Chartista a farář v Železnici na Jičínsku Josef Kordík. | foto: Tomáš Kučera, MF DNES

Probuďte se, ohrožujete demokracii, burcuje farář a chartista Kordík

  • 91
Právě v těchto dnech vychází kniha rozhovorů s farářem Josefem Kordíkem. Signatář Charty 77 a bývalý disident po 27 letech od sametové revoluce varuje před likvidací svobod a ztrátou demokracie.

Kamna v kuchyni na faře v Železnici na Jičínsku příjemně hřejí. Za stolem sedí Josef Kordík, který se vymyká představám o kněžích. Na římsko-katolického faráře je až nezvykle kritický a nesmiřitelný. Když přijde řeč na dnešní situaci a atmosféru ve společnosti, mluví ostře a bez obalu. Kordík patří ke stále se tenčící skupině intelektuálů, kteří na vlastní kůži zažili totalitní režim a o to citlivěji vnímají projevy, které ohrožují demokracii.

„Vývojem ve společnosti jsem velmi znepokojen. Blížíme se k bodu zlomu, ze kterého možná nebude návratu. Hlavní problém není v politicích, ale v lidech, kteří si je volí. Proto je třeba nazývat problémy pravými jmény,“ říká muž, kterému církev přidělila farnost v Železnici až na konci roku 1989 po letech v disentu, tedy na okraji společnosti.

Josef Kordík

Chartista a farář v Železnici na Jičínsku Josef Kordík.

Narodil se 1. srpna 1948 v Nové Vsi nad Popelkou a vystudoval textilní průmyslovku. V roce 1969 se rozhodl stát se knězem a v září 1970 nastoupil do semináře v Litoměřicích.

Po dokončení studií a vysvěcení nastoupil v roce 1975 jako kaplan v Bílině, poté působil v severočeské Libčevsi. V roce 1978 podepsal Chartu 77, zapojil se do disentu a své názory projevoval otevřeně i při kázáních.

Brzy se dostal do problémů s režimem, což v roce 1981 vyústilo v odebrání státního souhlasu k vykonávání kněžského povolání. Protože však ještě pět týdnů sloužil mše, byl obžalován z maření státního dozoru nad církvemi a byl odsouzen k podmíněnému trestu. Poté pracoval v dělnických profesích, byl několikrát vyslýchán a ke kněžské službě se mohl vrátit až v roce 1989 po pádu komunismu.

Po vrácení státního souhlasu mu na konci roku 1989 přidělili faru v Železnici na Jičínsku, kde působí doposud. Začal pracovat také jako vězeňský kaplan ve valdické věznici.

Netajil se kritickými názory na normalizační režim a odmítl vstoupit do komunisty spravované organizace prorežimních kněží Pacem in Terris, podepsal Chartu 77. Za trest ho komunisté poslali do zapomenutých Sudet v severních Čechách.

Máme výročí sametové revoluce, splnila vaše očekávání?
Zpočátku ano.

Jak to, že jen zpočátku?
Netrvalo dlouho a začala plíživá likvidace svobod. Trh byl povýšen nad morální zásady. Pro lepší řízek na talíři byli schopni obětovat vše. Upřednostňoval se momentální zisk nad mravností. Dravci vyštípali z politiky svobodomyslné a jejich místa urvali prospěcháři, technokraté moci a oligarchové. I když Václav Havel už v 90. letech na důsledky upozorňoval, málokdo to chtěl slyšet. Proto jsme tam, kde jsme.

V jaké kondici je podle vás společnost nyní?
V zoufalé. Pokud se to nezmění, jednou ráno se probudíme a budeme v totalitě.

Co tedy říkáte na nedávné události kolem návštěvy dalajlámy v Česku?
Bude to mít dalekosáhlý dopad a nevyloučil bych ani výbuch hněvu lidí v ulicích. Čína asi špatně vyhodnotila, co se tady děje. Zkouší, jestli už nedozrál čas, poslat sem protektora. To se ale hluboce mýlí. Zatím nic takového nehrozí, ani ze strany Číny, ani ze strany Ruska, které tady chce také mít vliv a dělá pro to maximum. Nepochybně by tyto nedemokratické režimy byly rády, kdyby se to stalo.

A vypovídá to podle vás o některých našich politicích?
Touha napakovat se.

A to vás ještě překvapuje nebo děsí?
Spíš mě děsí ti, kteří si je zvolili. Před prezidentskou volbou jsem při svých kázáních varoval před Zemanem. Někteří si to vyložili po svém a přestali do kostela chodit, byla jich ale menšina. Někteří mi říkali, že politika do kostela nepatří.

A patří?
Ano, i když mi to body nepřinese. Zvlášť když začíná docházet ve společnosti na lámání chleba.

Co se tedy děje?
Jak jsem říkal, společnost není v nejlepší kondici, což nahrává těm, kteří to tady chtějí zprivatizovat a chtějí obrátit kormidlo na východ. Děsí mě, jak krátkou paměť někteří mají. Jsme až po uši v informační válce s Ruskem a své předmostí do Evropy si tu úspěšně vytváří Čína. O to víc šokující je, že někteří vrcholní politici jdou už zcela nepokrytě na ruku polototalitním režimům. Tanky vystřídaly sofistikovanější zbraně. Nepřítel používá propracovanou mašinérii, ve které jsou zbraněmi weby, agentury. Záměrně a cíleně šíří proruskou propagandu, dezinformace až goebbelsovského typu, strach, nejistotu. Je až neuvěřitelné, kolik lidí na to skočí.

Čím si to vysvětlujete?
Lenost pátrat po pravdě a přemýšlet. Šíření dezinformací je velmi sofistikovaný systém, kterému se v Rusku věnuje množství specialistů. Známé jsou skupiny takzvaných trollů, kteří mají za úkol manipulovat internetové diskuse, tak aby to vyhovovalo politice Kremlu. Dezinformace jsou velice pěkně zabalené, jsou lákavé.

Ale co s tím?
Věnovat sběru informací čas a nevymlouvat se, že ho máme málo. Kolik lidí si raději pustí film nebo seriál v televizi. Je potřeba o tom diskutovat s přáteli, tříbit si názory, přijímat i takové, se kterými nesouhlasíte a polemizovat nad nimi. Jakmile si lehnete na kanape a budete sledovat sociální sítě, baštit demagogické weby, je konec. A to se dostávám i k uprchlickému problému, ke strachu z cizího. Když se uzavřete před světem, jste mrtvý. Cílem není sobecká konzumace, ale být užitečný pro potřebné. Evropa si sobecky chrání neskutečný nadstandard, a to si přímo říká o průšvih.

Chartista a farář v Železnici na Jičínsku Josef Kordík.

Je podle vás demokracie v Česku v ohrožení?
Připomínám, že v zemích V4 sílí nacionalismus, strach z cizího, společnosti se polarizují, nahoru letí subjekty vůdcovského střihu, politické špičky koketují s nedemokratickými režimy. Demokracie je vždy v ohrožení. T. G. M. řekl, že nemá rád demokraty, protože jsou strašně pohodlní. Když si demokracii nehýčkáte, nestaráte se o ni, zanikne. Rozmáhá se mezi lidmi lenost, lidé odmítají přemýšlet a raději se uzavírají do vlastních bublin, aby nemuseli přijímat odlišné názory. U nás je to markantnější i z toho důvodu, že svobodu jsme dostali předloženou jako na podnose, téměř bez obětí. Říká se, že když nic nestojí, za nic nestojí. Nepřišla sebereflexe, nakolik jsme se umazali nacismem a komunismem. Němci očistou a proměnou prošli, ti si po válce sáhli skutečně na dno, proto jsou tam, kde jsou. Nejnebezpečnější je, když si lidé říkají: Mě se to netýká, mě se to nemůže stát.

Lze najít v Bibli návod, jak z této situace ven?
Bible to řeší takto: V první řadě se nestarej, jak se chovají druzí, ale starej se hlavně o sebe, abys chodil po správných cestách. Tato myšlenka se jako nit vine celou Biblí. Je tam mnoho příběhů, které jsou opravdu drsné. Jejich cílem je ukázat, k čemu vede určité chování lidí, a je pouze na nich, pro jakou cestu se rozhodnou. Bible je vlastně návod k použití světa, jak neskončit v průšvihu. Třeba si vezměte příběh krále Nabuchodonozora, který pojednává události kolem babylonského království během odvedení Judejců do Mezopotámie. Byl to vlastně trest za chování Božího lidu. Na jiném místě, v Jeremiášovi, se hodnotí tyto tragické události takto: nepřítel národa Nabuchodonozor je vlastně Boží služebník. Jak je to možné? Judejci se v zajetí vzpamatovali, napravili se, a když se vrátili, započali obrodu. V Bibli se píše: Bůh nás vydal k převýchově. Ponaučení z toho plyne, že dokud si neuvědomíme chybu, tak k nápravě nedojde. Jan Neruda kdysi řekl: Bude-li každý z nás z křemene, bude národ z kvádrů.

Chcete říct, že jsme si stále nesáhli na dno?
Přesně tak. My v Evropě jsme se zaměřili jen na individuální konzum, na sobectví. Co s námi může Bůh dělat? Vydat nás k převýchově.

To zní drsně.
Tudle jsem zaslechl otázku: Proč neprotestujete, vždyť to umíte? Vyjít do ulic ale nic neřeší. Prvním krokem je jasně definovat nepřítele a pak vymyslet recept, postup, jakým daný stav změnit k lepšímu. Když Václav Havel předložil know-how, tedy navrhl, co s totalitním režimem, byl mladý a důsledně měl vše promyšlené. Po zralé úvaze to v 70. letech formou esejí předkládal veřejnosti. Důležité na tom všem je, že neustoupil ze svých názorů a zásad, i když ho zavřeli a vězení ho málem zabilo. Chci tím říci, že po nás starých už nikdo něco takového nemůže chtít, sil nám ubývá. Je to na mladých, na sametové generaci, tedy na těch, kteří se narodili v roce 1989 a později. My z pozadí na rizika můžeme upozorňovat.

Ale ono to vypadá, že generace, o které hovoříte, ještě nedozrála...
Vkládám do ní velké naděje, i když mi připadá, že se více chovají jako stádo, hlavně když dojde na volby. Když jde o něco důležitého, svůj názor obtížně dávají najevo. Jak je vidno, musí se stát ještě něco horšího, než čeho jsme teď svědky. Dnes máme první zahřmění. Dobrým signálem je, že hanebné vyjádření k návštěvě dalajlámy našich vrcholných ústavních činitelů dokázalo mobilizovat lidi. Atmosféra ve společnosti zraje.

Co je řešením současné situace?
Nemůžeme druhé nutit k nápravě, začněme každý sám u sebe. Největší riziko pro nás samotné spatřuji v nás samých. Když budeme pevně stát na svých základech, na kterých vznikla naše civilizace a Evropská unie, nikdo cizí nás nemůže ohrozit. Občas se stane, že zvítězí zlo, o to více obětí pak náprava stojí. Kdyby neměly nacismus a komunismus podporu milionů lidí, neměly by sílu existovat. Naletěli jsme komunistům, Němci zase nacistům. V každém národě se najde dost prospěchářů, kteří na to naskočí. V současnosti máme totalitu konzumní společnosti, a to považuji za neméně závažný problém.

Ještě k migrační krizi, která sice zmizela z titulních stránek novin, ale problém nikoli. Jak to všechno, co se kolem uprchlíků děje v Evropě, vnímáte?
Selhání profesionálního přístupu.

Tak tedy: měli bychom přijímat uprchlíky?
Uprchlíky určitě, ale ne diverzanty. Musí nastoupit profesionální úloha státu, jako třeba tajných služeb.

V České republice sice skoro žádní uprchlíci nejsou, ale o to větší je mezi lidmi strach. Nepřilévají olej do ohně třeba i někteří zástupci katolické církve?
Vedení katolické církev u nás neplní úlohu proroka, ale pouhého ministranta.

To mi vysvětlete.
Není to jen problém uprchlíků, ale třeba i rusko-čínského lavírování některých vrcholných politiků. Církev jako celek neupozorňuje na nebezpečí, která tu jsou, neříká: Nechoďte po téhle sice krásné, ale o to více zrádné cestě, která končí propastí, vede do záhuby. A to je velká chyba.

Brzy bude na pultech knihkupectví kniha rozhovorů s vámi. Proč vznikla zrovna nyní a co je cílem knihy?
Svědectví a splnění slibu z první knihy, kterou jsem nazval Kniha, která by nemusela být (vyšla v samizdatu na počátku 80. let, pozn. red.). Ve vycházející knize nazvané Kniha, která může být: Svoboda jít s Bohem jsem doplnil to, co v té minulé jsem nemohl napsat. Věnuji se třeba tomu, za jakých okolností jsem se stal farářem v Železnici, mému působení ve věznici (ve valdické věznici v 90. letech působil jako vězeňský kaplan, pozn. red.) a také o tom, že opět nemůžu psát úplnou pravdu, protože mnozí, kteří by si zasloužili kritiku, jsou stále na vlivných místech. Určitě tedy vyjde další kniha, která by se mohla jmenovat Kniha, která musí být.

Blíží se prezidentská volba. Máte tip na protikandidáta proti Miloši Zemanovi?
Protikandidátem by měla být osobnost formátu Marka Ebena. Je to populární osobnost vysokých morálních zásad, v mnoha věcech je velmi charakterní, zná jazyky, je kultivovaný, známý. Pokud by na to kývnul, jsem přesvědčen, že by měl šanci. Řeknu vám ještě něco. Na jednu stranu jsem vděčný těm čtyřem ústavním činitelům za tu strašnou chybu, co udělali, když podepsali dopis Číňanům. Probudili národ z letargie.