Jeden z nejzkušenějších hradeckých šoférů za rok najezdí v průměru padesát tisíc kilometrů.
Ocenění řidičiKolik kilometrů najezdili ocenění řidiči v Hradci Králové: 1 500 000 kilometrů  Vladimír Tarbaj 1 250 000 kilometrů 1 000 000 kilometrů |
"Moje maminka řídila autobus dvacet let. V dopravním podniku pracoval i můj bratr, takže jsem tam šel taky," vzpomíná. V roce 1983, kdy začínal, bylo řízení autobusu opravdu tvrdá dřina.
Tvrdá dřina v "osmdesátkách"
"Když jsem tehdy přišel odpoledne z práce domů, měl jsem toho, lidově řečeno, plný brejle. Teď to už tak hrozné není, i když práce je víc. Hodně nám pomáhá moderní technika. Změnilo se nejen řízení, kdy třeba rozjíždění nebo brzdění jsou jednoduché, ale i kabina řidiče, která je klimatizovaná a má vyhřívaná sedadla," říká.
Řízení moderního autobusu je podle něj už skoro srovnatelné s řízením osobního auta. Práce řidičů je jednodušší i díky tomu, že městskou dopravou jezdí mnohem méně lidí než v minulosti.
"Tenkrát jezdily autobusy přeplněné, lidé normálně stávali až ve dveřích. To člověk pak musí jet úplně jinak, než když všichni sedí. Teď se to už tak často nestává," porovnává.
Aut je víc, agresivních řidičů také
Vzpomíná na 80. léta, kdy si šoféři "užívali" zejména zimní období. "To jsme do práce chodili i přes noc startovat vozy. Když byl hodně silný mráz, musely motory běžet třeba celou noc. Dneska přijdu půl hodiny před výjezdem, všechno si připravím a je to pohoda," pochvaluje si Studýnka.
Muže, s nímž se cestující mohou nejčastěji setkat na linkách 23 a 27, práce baví.
"Kdyby mě nebavila, asi bych u ní nevydržel třicet let," směje se. Zároveň přiznává, že ač jezdí s moderním autobusem plným technických vymožeností, i tak musí být hodně opatrný, protože doprava ve městě je čím dál hustší.
"Jezdí víc aut a styl ježdění je mnohem agresivnější, než býval dřív," tvrdí Studýnka. Nejde ale jen o řidiče. Často se mluví o vzrůstající agresivitě cestujících, s níž se setkávají hlavně revizoři. Studýnka s pasažéry ale žádné problémy nemá.
"Je jasné, že chování lidí se mění. V městské hromadné dopravě jsou ale rádi, když jim vůz přijede přesně a je vytopený. Ničeho jiného si nevšímají. Na rozdíl od minulých dob v autobuse už mohou klidně jíst a pít a nikdo si zase nevšimne jich," tvrdí řidič, který se za svoji dlouholetou kariéru s agresivním nebo nepříjemným cestujícím prý nesetkal.
"Naopak se stává, že někteří cestující jsou moc milí. Kolegovi třeba nedávno paní, která s ním jezdí každý den, přinesla čokoládu," dodává s úsměvem.
