RECENZE: Škole pro ženy kralují Zapletal, Moliére a muzika 60. let

Škola pro ženy má v hradeckém Klicperově divadle styl a švih. A režisér Marian Amsler dodržel slovo: Moliére zůstal Moliérem. Inscenace je předposlední premiérou 130. sezony hradeckého Klicperova divadla.

Když v 70. letech měl být Miloš Kopecký na vinohradském jevišti Harpagonem, zbavil Moliéra všech parukových klišé i dýchavičného pitvoření a klíč k Lakomci dal v jediné své větě: „Mně tak budou vyprávět, co jsou to peníze!“ Lakonické, leč nad všechny moderny trvalé.

I Jiří Zapletal hraje ve Škole pro ženy svého Arnulfa, jako by si řekl něco podobného, jen místo peněz myslel na manželství. Herec, jenž může-li, stává se komikem až ďábelského surrealismu, ovládl moliérovský způsob komediantství s neokázalou bravurou a šarmem. Civilnost s přesně dávkovanou nadsázkou a s jemně přiznaným „šmíráctvím“ nové inscenaci slovenského režiséra Marina Amslera nesmírně sluší.

Stejně jako jednoduchá a neměnná scéna se dvěma křesly Juraje Kuchárka, elegantní kostýmy Martina Kotúčka a hlavně muzika Maria Buzziho, jenž důležité části textů v překladu J. Z. Nováka zhudebnil do až skromně muzikálových čísel.

Kouzlo tkví v dotažené estetice 60. let, nejen naznačené ve scéně či písmu v programu, ale také v soundu. Buzzi střídá kabaretní kuplet s bigbítem, swingové retro s šansonem. Zřejmá je silná inspirace rukopisem Jiřího Šlitra, avšak protaženým pařížskou Olympií.

Amsler náleží k „neviditelným“ režisérům s pokorou a uměním sloužit autorovi, ale také s uměním vést herce k přesnosti i střídmosti výrazu. A sluší se dodat, že všichni suverénně vládnou veršem, další devízou inscenace.

Děj je prostý jak palouček na Plachtě: starší muž si pod zámkem vychovává z dítěte budoucí ideální ženu a stává se přitom zpovědníkem jejího ctitele, jenž k ní vzplane. Moliére v žádné ze svých her nebyl překotným vypravěčem, spíše chytrým chrličem bonmotů, cynismů, moralit a životních pravd a než o příběh usiloval o komické situace, v nichž se díky vlastní pošetilosti či slabosti ocitne vzdělaný, důstojný a vážený muž. A to stále funguje. A jsme zpátky u Zapletalova Arnulfa, jenž výtečně každým gestem a pohybem graduje své skrývané zoufalství a bezradnost, přitom stačí vše komentovat, brát za partnera publikum.

Moliére: Škola pro ženy

75 %

Klicperovo divadlo Hradec Králové

Premiéra: 16. května 2015

Režie: Marián Amsler

Hrají: Jiří Zapletal, Natálie Řehořová, František Staněk, Matěj Anděl, Kamila Sedlárová, Miroslav Zavičár, Hynek Pech, Lenka Loubalová

Diváckým požitkem se doslova stávají společné scény s Anežkou, jíž dala hostující Natálie Řehořová daleko víc než jen žánrovou zdobnost, a s Horácem. Herecky nevděčného moliérovského milovníka uhrál Matěj Anděl v přiznané stylizaci zamilovaného jelimana. A co teprve, když na scénu vtrhne dvojice sehraných sluhů Jiřina a Alan, Kamila Sedlárová a Miroslav Zavičár potvrzují otřepanou frázi, že není malých rolí. Pak divák zapomene, že chvíli předtím měl pocit, že se mohlo škrtat ještě víc.

Arnulfa obvykle hrají starší muži, Zapletal je spíše švihák než chytrák těsně před penzí, proto si inscenátoři dovolí relativizovat naivňoučký happy end v Anežčinu bezradnost: zralý chlap činu je pryč a vytoužený milenec se v panice vrhá kolem krku své máti.