"Proč nehraju ve filmech? Na to je jednoduchá odpověď: Nikdo mě do nich nezve. Nemám nabídky. Rozhodně nejsem žádná hvězda, která by je odmítala. Možná mně uškodilo i to, že jsem nikdy nechodil leštit kliky a že jsem neměl tu ctižádost prosazovat se za každou cenu," říká Dvořák.
Patřím do generace, která sledovala vámi namluvené večerníčky, kabaret ve Studiu kamarád nebo vaše pohádkové vodníky. Vy jste však vypadl i z tvorby pro děti. Máte pro to vysvětlení?
Nemám. Ustaly prostě nabídky tohoto typu. Když například režisér Troška obsadil do role vodníka někoho jiného, říkal jsem mu, že vlastně riskuje, že pohádka nebude úspěšná. Byla totiž doba, kdy určití herci měli patent na určité typy rolí, a já ho měl na vodníka. Myslím, že se to lidem líbilo. Jenže poté nastoupila nová vlna. Já se s těmi lidmi ani neznám. Pak je logické, že vás neobsadí.
Dostal jste ocenění za přínos filmové komedii. Jakou roli byste uvedl jako svou nejpovedenější?
Kdysi jsme s panem Dudkem natočili moc pěknou komedii, kterou napsal pan Hubač. Hřbitov pro cizince se to jmenovalo. Myslel jsem si, že mně to otevře cestu k novému typu rolí. Bohužel tomu tak nebylo. Žádnou další reakci to totiž nepřineslo. Podobné role se mi dál vyhýbaly a vyhýbají, což je pro mě škoda, ale nic s tím neudělám.
Nedávno vám bylo sedmdesát, což už je věk, kdy má člověk nárok na odpočinek. Přesto vy neustále hrajete divadlo...
Musím to zaklepat, zdraví mně slouží, takže s tím problém nemám. Navíc mám pocit, že věk je jen číslo. Dokud mě to bude bavit, budu hrát. Minulý rok jsem dokonce odehrál deset představení se zlomenou nohou a diváci s tím problém neměli. Myslím, že nespravedlnost světa je v tom, že si nás příroda očíslovala. Někomu je deset, někomu třicet a někomu sedmdesát. To ale neříká vůbec nic.
Mám pocit, že hraní zatím věšet na hřebík nebudete...
Já o věku ani o konci kariéry vůbec nepřemýšlím. Důležité pro mě je, aby mě to pořád bavilo. Pokud do hraní ztratím chuť, je konec. To pak nemá cenu. Dělat to jen pro peníze a popularitu nemůžete, to by mi připadalo trapný.
Chodíte do kina na nové komedie?
Přestal jsem na ně chodit, ale ne kvůli tomu, že bych jim nevěřil, ale kvůli promítaní. Byl jsem v multikině a zhrozil jsem se nad kulturou, která tam byla. Mám stísněné pocity ze strašného hluku, který se na mě valil. Někdo vedle vás šustí popcornem, jiný se zase polohlasem baví. To pro mě není. Vytrhuje mě to.
Jak si ceníte trofeje, kterou jste dostal na festivalu?
Já si hlavně cením toho, že mě pozvali. Já nikdy nedostal pozvánku na žádný festival v bývalém Československu ani nyní. Nikdo mě nikdy nepozval, aby mě ta akce v dobrém nějak zneužila. A tady je to výjimečné, protože jsem pozván. Ale nemyslete si, že jsem zatrpkl, když nejsem zvaný na festivaly. Vždyť já bych se na nich ani neuměl chovat.
