Muž, který naučil Hradec tančit. Kvůli opraveným sálům se soudí dodnes

  8:40aktualizováno  8:40
Jaroslav Krtička patří k výrazným osobnostem hradecké kultury. Na parket přivedl několik generací tanečníků a vybudoval největší taneční školu v Hradci Králové. Sály v bývalém kině Střelnice však musel opustit a se sociální demokracií se soudí dodnes.

Taneční mistři Jana a Jaroslav Krtičkovi. | foto: Tomáš Hejtmánek, MF DNES

Dost možná, že každý druhý obyvatel Hradce Králové prošel tanečními kurzy manželů Krtičkových. Jaroslav s nimi začal už ve svých dvaceti letech a v taneční škole nedávno načal pátou dekádu. Před několika lety ho však postihla srdeční příhoda, po níž se z kurzů stáhl a nyní trénuje už jen seniorské taneční páry.

Jaroslav Krtička

Taneční mistr Jaroslav Krtička se nyní věnuje hlavně soutěžím, do Hradce...

  • Narodil se v roce 1954 v rodině s pěti dětmi. Všichni sourozenci se věnovali tanci.
  • Jeho bratr založil v Hradci Králové taneční klub, který Jaroslav později převzal a po revoluci transformoval v Taneční školu KROK.
  • Od mládí vyučoval v tanečních kurzech v několika městech na Hradecku, Náchodsku i Rychnovsku. Později se omezil na Kostelec nad Orlicí a hradecký sál na Střelnici.
  • Po uzavření kina Střelnice získal nájemní smlouvu a vybudoval tam taneční centrum se třemi sály a zázemím. V objektu měl zůstat 20 let, ale vlastník ČSSD mu neprodloužil smlouvu. Neshodli se v uznání výše investic do oprav objektu.
  • Při sporu právníka Zdeňka Altnera s ČSSD zažaloval stranu o proplacení neuznaných investic, čímž ji vystavil riziku insolvence. Sociální demokracie kontrovala žalobou za neuhrazené nájemné. Kvůli soudním sporům nakonec jeho taneční dostaly výpověď i ze sálu na Střelnici. S ČSSD se soudí dodnes.

Tančíte od dětství?
Od páté třídy. V té době ještě nebyl tanec populární, vlastně byl spíš zavrhován a na základní škole to bylo zakázáno. Tak jsem tančil potajmu.

Jak jste se tedy k tomu dostal?
Nejstarší bratr začal tančit a byl velice úspěšný. Můj druhý bratr se v tom zhlédl a protože mě měli hlídat, musel jsem tréninky vytrpět. Pak jsem se začal na parketu pohybovat také. Vlastně jsme se snažili být jeden lepší než druhý. Byli jsme čtyři bratři a jedna sestra a všichni jsme tančili. Já jsem u toho vydržel nejdéle.

Váš nejstarší bratr založil v Hradci i taneční klub.
Amatérský taneční klub fungoval od 60. let. Byl hodně velký, měl několik divizí a když jsme jeli na soutěže, jely třeba dva autobusy. V roce 1990 přešel klub na soukromou taneční školu. Dali jsme jí název Krok, protože to je základní jednotka pohybu a také jakási zkratka Krtička OK.

Kdy jste začali vyučovat taneční?
Dělali jsme je už ve velice mladém věku, začali jsme v roce 1975. Byly to ale těžké podmínky, řekli nám, že hopsat se naučí každý. Museli jsme si udělat konzervatoř a teprve pak nám to povolili. Začínali jsme v Novém Městě nad Metují a v hradecké Koruně, kde jsme dělali taneční pro učiliště ČKD. Postupem času jsme toho po okolí nabrali strašně moc a pak jsme to museli rozdat sourozencům a přátelům. Zůstali jsme věrní už jen Kostelci nad Orlicí a Hradci Králové.

Učili jste ještě nedávno, vaší školou tak prošlo několik generací Hradečanů.
Když do tanečních přijde váš absolvent a říká: „Dobrý den pane Krtičko, já vám vedu svoje děti,“ to je úžasné. Zažili jsme to několikrát a velice nás to potěšilo.

Na pódiu jste dva, v sále je dětí několik set, pamatujete si některé tváře?
Občas ano, výrazné typy si pamatuji dodnes a jsem schopen si je vybavit. Samozřejmě u všech to nejde.

Jak se lidé v Hradci Králové za ta desetiletí změnili?
Když jsem s tanečními začínal, byly takové povinnostní, trendové. V revoluční době přišel jakýsi útlum - vše zahodíme, všechno bude jinak. Pak se ale začala klientela vracet. Taneční byly zajímavé, tanec patří do společenského vzdělání a ta skupina, které říkala, že to nepotřebuje, se pak začala vracet v pětatřiceti a výš. Jsme tomu rádi. Oni zjišťují, že jim dorostly děti, že se mohou věnovat sobě, a přicházejí tančit. Chtějí se naučit, co vidí v televizi. Je to něco, co jsme tu dřív neznali. Obdivovali jsme to v zahraničí a teď to můžeme vidět i u nás.

Asi nejslavnější éru jste zažili na Střelnici. Kde jste učili předtím?
Po Koruně jsme byli v Adalu a na Střelnici jsme šli v roce 1999. Pak za námi přišli, že se tam zavírá kino, tak jsme do něj z Malšovic přesunuli taneční centrum. O kurzy na Střelnici byl obrovský zájem, byly absolutně vyprodané. Většinou se říká, že chlapců bývá méně, ale nám se roky stávalo, že jsme měli převahu chlapců a děvčata dobíhala.

Fotogalerie

Kvůli sálu bývalého kina jste později měli poměrně ostré spory, dokonce jste se i soudili.
Když jsme tam šli, říkali nám, že si to srovnáme a máme sál. Ty úpravy ale trvaly dva roky, prostor byl neskutečně zchátralý. My jsme do něj investovali několik milionů a měli jsme tam působit 20 let. Po deseti letech nám však vypověděli smlouvu a dodnes se to řeší soudně. Vzali jsme si velké úvěry. Banky nám věřily a zachovaly se velice vstřícně, takže úvěry doběhly v normálním režimu.

Přesto vás Střelnice nechala dělat taneční dál?
Ještě několik let, než se zjistilo, že ten soudní spor vrcholí a jsme tam nežádoucí. Pak jsme se přesunuli do Aldisu. Je to nesrovnatelné prostředí, jak prostorem, tak možnostmi.

Vy jste byl v obrovském zápřahu: taneční, v týdnu tréninky, o víkendech soutěže. Kdy přišel ten zlom?
Postihla mě nenadálá a velice závažná srdeční příhoda. Byl jsem na soutěži v zahraničí a už tam mi bylo trochu nevolno. Nejspíš mě dorazila cesta zpátky. Vracel jsem se dvanáct hodin po dálnici a doma jsem nevystoupil z auta. Po těch dálnicích se mnou snad jeli všichni andělé. Musím poděkovat hradecké nemocnici, okamžitě mě operovali a vrátili zpátky. Byl to takový zdvižený prst: Pozor chlape, chceš tu být do 160, tak brzdi! Člověk se ohlédl a zvážil, jestli to může jít takhle dál a co upřednostnit. Po operaci jsem byl v lázních a dcera mi zařídila rehabilitaci ve Spojených státech. Tam jsem byl tři měsíce a to mě nakoplo zpátky.

Pak jste začali předávat školu, co jste si ponechali?
Trénujeme velice skvělou partu seniorských tanečníků, kteří jsou druzí vicemistři České republiky. Je tam věkový průměr 46 let a to je práce, která je i nás baví. Byli jsme požádáni, abychom v Hradci dělali manželské kurzy. Uvidíme, jak dlouho budeme moci. Je to příjemná věková kategorie, vědí, co chtějí, a přicházejí, protože je to baví.

Jezdíte teď častěji za vnoučaty?
Otočili jsme trochu ten systém. Dříve jsem hodně věcí odmítal, protože jsem měl školu a taneční. Teď využívám pozvání do zahraničí a dvakrát měsíčně porotuji soutěže. Člověk by si měl uvědomit, že každá etapa života má strašně krásné chvíle a že je škoda je promeškat a neužít si je.

Nejčtenější

Alkohol i rvačky, stovky dělníků z ciziny vyvolávají v Libáni napětí

V Libáni už se nesmí pít před večerkou ani jinde na veřejnosti (6.11.2018).

Byla to poklidná obec, teď se však Libáň na Jičínsku podle místních úplně proměnila. Napětí vyvolává přísun stovek...

Požár, jaký byl u Labské boudy, nepamatují deset let, zásah trval 21 hodin

Požár louky nad Labskou boudou v Krkonoších (17.11.2018).

Téměř 21 hodin zasahovali hasiči ze Špindlerova Mlýna u požáru louky a lesa nad Labskou boudou v Krkonoších. Na místě...

Karoq v Kvasinách skončí, Volkswagen tam začne montovat Passaty

Volkswagen Passat

Vedení Volkswagenu rozhodlo o zajímavé rošádě. Výrobu vozů rodiny Passat, která dlouho bývala vlajkovou lodí německého...

Na hřebeni Krkonoš hořela louka, zasahovali čeští i polští hasiči

Požár u Labské boudy (17. listopadu 2018)

Hasiči kolem půl desáté večer zlikvidovali požár louky v Krkonoších u česko-polské hranice nad Labskou boudou. Oheň...

Zárybnická: Není nic hezčího, než vyběhnout a dívat se, jak Špindl svítí

Meteoroložka Alena Zárybnická našla nový domov v krkonošském Špindlerově Mlýně.

Nejznámější česká meteoroložka Alena Zárybnická je rodilá Pražanka. Láska k horám ji ale před deseti lety zavedla do...

Další z rubriky

Zámek v Horním Maršově i bazar zapálila parta žhářů, soudí policie

Požár zámku v Horním Maršově

Barokní zámek v Horním Maršově na Trutnovsku zapálil kdosi v srpnu úmyslně. Kriminalisté s hasiči našli dost stop po...

V podkrkonošském Žďáru chybí škola i hospoda, komunita „pustinu“ mění

Horní Žďár v Podkrkonoší

V bývalé sudetské vesnici Horní Žďár chybí škola i služby, přesto si ji desítky mladých lidí vybrali jako místo pro...

Požár u Labské boudy nyní vyšetřují z fotek, na spáleniště spadl sníh

Následky požáru u Labské boudy v Krkonoších (18.11.2018).

Hasiči nyní nepojedou vyšetřovat příčinu požáru u Labské boudy v Krkonoších přímo na místo. Kvůli sněžení je tam nyní...

Aby dětem nepopraskaly rty: Vyberte správný balzám
Aby dětem nepopraskaly rty: Vyberte správný balzám

Každého z nás někdy před odchodem na hřiště odchytla máma, aby nám namazala pusu ještě před tím, než nás ošlehá vítr. My jsme jen zakouleli očima a chtěli mít tuhle proceduru co nejrychleji za sebou. Ale jak se říká, maminka má vždycky pravdu.

Najdete na iDNES.cz