Více než rok příprav, desítky hodin mravenčí práce, stovky schůzek, spuštění pilotní fáze projektu a letos na podzim ostrý rozjezd. Takový osud má v České republice unikátní registr Nadačník, který Pelcová vymyslela. Na jediné internetové stránky soustředila nabídky ze stovek českých nadací a fondů, které nabízejí pomoc nejen lidem ve složité životní situaci, ale také podporují mladé vědce nebo studenty.
„Práce mě musí bavit a hlavně mi musí dávat smysl. Mým cílem je propojit myšlenky z podnikání se sociální prací. Má práce je pro mě vášní a posláním zároveň,“ říká devětadvacetiletá zakladatelka Nadačníku.
Kdy jste v sobě objevila potřebu pomáhat druhým?
V 16 letech jsem cítila, že chci dělat něco, co mi bude dlouhodobě dávat smysl. Díky letáku jsem se dozvěděla, že hledají dobrovolníky ve vrchlabské diakonii. Začala jsem pomáhat lidem s mentálním a zdravotním postižením. Zanechalo to ve mně silnou stopu a troufnu si říct, že jsem našla směr svého dalšího působení. Začala jsem potom v Hradci Králové studovat obor sociální práce. Hned v prvním ročníku jsem přešla na dálkové studium a stala se osobní asistentkou jednoho žáka po dětské mozkové obrně. Už tehdy jsem přemýšlela, jak lidem usnadnit cestu v těžké životní situaci.
Za projektem Nadačník je spousta mravenčí práce. Jak dlouho jste ho připravovala?
Bylo to hodně dlouhé, přípravné kroky trvaly přes rok. Na Nadačníku pracuje skupina lidí, kteří jsou stejně odhodlaní a nadšení z jakéhokoli pozitivního ohlasu jako já.
Nadačník má za sebou pilotní projekt. V čem spočíval?
Nejdůležitější je několikrát projít celým procesem, aby člověk pochopil emoce a zjistil, co lidem nejvíc pomůže. V oblasti sociálních služeb a sociální správy mám mnoho přátel, nebylo náročné získávat doporučení na lidi, kteří by byli vhodnými příjemci nadační pomoci a kteří by zároveň byli ochotní se vrhnout do šílené administrativy.
Za šest měsíců perné práce, se kterou mi pomáhali tři dobrovolníci, se nám prostřednictvím nadací podařilo podpořit více než 120 lidí. Poskytnutá částka překročila hranici pěti milionů korun. S každým žadatelem jsme ručně vyplňovali pět až 15 různých žádostí. Museli získat nejrůznější doporučení, reference, ověření a až potom jsme mohli zkompletované žádosti odeslat. Díky pilotnímu projektu jsme přesně zjistili, co lidi odrazuje o nadační pomoc žádat.
Ministerstvo spravedlnosti eviduje kolem dvou tisíc nadací. Podle jakých kritérií je do registru vybíráte?
Nejdůležitějším kritériem je zaměření na fyzickou osobu. To je základní filtr. Dozvědět se tuhle informaci je ale často dost velký oříšek. Potom zjišťujeme, komu konkrétně chce daná nadace pomáhat, za jakých podmínek, zda má vlastní formulář, jaké má finanční možnosti.
Je to opravdu mravenčí práce, data musíme neustále aktualizovat. Mnoho nadací pro fyzické osoby nevede specifickou metodiku. Chtějí být přístupné všem a nechtějí omezovat znevýhodnění kteréhokoli žadatele. Tím minimalizují počet těch, které by musely odmítnout jen proto, že „jejich“ příjemce má být podle metodiky někdo jiný. Žadatelé pak bývají zmatení a paradoxně ještě víc se obávají, jestli nebudou odmítnuti. Naším cílem je vytvořit transparentní seznam nadací a nadačních fondů pro jednotlivce i pro rodiny.
Kdo všechno si může na příspěvky od nadací, které máte v registru, sáhnout?
Téměř každý, nikdo není limitován. Nadace a fondy se nejčastěji zaměřují na osoby se zdravotním omezením nebo dlouhodobou nemocí, rodiny s dětmi v pěstounské péči, samoživitele, lidi v nenadálé nouzi, ale také na studenty, výzkumníky nebo jednotlivce či skupiny s nápadem, který chtějí realizovat. Na webových stránkách se snažíme srozumitelnou formou popsat všechno podstatné k tématům, která tíží téměř všechny občany v různých situacích života. Od podpory zdravotních pojišťoven, přes důchodovou reformu až po sociální dávky.
Kde jste pro svůj projekt hledala inspiraci?
Inspirace přichází z potřeby. Viděla jsem, jak náročné je informace získat, a to jsem zdravá. Proto jsem hledala intenzivněji s důvěrou, že někde někdo tyto informace již zpracovává. Mým cílem nebylo cokoli tvořit, chtěla jsem to především používat. Ptala jsem se na ministerstvech, asociace nadací Fóra dárců, ale nikdo se nezaměřoval na člověka - fyzickou osobu. U nás existuje web neziskovky.cz, který přináší informace o nadační podpoře pro právnické osoby. Žádala jsem je o zpracování možností pro fyzické osoby. Marně. A tak jsem to nakonec vytvořila s cílem vykřičet do světa, že je možné žádat i u nadací, které nemají bilboardy a reklamy v metru.
Jaký je zatím o Nadačník zájem?
Přichází ze všech stran. Ozývají se lidé se svými příběhy, zájemci o práci, o dobrovolnickou činnost, čtenáři naší poradny, zástupci organizací sociálních služeb, kteří nás doporučují svým klientům, i nadace a fondy, které jsme dosud nestihli oslovit. Aktuálně máme zaregistrovaných pár stovek uživatelů.
Jaký typ klientů se na vás nejčastěji obrací?
Původní myšlenkou bylo pomáhat především lidem se zdravotním omezením, takže největší zájem má právě tato skupina obyvatel. Je zajímavé, že se na nás obracejí i studenti, kteří mají také právo na určitou podporu. Čas od času nám píšou zástupci neziskových organizací, zda také oni u nás mohou získat informace o nadační podpoře.
