extrémních případech samotné lapáky slouží jako pasti, které kůrovce z okolí stahují. Napadené kmeny lesníci zlikvidují. To však není tento případ. I když kůrovec lapák obsadil, nejde o nic, co by se vymykalo běžné situaci.

Aby lesníci byli v obraze, pokácí zdravý strom a nechají ho škůdcem "obsadit".

Lesník Petr Vávra odstraňuje z napadeného kmene kůru.

Kůrovec neboli lýkožrout je totiž přirozenou součástí přírody a cílem ho není vyhubit, ale předcházet jeho přemnožení.

Za normálních okolností je zdravý strom schopen si s kůrovcem poradit. „Prvním signálem jsou drobné hnědé drtinky na bázi kmene. Když rezne jehličí, je to už konečná,“ ukazuje Vávra na hnědý prášek, který se sype z pod kůry.

S kolegy kontroluje stav lapáků a také lapačů, tedy umělohmotných boxů na několika místech v údolí, aby mohli odhadnout, co je letos čeká.

Lapače a lapáky

„Potřebujeme vědět, co se v lese děje. Proto kontroly děláme v sezoně pravidelně v intervalu sedmi až deseti dní. Díky tomu jsme schopni přijmout opatření, která zamezí plošnému a nekontrolovatelnému rozpadu lesních komplexů. Lapače a lapáky neslouží k odchytu, ale k tomu, abychom získali přehled, v jakém vývojovém stádiu kůrovec je,“ říká vedoucí územního pracoviště Správy KRNAP v Horním Maršově Pavel Kout, který řídí terénní toyotu po krkolomných lesních cestách. Jsme v nadmořské výšce od 800 do 1 100 metrů.

Ze zachyceného počtů kůrovce lesníci vyvozují, že letos k přemnožení nedojde. Nástup kůrovce na území parku, na rozdíl od některých lesů v nížinách České republiky, zpomalilo chladnější a v Krkonoších na srážky bohatší jaro.

„Obavy, které jdou celou republikou, se v Krkonoších zatím nenaplňují. Letos máme docela příznivý vývoj počasí, srážky z posledních měsíců jsou nad loňskou úrovní,“ říká Pavel Kout.

„Suchá léta a mírné zimy zvýšily stavy kůrovce v lesích, to je pravda. Letos ale žádnou katastrofu neočekáváme. Předpokládáme, že jen 20 až 25 procent z plánovaného objemu celkových těžeb budou těžby kůrovcové, ale jen jednotlivé či skupinkové, nikde plošné. Kalamitního stavu se neobáváme, nic pro něj nehovoří. V roce 2016 neočekáváme žádný výkyv,“ mírní obavy náměstek ředitele Správy KRNAP Jakub Kašpar.

Od roku 2013 se objem kůrovci napadeného dřeva na území parku drží na stejné úrovni, přičemž dokonce loni v meziročním porovnání poklesl.

Jediné, co by mohlo zamíchat kartami, je kombinace extrémního sucha a silných větrných bouří, která by narušila lesní komplexy a nastartovala kůrovce v příštích letech. Lesníci hlídají hlavně porostní stěny lesa, které jsou otevřené do pasek.

„Když stromy v důsledku silného větru padnou nebo musíme ty napadené kůrovcem pokácet, otevře se část lesa, která není tolik zavětvená. Obrazně řečeno, je to jako když kůrovci otevřeme dveře do spíže,“ říká Jakub Kašpar.

Východní Krkonoše jsou pod tlakem

Lesníci připouštějí, že především ve východních Krkonoších stojí před nelehkým obdobím, neboť v některých lokalitách hrozí enormní přemnožení kůrovce, což může vyvolat až kalamitní stav.

Od roku 2013 nebyla pořádná zima, což se negativně promítlo do hydrologie krajiny, průměrná roční teplota roste a stromy jsou tím oslabené. Hodně stejnověkých, uměle založených lesních porostů je navíc na hranici přirozené životnosti, což obraně před škůdcem také nepřidá.

„Některé lokality východních Krkonoš jsou pod tlakem, například vrcholové partie Černé hory, kde jsou sto osmdesát let staré porosty. Zatím tam ale žádný plošný rozpad lesních komplexů nenastal. Nejvíce ohroženy jsou staré dožívající porosty, které jsou stejnověké. Proto se v posledních dvaceti letech snažíme zvýšit nejen druhovou pestrost lesních porostů, ale i rozbít jejich stejnověkost. Ideální je, když v lese rostou stoleté, padesátileté i desetileté stromy vícero druhů,“ připouští Pavel Kout.

Jestli kůrovec získá navrch, záleží i na tom, jak jsou lesní porosty umístěny a jak hospodář věnuje pozornost včasné likvidaci a zpracování napadeného dřeva.

Lýkožrout smrkový v lapači.

„Důležité je, aby do toho letos nevstoupilo extrémní sucho kombinované s vichřicí, které by vedly k významnějšímu narušení lesních komplexů. Nesmí přijít zásadní klimatický extrém, to by odstartovalo velké problémy, které by se projevily v příštích letech,“ varuje Kout.

Na úbočí Dlouhého hřebene v oblasti Lysečin obhlíží les, který má bohatý podrost a sem a tam i listnáče. Je v dobré kondici, ale i tady jsou místa, kde před lety kůrovec řádil. Uvolněné plochy dosadili kromě smrků i buky a jedlemi. Výsledky více než dvacetileté snahy lesníků na území parku naředit smrkové lesy ostrůvky jiných druhů, aby porosty byly odolnější, jsou dobře vidět. Lesy v Lysečinách by za pár desítek let mohly mít tuto skladbu: 50 procent smrků a zbytek například buků a jedlí.

„Takový les je potom méně zranitelný. Kůrovec nám někdy paradoxně umožňuje dosazovat lesní porosty jinými druhy, což přispívá k ozdravení lesa,“ říká Petr Vávra.

Kůrovec se šíří horami od západu na východ

Šíření kůrovce lze dobře předvídat. Krkonošemi se šíří od západu na východ, což souvisí se znečištěním imisemi z elektráren na česko-polském pomezí, které vyvrcholilo v první polovině 80. let a počátkem 90. ještě doznívalo. Jednověké lesy, převážně smrkové monokultury na hranici životnosti, se stávaly snadnou kořistí škůdců.

V okolí západokrkonošského Harrachova byla nejhorší situace už v 80. letech. V letech 1995 až 1997 se hlavní těžiště řádění hmyzích škůdců a hlavně kůrovců posunulo na Vrchlabsko, a to hlavně do Labského dolu, na Liščí horu na Klínovkách nebo na Pláně. Na přelomu tisíciletí se situace uklidnila, přišly chladnější roky. Kůrovec opět udeřil po roce 2007, kdy deseti tisíce hektarů lesa poničil v lednu roku 2007 orkán Kyril a v březnu následujícího roku vichřice Emma.

I když síla větrné bouře nebyla tak velká, Emma poničila krkonošské lesy mnohem více. V této době čekala pohroma hlavně oblasti Černé hory a Obřího či Lvího dolu. Ve východních Krkonoších lesníci od roku 1995 zaznamenali dva extrémy, v roce 1996 a v roce 2008. Po roce 2012 se kůrovce daří držet v rozumných mezích, ale ze všeho nejvíce to připomíná klid před bouří.

V okolí Horních Lysečin na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že riziko přemnožení kůrovce rok od roku roste. Stačí ale přejít do nedalekého Lvího dolu, kde je situace zcela odlišná. Je to důkaz, že nebezpečí přemnožení lýkožroutů v Krkonoších nehrozí plošně.

Znalci poměrů vědí, jak se lesy v severní části tohoto údolí v posledních deseti letech proměnily. Na úbočí Sněžky v bezzásahové zóně v roce 2005 tvořily stromy napadené kůrovcem relativně malou jasně ohraničenou plochu, o dva roky byla větší a předloni a loni už kvůli přemnožení došlo k rozpadu celého staletého lesního celku. Lesníci tahali za kratší konec.

„Boj s kůrovcem nelze nikdy vyhrát a ani se o to nesnažíme, protože to nemá vlastně ani cenu. Do lesa patří, je tam doma. Naším úkolem je ale škůdce držet na uzdě, aby nedošlo k narušení rovnováhy,“ říká lesník Petr Vávra.