Kronikář shromáždil stovky fotek, putování historií Náchoda je na webu

Bývalý běloveský kronikář Antonín Samek nabízí čtenářům procházku po nových i zaniklých místech Náchoda. Do knihy se už kvůli věku pouštět nechtěl, proto „Náchod včera a dnes na fotografiích očima kronikáře“ vychází na cédéčku a internetu.

Řeka Metuje prošla v letech 1913 až 1917 regulací. Někteří si představovali v bujné fantazii, že to přivede lodní dopravu až do města. | foto: Archiv Antonína Samka

Za poslední století prošel Náchod velikou proměnou. Když se v roce 1970 rozjela asanace poblíž centra, štamgasti z bourané hospody U Bílé růže uspořádali poslední rozloučení s hudbou. V centru tehdy padlo židovské město se synagogou, zasvé vzala část středověkých hradeb.

Jak Náchod vypadal na historických fotografiích v porovnání se současnými, detailně popisuje Antonín Samek ve své poslední pětidílné práci.

„Můj tatínek, tety, celá rodina jsme měli doma řadu fotografií. Přes sbírání známek jsem se dostal též k pohlednicím z celého okolí. I díky tomu jsem dal zpětně dohromady kroniku Bělovsi za padesát let, ale ve velkém Náchodě toho kronikáři nebyli schopni. Vyšla třeba knížka architekta Alexandra Skalického o starých domech, ale to je hodně specializovaný pohled. Bývalý kronikář Oldřich Šafář zase napsal řadu článků, ale ty byly poplatné době a úryvkovité,“ říká Samek.

Antonín Samek

• Pochází z Bělovsi. Vystudoval chemickou průmyslovku v Hradci Králové a celý život pracoval jako gumař v náchodské Rubeně.
• Do roku 1972 byl mistrem, vedl učňovské středisko a přípravu pracovníků, pak na vlastní žádost odešel na místo dělníka a to vykonával až do penze.
• Nyní se věnuje regionální historii. Sepsal knížky Vzpomínky na Běloves, Běloveské události roku 1945 očima svědků nebo dokument Průmyslové objekty na území Náchoda (více naleznete zde).

Jak jste si ohraničil dobu, kterou zpracujete?Archivářka Lydia Baštecká před několika lety v knize Zmizelý Náchod výborně s fotografiemi Kolínského zachytila vývoj Náchoda v 18. a 19. století. Já jsem pokračoval rozvojem Náchoda, když se na náměstí stavěla radnice a pošta. Vynechal jsem pouze období protektorátu, které podrobně popsal a fotograficky zdokumentovali Václav Sádlo s Alenou Čtvrtečkovou v knize Náchod za protektorátu.

Podařilo se vám zmapovat vše hladce, nebo se vyskytl nějaký oříšek?
Spolupracoval jsem se stavebním úřadem, archivem, muzeem, knihovnou, pamětníky, ale třeba i s obyvateli jednotlivých panelových domů. Ne všude se mi však podařilo získat potřebné materiály. Jako bílé místo mě dlouho strašilo - jak to bylo se zdejší zdravotní školou. V kronikách to chybělo, sháněl jsem kvůli tomu absolventky. Do padesátých let působily v nemocnicích řádové sestry, ale komunisti se jich hleděli zbavit, takže v roce 1949 vznikla zdravotní škola v Hronově, později se přestěhovala do Náchoda do dnešní Masarykovy základní školy.

To vše bylo nejspíš velmi pracné...
Shromáždil jsem 760 fotografií převážně od první republiky. Strávil jsem na této publikaci dva roky po nocích, ale i nepočítaně dalšího času. Dojel jsem vždy do Náchoda na nákup, mezitím jsem si zaběhl za pamětníky nebo vylezl třeba na železniční násep, abych pořídil chybějící snímek.

Máte už ohlasy od čtenářů?
Ano, třeba od krajanky z Ameriky nebo od předsedy Sdružení kronikářů Čech, Moravy a Slezska Jaromíra Košťáka. Hlavně si přeji, aby se o „Náchodu včera a dnes“ dozvěděli i Náchoďáci, kteří žijí mimo město. Dal jsem publikaci na internet a také v městské knihovně slíbili, že v  bude k dispozici čtenářům i v jednom vytisknutém exempláři.