Termín zrůda pro těžce postižené děti byla jen citace, brání se vědec

Miroslav Mitlöhner rezignoval na místo ředitele hradeckého univerzitního Ústavu sociální práce a složil i funkci ve vědecké radě Ministerstva práce a sociálních věcí. Za názory na právní problémy narození velmi těžce postižených dětí, které publikoval ve vědeckém časopise a schytal za ně kritiku, si však stojí.

Vědec pobouřil mimo jiné názorem, že by ženy měly povinnost jít na potrat, pokud by čekaly těžce postiženého potomka (ilustrační snímek). | foto: Reuters

Překvapují vás reakce na váš článek?
Na rovinu: ty reakce považuji za neadekvátní a nešťastné. Ti, kteří celou akci rozpoutali, si můj text s největší pravděpodobností špatně přečetli, protože to, co mně kladou do úst - jako například termíny zrůda - to jsou pouze citace jiných autorů. Já se touto problematikou zabývám desítky let a sám jsem vymyslel náhradní termín "těžce malformovaný jedinec", což se také objevuje v mém zmíněném článku.

Reakce na článek

Text vyšel v Časopise zdravotnického práva a bioetiky, Mitlöhner v něm mimo jiné píše, že by zákon měl stanovit, aby ženy měly povinnost jít na potrat, pokud by čekaly těžce postiženého potomka.

Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása autora viní z nacistického uvažování a na Mitlöhnerův text kriticky zareagovalo v diskusi na webu i jedenáct pedagogů Ústavu sociální práce (více čtěte zde).

"U nás to bohužel funguje tak, že do této problematiky nikdo nestrká nos a kdo to udělá, spálí se," řekl osmasedmdesátiletý pedagog a bývalý soudce Mitlöhner.

Takže slovo zrůda byla jen citace?
Slovo zrůda je dehonestující a naprosto nepřípustné! Ten kritizovaný článek bych shrnul jednou větou: Je třeba dát velký pozor při prenatální péči. Text pokračuje a jak je ve vědeckých pracích běžné, je třeba i citovat. A já přece nemůžu starým a váženým kapacitám své doby změnit jejich text a slovo zrůda nahradit mým termínem malformovaný jedinec, protože u odborníků bych byl za idiota.

Čili byste ve svém odborném článku nic nezměnil?
Těžko. Po odborné stránce si za vším stojím.

V tom případě ale nechápu, proč jste na hradecké univerzitě rezignoval na místo ředitele Ústavu sociální práce...
Je to složité, ale nechtěl jsem vystavit univerzitu nepříjemnému a zbytečnému tlaku. Za půl druhého roku mi bude 80 let a už nebazíruju na světských statcích. Jsem rád, že budu mít možnost na hradecké univerzitě učit právo.

Je vám tedy jedno, že předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása váš materiál srovnává s nacistickým uvažováním a zamýšlí se nad tím, jestli by se pak z lékařů nestali následovníci doktora Mengeleho?
Když si to pan Krása myslí... Jsem přesvědčen, že rozumný právník, lékař či neonatalog si to nemyslí. Osobně je mi jeho postoje velmi líto, ale nedá se nic dělat.

Ani když vám dávám prostor na obhajobu?
Já v každém případě na celou kampaň budu reagovat v některém odborném právnickém tisku. Zkrátka půjdu do seriózního tisku.

To zní, jako byste měl MF DNES...
Omlouvám se (skočí do řeči). Když už o tom ale mluvíme, na počátku tohoto tisíciletí jsem možná právě v MF DNES publikoval článek s názvem "Eutanazie: ano, či ne". Některé názory včetně nyní uvedených jsem i tehdy prezentoval a nedostal jsem jedinou negativní reakci.

To vás ale nezbavuje odpovědnosti. Navíc, když jde o tak kontroverzní téma, jako je eutanazie a etické problémy s narozením velmi těžce postižených dětí.
Máte pravdu, ale je to téma, o kterém je nutno diskutovat! Je potřeba, aby ke kulatému stolu konečně usedli experti z různých branží a bavili se o tom. U nás to ale bohužel funguje tak, že do této problematiky nikdo nestrká nos a kdo to udělá, spálí se. Jako já.

Přesto: zkuste své myšlenky vysvětlit.
O eutanazii by se mělo uvažovat - opakuji slovo uvažovat - v několika kategoriích nešťastníků. Jde o jedince v těžkém a beznadějném stavu, například s úrazy mozku, kde prodlužování života nemá smysl. Dále bych pak zmínil osoby s těžkými novotvary a lidi, kteří v podstatě nechtějí přežít sami sebe. To mají skočit z věže? A konečně jde rovněž o těžce poškozené novorozence, kteří bohužel nemají šanci na jakékoliv zlepšení stavu. Uvažujme o tom, i když je jasné, že to ještě bude nějakou dobu trvat. Nesmí ale dojít k dezinterpretaci. Přijde mi, jako by Mitlöhnerovi podsouvali, že o eutanazii by se mělo uvažovat v případě každého jedince, který se má narodit s hendikepem. To je přece blbost, tak to rozhodně není.

Abychom to nezamluvili: pan Krása rovněž vyzval ministryni práce, aby vás odvolala z vědecké rady ministerstva.
Já jsem na to nečekal a sám jsem abdikoval.

To ale vypadá, jako byste přece jenom měl špatné svědomí...
Tak to ale není, spíš mě unavuje běh na dlouhou trať. Podívejte se, já pamatuju doby, kdy se ještě právo nedokázalo domluvit s medicínou. Dnes už to sice dokáže, ale bude se muset domlouvat i sociální práce s právem, kde zeje hluboká propast - máme chránit zájem klienta, anebo postupovat podle práva? O tom vedu diskuse i se svými spolupracovníky, kteří tvrdí, že zájem klienta je přednostní. Odpovídám jim, že tento názor může eventuálně vést k trestnému činu.