Volební propadák odnesl předseda Cyril Svoboda a 20. listopadu 2010 se šéfem lidovců stal tehdy téměř bezejmenný a teprve třiatřicetiletý veterinář Pavel Bělobrádek z Náchoda
O tři roky později se Bělobrádkova moc v KDU-ČSL výrazně upevnila, suverénně obhájil předsednický post a strana by se podle průzkumů mohla vrátit do dolní komory parlamentu.
"Prošli jsme si určitou katarzí a nyní vnímám jako dobrou školu, že jsme ze Sněmovny vypadli," říká Bělobrádek, který se zapojil do kampaně i tak, že usedá za volant své dodávky oblepené plakáty a neúnavně s ní křižuje hradecký kraj.
"Přestože opět směřujeme do Sněmovny, teď nás čeká podstatně důležitější úkol: abychom neodbočili do starých kolejí."
Na úvod dovolte osobní poznámku: docela jste zhubl. Nebo se mi to jen zdá?
Nezdá, mám dole čtrnáct kilo, ale jen jsem se vrátil k mé původní váze. Už jsem byl vyloženě obézní a díky úpravě životosprávy váha šla dolů sama.
Na jakou image sází KDU-ČSL?
Spolehlivost, tradice, nová krev a pevné zakořenění v obcích, regionech i Evropě.
Nová krev? Sami lidovci za jeden ze svých největších problémů považují přestárlou členskou základnu. Jak z toho ven?
To je pravda, průměrný věk našich členů je určitě přes 60 let. Ale je to logické, protože jde o silné ročníky, které k nám vstoupily v roce 1968. Od roku 1990 nám v průměru ubývá dva až tři tisíce členů ročně a nahrazují je pouhé stovky. Je to ale celoevropský fenomén, čas masových stran končí. Já předpokládám, že počet našich členů se postupně zastaví na čísle 20, maximálně 25 tisíc. Máme však podstatnou část nestraníků sympatizantů, kteří udělají spoustu práce. Věřím, že po našem návratu do Poslanecké sněmovny začnou přicházet noví členové.
Co vlastně zaujalo vás, že jste ve svých 28 letech vstoupil do řad křesťanských demokratů.
Chtěl jsem se angažovat v komunální politice. Nebyl jsem spokojen se stavem Náchoda a přišlo mi čestné angažovat se ve straně.
Před třemi lety jste se po volebním krachu KDU-ČSL rozhodl kandidovat rovnou na předsednické křeslo. Co vás k tomu přimělo?
Ukázalo se, že Pánbůh má smysl pro humor, protože já si to místo rozhodně nevybral. Kvůli svému hendikepu (Pavel Bělobrádek má roztroušenou sklerózu, ale jeho stav už je deset let stabilizovaný, pozn. red.) jsem nemohl plnohodnotně vykonávat svou práci, proto jsem odešel z oboru a dal se do služeb KDU-ČSL. Během jednoho roku jsem se stal členem krajského výboru, záhy po našem vypadnutí ze Sněmovny jsem byl osloven, ale měl jsem za to, že jde o posttraumatický šok strany, protože jsem nikdy nebyl ani zastupitelem. Nakonec jsem byl oslovován čím dál větším počtem lidí, a tak jsem do toho šel, byť jsem byl asi poslední, kdo si myslel, že je to dobrý nápad.
Mimochodem, dokázal byste se vrátit ke své původní profesi veterinárního inspektora?
Myslím, že ano. Bavilo mě to, i když jsem po sedmi letech praxe bral 15 tisíc čistého, což nebylo zcela adekvátní. Kdykoli přijedu do masokombinátu, natáhnu vůni a hned se mi vrací vzpomínky. I proto tolik bojuju za kvalitu a bezpečnost potravin.
KDU-ČSL se podle předvolebních preferencí pohybuje na hranici pěti procent. Umíte si představit situaci, že se do Poslanecké sněmovny nedostanete?
Poslední výzkum nám přisuzuje 6,5 procenta a každý týden zhruba o jedno procento stoupáme. Mám velkou představivost, ale domnívám se, že pravděpodobnost našeho vstupu do Poslanecké sněmovny se blíží sto procentům.
Vyvodil byste v případě neúspěchu nějakou osobní zodpovědnost?
Samozřejmě. Mým jednoznačným úkolem je dostat KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny a pokud by se to nepodařilo, svou funkci dám k dispozici.
Řekl jste, že chcete, aby vaši členové šli mezi lidi a vysvětlili jim, koho by měli volit. Očekáváte, že se podle toho skutečně zachovají?
Buď máte stovky milionů a potom můžete zaplatit kampaň, anebo máte členskou základnu. A my všichni víme, že účinnější než billboard je kontaktní kampaň. Nevyužít své členské základny by bylo mrháním našeho potenciálu. Já na tom nevidím nic špatného, ba naopak, je to logický a racionální krok a nerozumím tomu, koho by mohl pohoršovat.
Pavel Bělobrádek
|
Nejsem členem žádné politické strany, ale kdybych byl a předseda po mně chtěl, abych vyrazil agitovat, uvažoval bych o vystoupení.
Mně to problém nedělá, stejně jako mi nedělá potíže povykládat si s člověkem, který mě napadne, zvýšeným hlasem. Ale je pravda, že jsou lidé, kteří to nemají rádi, nejsou členy kontaktní kampaně, ale neznamená to, že se o volbách nebaví v rodině. Nemusíte si hned obléct žluté tričko a obíhat sousedy, byť to někteří dělají, ale stačí se o tom pobavit v rodině. V roce 2010 jsme dostali sedm hlasů na jednoho člena a když jich dostaneme devět, bude to úplně jiný příběh. Někde jsem se dočetl, že lidovci panikaří. Zásadně se ohrazuji! Jste-li ve straně, pokoušíte se jí pomoct nejen vlastním hlasem.
Kdyby křesťanští demokraté uspěli, nejspíš by se stali velmi důležití při sestavování koalice. Byla by pro vás účast ve vládě sladkou volební tečkou?
Vždycky to tak není. Záleží na tom, s kým vládnete a s jakým programovým prohlášením. Někteří berou politiku jako uchopení moci, ale pro nás je prioritní realizovat vlastní program. Buď to bude možné, i když můžeme dělat ústupky, anebo to možné nebude a v takovém případě jsme připraveni být v opozici. Nakonec pro mě by to nebylo nic nového - v opozici jsem ve městě i na kraji. Pro nás je důležité vrátit se do Sněmovny a představit program, který dokáže vyhrávat volby v Německu.
Dovedete si sám sebe představit jako ministra? A kterého resortu?
Jsem připravený přijímat výzvy. Ale člověk, který byl ve Sněmovně sotva tři hodiny, nemá zažitý legislativní proces a neví, kde jsou na ministerstvu záchody, to nemá jednoduché. KDU-ČSL může na ministerské posty nominovat i nestraníky. Sice to není má ambice, ale když se ptáte, nabízí se například ministerstvo zemědělství, životního prostředí, možná pro místní rozvoj. Určitě bych ale byl pokorný a raději tam poslal opravdové odborníky, protože všechno má svůj čas.
Řekl jste, že máte velkou představivost. Až tak velkou, že si třeba dovedete představit spolupráci s komunisty?
Na jednotlivých dílčích zákonech ano, protože jsou věci, které jsou apolitické. Velkou politickou diskusi napříč spektrem bych očekával minimálně od důchodové či zdravotnické reformy. Ale neumím si představit, že bychom s komunisty seděli ve vládě, stejně jako podporu menšinové vlády, jež by byla závislá na komunistických hlasech.
Zanedlouho to bude rok, kdy jste se stal krajským zastupitelem. Opozice včetně vás nedávno obvinila krajskou koalici ČSSD - KSČM, že vše válcuje silou a body zásadního významu s vámi neprojednává. Je to opravdu tak zlé?
Vzpomínám si jen na jedno či dvě jednání, kdy s námi měli snahu projednat důležité věci. Když vyslovíme jiný názor nebo alternativní řešení, je nám sděleno či naznačeno, že si to stejně prohlasují, jak chtějí. Bylo nám dokonce nepokrytě řečeno, že jestli budeme dělat potíže, zastupitelstvo se bude svolávat jen jednou za čtvrt roku a pouze když koalice bude moct.
Tématem předčasných voleb je i dosavadní počínání prezidenta Miloše Zemana. Jak ho hodnotíte?
Je to ještě větší legrace, než jsme čekali. Překvapil i mne, ale není to žádný šok, protože všichni víme, že je to mimořádná osobnost stejně jako Havel a Klaus. Bohužel ústava zřejmě nepočítala s tím, že budeme mít takové osobnosti. Zeman sice nepřekročil ústavní rámec, ale velmi výrazně posunul výklad některých pojmů.
