Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Hradecké gangsterce a la Tarantino chybí příběh i mrtvoly

  9:45aktualizováno  9:45
Hradecká inscenace komedie Mohameda Rouabhiho Fligny, koks a kutilové má výborné herce a mustr od Tarantina. To však chudé a upovídané historce nestačí.

Inscenace Fligny, koks a kutillové v Klicperově divadle v Hradci Králové. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Dobrá hra se prý dá odvyprávět ve třech větách. To na gangsterskou komedii francouzského Alžířana Mohameda Rouabhiho Fligny, koks a kutilové, kterou v české premiéře uvedlo hradecké Klicperovo divadlo, stačí věta jedna: Pět zločineckých mamlasů se svolá, pořídí si nástroj a jde si do opuštěného zámku pro balík peněz z dávného lupu. To je vše.

Na první pohled atraktivní téma, i když už mockrát a skvěle ztvárněné, však postrádá napětí i dramatickou rafinovanost, nutnou výbavu současných morytátů.

I název je zavádějící: Fligna, tedy po brněnsku podraz, se děje i neděje, pravda, občas si někdo hlučně šňupne lajnu. Snad lze přiznat trochu kutilství, ač na používaní robustní figury kulisáka Zdeňka Petráka by už měla být interní směrnice. Tady se ukazuje, jak blízko je z hravé absurdity do Troškovy bžundy.

Pro režiséra Jana Friče byla hra patrně záminkou k jevištnímu Pulp Fiction, jenže srovnání s mistrovským dílem svého druhu je pro inscenaci víc než nelichotivé. Obstojí snad jen vnější formou, s přibývajícími minutami je koketní pomrkávání do publika, že „Tarantinovi přeci Hradečtí rozumějí“, až otravné.

Absenci dramatu ještě podtrhuje realistická velkoscéna Nikoly Tempíra, kde jsou pokoje, garáž, dráty, sloup, kus auta a samozřejmě bistro i s kebabem. Opět s nevyřčenou, ale křičící vizitkou: Inspirováno v Pulp Fiction. To platí i pro muziku.

Kde není příběh, hláška unavuje

Textu, hlavně výbornému překladu, jenž ze stoky podsvětí brousí známé češtinské diamanty, což ocení hlavně mládež, nelze upřít humor a grif pro rychlopalný dialog, jenže hláška musí vzejít ze situace či kontextu, nikoliv jen z vůle něčího ostrovtipu. A kde není příběh, hláška unavuje a sama sebe tupí v křeči.

Fotogalerie

Současné francouzské hry jsou upovídané, což se Jan Frič snaží rozhýbat, dokreslit výpůjčkami odjinud, jenže už v první třetině můžete mít pocit, že apartní rozjezd zatuhl ve stojaté vodě věčně rozhašteřeného panoptika gaunerů.

Hradecký herecký kvintet, řečeno s klasikem, „i když na špatném hrobě, umí brečet víc než dobře“. Jiří Zapletal je jistotou, jeho povýšenecký šéf Sergio má potřebný glanc, Jiří Panzner, sice hyzděn příšernou rezavou parukou, u Franckieho umně dávkuje až civilní podehrávání a Ondřej Malý si doslova užívá svého židovského kokainistu Tonyho.

Skvěle vychází Jakub Tvrdík v lehce nadsazené roli užvaněného homosexuála Jo a hlavně kouzelný Vojtěch Dvořák jako Ritchie, i když naivní a zpomalený bouchač, jenž rozbíjí hlavy a miluje současnou poezii (a skvěle ji recituje) není žádné novum.

Přesnost, sehranost, chuť na gangsterku a snaha nezabít ani jeden vtip dostávají u pánského tábora navzdory vatě textu až nakažlivou energii, byť se občas ztrácejí v prostojích a kamrlících kulis.

Jenže kde je sucho, nevyždímali by nic ani Robert De Niro s Al Pacinem. Účelně proměnlivá a zdobná je Pavlína Štorková jako servírka Pamela, glosátorka a zpěvačka, zvlášť v hitu Bonnie Tyler I Need a Hero.

Dramaturgicky rozmazaná druhá polovina (přetavení jedné z největších hrůz české popmusic do rammsteinovského chorálu už vypadá jako rána z milosti) ještě víc rozostřila snad ironický záměr inscenace.

Není to čistá gangsterka, vždyť tu není policie, oběti, natož konkurence, ani komedie o dojemných pitomcích mimo zákon, ani existencionální drama, možná tak z bídou surrealistický sen kokainisty, kam se vejde betlém s Putinem, Elvisem, Bartem Simpsonem a tyranosaurem.

Sergio v závěru dává dychtivému Ritchiemu radu, že je moc dobré vyprávět příběhy. A občas vědět, co je vespod. Nejspíše to, že se pět zločineckých mamlasů svolá, pořídí si nástroj a jde si do opuštěného zámku...

Autor:


Nejčtenější

Policie uzavřela příjezdy do Adršpachu, pod náporem Poláků kolabuje doprava

Do skalních měst v Adršpachu a Teplicích nad Metují přijely tisíce návštěvníků...

Kvůli dopravnímu kolapsu v Adršpachu na Náchodsku policisté uzavřeli dvě ze tří příjezdových komunikací do obce....

Padesát let bydlí v jednom domě. Čtvrtá rekonstrukce stála 10 milionů

Dům prošel postupně několika rekonstrukcemi. Za poslední čtvrtou proměnou stojí...

Miloš Drapač se v malém dělnickém domku na Náchodsku narodil a dosud v něm žije. Dům prošel postupně třemi...



Chaos na D11. Řidiči se otáčeli a couvali, nechtěli čekat v koloně

Auta na D11 se otáčela a couvala ke sjezdu z dálnice (16.8.2018).

Neuvěřitelný hazard téměř tří desítek řidičů zaznamenaly kamery na dálnici D11 u Chlumce nad Cidlinou. Auta tam krátce...

Turista při toulkách v Krkonoších natočil horkem vyschlý pramen Labe

V Krkonoších vyschlo koryto u pramene Labe (8.8.2018).

Turista Luděk Bouška z Jilemnice natočil při svých toulkách Krkonošemi vyschlý pramen Labe. Video na jeho facebookovém...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Další z rubriky

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Kvůli ucpané hrázi na potoce v Krkonoších uhynuly kriticky ohrožené mihule

Zahrazení průtoku vody do Zlatého potoka v Krkonoších.

Inspektoři životního prostředí vyšetřují úhyn larev kriticky ohrožené mihule potoční ve Zlatém potoce poblíž Mladých...

VIDEO: Bloudění po parkovištích a hlava na hlavě. Adršpach okupují Poláci

Fronta u vstupu do skalního města v Adršpachu (16.8.2018).

Druhý den po sobě museli policisté uzavřít příjezdové cesty do obce Adršpach na Náchodsku. Především turisté z Polska,...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz