Fatbike, snowbike, big bike nebo prostě jen „tlusťoch“. Zimní kolo s extrémně širokými plášti pro jízdu po sněhu má spoustu názvů a v poslední době také čím dál více příznivců v Krkonoších.
Pro bikery je alternativou, jak bezpečně jezdit po horských cestách i uprostřed tuhé zimy. Introverti by se ale tomuto stroji měli obloukem vyhnout, na jeho sedle jste totiž neustále středem pozornosti.
V centru Pece pod Sněžkou nasedám na zbrusu nový fatbike s odlehčeným hliníkovým rámem s přední odpruženou vidlicí. Vybavení téměř 15 kilogramů vážícího kola je standardní jako u klasických „horáků“. Až na jednu nepřehlédnutelnou maličkost - obří kola s úctyhodnou šířkou pláště 4,5 palce. To je téměř 12 centimetrů.
„Když je povrch tvrdší a upravený rolbou, jede se krásně. Pokud je měkký, je to velmi náročná disciplína,“ upozorňuje mě majitel první půjčovny fatbiků v Peci Rudolf Kopek.
„S tím musím projet úplně všechno,“ říkám fotografovi Martinovi, se kterým za pečlivého dohledu kolemjdoucích vyjíždíme přes centrální parkoviště k dolní stanici lanovky na Sněžku.
Na asfaltce se monstrózní stroj chová stejně jako obyčejné horské kolo. Překvapuje mě dobrá ovladatelnost. Na cestě se objevují první úseky se souvislejší pokrývkou sněhu, některá místa jsou mírně zledovatělá, přestože teplota vzduchu se pohybuje nad nulou. „Tlusťoch“ s tím však nemá žádné problémy.
Dřina do kopce, při sjezdu pohoda
Zasněžená silnice se začíná trochu zvedat a odpor širokých hučících pneumatik s mimořádnou přilnavostí je čím dál větší. Na zadním desetikolečku přehazuju řetěz na lehčí převody, přesto je to do kopce dřina.
Pokračujeme na Obří důl. Na urolbované stezce sedí kolo perfektně, a to i při zatáčení. Cestu dopředu si razí suverénně jako tank.
Do kopce je to dřina a museli jsme sesedat. Ani z kopce to nešlo hladce.
Přichází ostřejší test. Jak si snowbike poradí s hlubším a rozježděným sněhem? Chci opatrně projet dvacetimetrový úsek u cesty s dírami, které vyšlapali turisté. Pomalu se rozjíždím, tlusté pláště se zařezávají do mokrého sněhu, až se kolo úplně zastaví.
Zkouším to ještě několikrát, ale tohle je i pro takovou mašinu těžká zkouška. „Nemám šanci, pojď to zkusit ty,“ zavolám na Martina. Ani jemu se nevede o moc lépe. Kolo si jen horko těžko razí cestu hlubokým sněhem, také on musí několikrát sesednout a znova naskočit.
Otáčíme se a jedem zpátky, je čas na otestování při jízdě z kopce. Tady není co vytknout, mám pocit, že se nemůže nic stát. Odpružení skvěle vyrovnává všechny nerovnosti i hlubší rigoly.
Testuju brzdy, na rozdíl od jízdy v lese nebo po polních cestách je brzdná dráha na sněhu mnohem delší. I když kotoučová brzda zadní kolo úplně zastaví, snowbike nejde do smyku. To je asi největší výhoda.
Jsme zpátky v centru Pece, kde se k nám připojuje kamarádka Hanka. Míříme ke sjezdovkám udělat ještě pár fotek a opět se dostáváme do středu pozornosti. Výletníci a lyžaři na nás překvapeně zírají. Také řidiči vyklánějí hlavy z okének a ve tváři mají údiv.
„Na co to je? Můj syn taky jezdí na horských kolech, ale takové jsem ještě nikdy neviděla,“ zastaví mě asi šedesátiletá žena, když se chystám přejet silnici. Odpovídám, že na ježdění po sněhu a žena jen uznale pokývne hlavou.
Zrozený v drsných podmínkách
Moje odpověď ale nebyla úplně přesná. Stejně dobře jako na sněhu fatbike slouží i v úplně jiném terénu - písku. Kolo vzniklo pro jízdu v nejdrsnějších podmínkách. Nejčastěji se uvádí, že sněžná kola vznikla na Aljašce, kde se jede proslulý Iditarod - závod na tisíc mil v teplotách i 45 stupňů pod nulou. Na kolech se poprvé jel v roce 1987.
Podle některých zdrojů se ale první fatbiky ve stejné době objevily ve vyprahlém Novém Mexiku. Nadšenci tu na nich jezdili v písečných dunách a ve vyschlých korytech řek s jemným naplaveným pískem.
Alfou a omegou pohodlné jízdy, na sněhu i na písku, je správné nahuštění kol. „Pokud jsou nahuštěná na kámen, jedou na silnici krásně bez valivého odporu jako horské kolo. Když ale s takhle tvrdým pláštěm vyjedete na sníh a led, tak si hned ustelete. Pláště pro takové podmínky musí být podhuštěné,“ vysvětluje majitel společnosti Sport Pec Rudolf Kopek.
Své příznivce si toto nezvyklé kolo rychle získává také na českých horách. Miroslav Kulda z Trutnova si fatbike pořídil loni na podzim. Poprvé si jej vyzkoušel na ratibořickém maratonu.
„Jízda na kole mě přišla taková veselá a celkově mě bavila. Byla přece jenom trošku odlišná od klasiky, a tak jsem ten stroj chtěl poznat víc zblízka a vyzkoušet jeho možnosti,“ popisuje své první zkušenosti.
Oproti běžnému horskému kolu si pochvaluje lepší průjezdnost terénem a výjezdy, zejména pokud nejsou ideální sněhové a teplotní podmínky.
„Vypadá těžkopádně, ale opak je pravdou. Po silnici s tlakem jednoho baru v pláštích kolo pěkně upaluje a hltá kilometry, kdežto s polovičním tlakem předvádí v terénu při výjezdech abnormální výkony, které jsem na normálních gumách neviděl. Ty balony prostě přejedou kde co,“ zdůrazňuje hlavní výhody Miroslav Kulda.
Sněžných bikerů přibývá
V Krkonoších už také vznikly první půjčovny, kromě Pece pod Sněžkou si nadšenci tato kola mohou vyzkoušet třeba ve Špindlerově Mlýně. Zájem veřejnosti se postupně zvyšuje.
„Když jsme kola přivezli, vyfotilo se u nich padesát lidí za den, ale vyzkoušel si to jen málokdo. Teď si je začíná půjčovat více lidí, někteří už dokonce jedou do Pece s vědomím, že si ho tady půjčí,“ uvádí majitel pecké půjčovny Rudolf Kopek.
Letos v únoru se dokonce ve Špindlerově Mlýně uskutečnil první závod. Pořadatelé Krkonošské 70 premiérově vypsali závod na 25 kilometrů pouze pro kategorii fatbiků, na start ve Svatém Petru se postavilo téměř čtyřicet závodníků, z toho tři ženy.
Zdaleka ne všichni ale jeli na svých strojích. Na rozdíl od běžných horských kol je investice do zimního speciálu poměrně velká. Ty nejlevnější začínají na 30 tisících korunách.
„Jde o mladou disciplínu a lidé si k ní postupně nacházejí cestu. Komunita bikerů, která si to oblíbí, ale bude vždycky malá,“ uzavírá Rudolf Kopek.
