Kauza se týká pouze navrácení movitého majetku, tedy mobiliáře zámku v Opočně na Rychnovsku, nikoliv samotného areálu, který si u soudů nárokuje sestřenice Jerome Colloredo-Mansfelda Kristina (o jejím sporu čtěte tady).
O mobiliáři rozhodovaly české soudy hned třikrát. Při druhém projednávání přitom restituci odmítly kvůli tomu, že stát zabavil zámek i s mobiliářem už před únorem 1948. Na stejný dokument se soudy odkazovaly i při třetí řadě projednávání. Zákon o restitucích se tak podle podle původních rozsudků na případ Colloredo-Mansfeldů nevztahuje (podrobnosti najdete zde).
Teď však budou muset české soudy kauzu znovu otevřít. Evropský soud pro lidská práva totiž konstatoval, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Dal tak za pravdu Colloredo-Mansfeldům, kteří prý neměli možnost dokument z dubna 1947 prostudovat a vyjádřit se k němu. Jde o rozhodnutí ministerstva zemědělství, jež zámek prohlásilo za státní kulturní památku.
Podle soudu hraje dokument ve složitém sporu zásadní roli a restituenti tak měli mít možnost se s ním seznámit a vyjádřit se k jeho obsahu a autenticitě. Soud naopak odmítl námitky Colloredo-Mansfeldů na údajné porušení majetkových práv
Kauza restituce opočenského zámku se táhne od roku 1992. Potomci rodu se ve dvou sporech domáhají navrácení zámku a navrácení mobiliáře. Chtějí několik set předmětů. Celá sbírka jich obsahuje přes tisíc a Národní památkový ústav v minulosti její hodnotu odhadl na více než miliardu korun.
Jde například o slavnostní kočár, 38 obrazů, dvě desítky svítidel nebo sbírka více než 230 zbraní. Colloredo-mansfeldové ji začali budovat již v 17. století.
V prvním sporu potomci rodu uspěli a stát jim majetek vydal. Při druhém projednání se však objevil zmíněný dokument a zámek i s mobiliářem připadl zpět státu. Nic na tom nezměnilo ani třetí projednávání. Odvolací soud sice přiznal, že se rodině stala křivda, ale přesto předchozí rozhodnutí potvrdil.
