O tom, že bude něco tvořit, snil rodák z Uherčic u Hustopečí od dětství. Vyučil se elektrikářem, několik let pracoval jako grafický designér v brněnských a pražských reklamních agenturách.
Před devíti lety se přestěhoval do Hradce Králové, kde pracoval v digitální tiskárně. První výrobky z vodovodních trubek začal skládat v roce 2015 ve sklepní dílně pod rodinným domem
„Rekonstruovali jsme dům a když jsme řešili nábytek, hledal jsem inspiraci na internetu. Na Pinterestu jsem našel fotky nábytku z vodovodních trubek od lidí z Ameriky a Jižní Koreje. Nejdřív jsem chtěl sehnat někoho, kdo mi to udělá. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že bych si to mohl vyrobit sám. Když jsem zjistil, že se tím v České republice nikdo nezabývá, pustil jsem se do toho. Prvním výrobkem byla garnýž do obýváku,“ vypráví pětatřicetiletý Tomáš Mrkvica.
Následovaly další pokusy, až si „vodovodním“ nábytkem vybavil celý dům. Z instalatérského materiálu kombinovaného se dřevem má knihovnu, konzole i poličky.
Výrobky zveřejnil na virtuálním tržišti a ještě v roce 2015 získal dvě zakázky na garnýže. Provizorní truhlárnu si udělal ze zahradního přístřešku, který obložil lisovanými deskami. „Pracoval jsem tam i v zimě při minus deseti stupních. Na rukou jsem měl dvoje rukavice, začátky byly hodně náročné,“ vzpomíná.
Dva roky to stíhal při práci, pak se rozhodl výrobou nábytku živit: „Rozjíždělo se to pomalu, přibývaly však další zakázky. Ve chvíli, kdy jsem každý den trávil po práci šest hodin v dílně a měl z toho skoro stejné peníze, mohl jsem si dovolit dát výpověď.“
Od kamaráda se dověděl o volné dílně v umělecké kolonii Bastionu IV v josefovské pevnosti a před dvěma lety se tam nastěhoval. Na periferii Jaroměře působí řada výtvarníků, například řezbář Jan Paďour nebo akademický sochař Petr Novák.
„Stěhování přišlo v pravou chvíli. Když už jsem věděl, že půjdu do nové dílny, přišla objednávka na postel. Ve sklepě bych ji už neposkládal,“ poznamenává Mrkvica.
Lampa s ručním pohonem je nanejvýš ekologická
Z vodovodních trubek, ventilů, tvarovek, manometrů a dřeva dnes vyrábí stoličky, postele, police i osvětlení. V josefovské dílně má z trubek také pracovní stoly. Nyní montuje kompletní bar pro restauraci. „Ještě jsem nenarazil na nic, co by z toho nešlo vyrobit,“ tvrdí.
Vyučený elektrikář s maturitou si osvojil základy truhlařiny i zámečnictví. Instalatérský materiál patinuje, trubky, které jsou součástí nábytku, vypadají, jako by sloužily už desítky let. Dřevěné desky opaluje nebo vytváří imitaci dřeva napadeného červotočem.
„Neustále se učím za pochodu nové věci. Můj táta byl hodně šikovný, asi jsem něco po něm zdědil,“ naznačuje.
Pro srpnový festival Artu Kus na trutnovském Bojišti Tomáš Mrkvica s dalším členem josefovské umělecké kolonie Alešem Černým zkonstruoval dokonce ekologickou lampu s ručním pohonem. Soustavu dynam a světel upevněnou na vodovodní trubce pohání převodník ze starého kola s řetězem a šlapkami.
Industriální styl inspirovaný továrními halami je sice stále mnohem populárnější v zahraničí než u nás, ale i v České republice se dostává do povědomí.
„Zpočátku na to lidé, kromě těch, kteří to znali ze zahraničí, moc připravení nebyli. Teď už to je lepší. Zatím jsou hodně otevření a nechávají výslednou podobu nábytku na mně. Realizuju si sny, které mám,“ říká Tomáš Mrkvica.
