Páteř úspěšné skupiny firem Kasper Group tvoří strojírenská společnost Kasper Kovo zaměřující se na zakázkovou výrobu produktů z plechu, tlakových nádob, ale třeba i soch.
Jsou tu však i dřevařská společnost Kasper.cz, která se věnuje výrobě konstrukcí, do holdingu patří také dopravní společnost Kasper Transport Services a firma Kasper Design. Produkty společnosti míří do celého světa a výrobní závody má i na Slovensku a v Polsku.
Zakladatel a majoritní vlastník skupiny Rudolf Kasper začínal s podnikáním před třiceti lety. Krátce před rozhovorem dosedl na dráhu hradeckého letiště s firemním letadlem.
„Už čtvrt století mě trápí šílená dopravní infrastruktura. To mluvím o silnicích i železnici. I to byl jeden z důvodů, proč jsme si malé firemní letadlo pořídili. Před pětadvaceti lety jsem věřil, že za deset let povede do Trutnova dálnice. A ona nestojí dodnes,“ říká dvaašedesátiletý podnikatel.
Pro první živnostenské oprávnění přišel před třiceti lety se stokorunou v ruce. V současnosti má ve strojírenské společnosti 350 zaměstnanců, ve dřevařské firmě 70 lidí a další pracovníci jsou na Slovensku a v Polsku.
Před několika minutami jste přistál na hradeckém letišti. Letěl jste služebně?
Ano, letěli jsme se synem Davidem služebně do Bratislavy, v nedalekém Senci máme výrobní firmu na dřevěné konstrukce. Máme malé firemní letadlo, syn si pořídil pilotní průkaz.
Kolik času strávíte na cestách?
Když jsem firmy zakládal a budoval osobně, v zahraničí jsem byl minimálně jednou za měsíc, mnohdy i vícekrát. Bylo to náročnější, protože jsme tehdy letadlo neměli. Dnes se snažím cestovat minimálně a běžný operativní byznys a obchod zajišťují kluci (syn Jakub se věnuje strojírenství, David vede dřevařskou firmu, pozn. red.).
Jak moc zasáhla odvětví koronavirová krize?
Ve strojírenství jsme pociťovali její nástup řadu měsíců před březnem, kdy nastoupil koronavirus a nouzový stav. Pandemie krizi ještě urychlila. Přestože její přímé dopady odezněly, jsme v současné době na 60, maximálně 65 procentech výkonu a tržeb. Řada našich zákazníků má velké problémy, je málo zakázek. Investiční prostředí ve strojařině je ve velmi hluboké krizi, investoři jsou obezřetní. Letos očekáváme za celý rok propad tržeb zhruba o 15 procent. Ale jsme v zisku, neměli jsme žádný ztrátový měsíc. Přijali jsme nějaká úsporná opatření a zároveň jsme se v posledních měsících věnovali práci na pětileté strategii a rozvoji. Příští rok plánujeme, že se dostaneme zpátky na úroveň nejlepších let a potom chceme dále růst.
Pokud jde o výrobu a montáž nosných dřevěných konstrukcí v Trutnově, na Slovensku a v Polsku, firmy jedou stejně nebo o něco lépe než loni. Vidíme tam sice určitý vliv týkající se například posouvání termínů zakázek, ale předpokládáme, že letošní rok bude velmi dobrý a v příštím roce rovněž neočekáváme nějakou zásadnější krizi.
Už dříve jste avizoval, že v souvislosti s koronavirovou krizí nebudete propouštět. Platí to?
Ano. V současné době naopak několik zaměstnanců nabíráme. S některými lidmi jsme se rozloučili, ale kromě odchodů do důchodu se jednalo o několik málo Poláků. S absencí polských pracovníků od vyhlášení nouzového stavu a zavření hranic jsme měli velký problém. Ve firmě Kasper Kovo jich zaměstnáváme přes padesát. V podstatě nikdo z nich se nám celé měsíce nedostavil do práce. A bohužel i po uvolnění řada z nich využívá situace a jsou dále na neschopenkách. S některými se proto loučíme, protože jim končí pracovní smlouvy, které měli na dobu určitou.
Jak jste zvládali situaci právě bez Poláků, kteří představují zhruba 20 procent výroby?
Právě v týdnech, kdy se zavřely hranice, jsme měli přetlak zakázek v některých provozech, kde pracovali. Museli jsme přesouvat zaměstnance z jiných provozů nebo odsouvat dodací termíny. Ale nakonec jsme to zvládli.
Jakou úlohu hraje v krizových časech skutečnost, že jste rodinná firma a na jejím vedení se podílí vaši synové?
Jako rodinná firma neplánujeme na rok dopředu, ale snažíme se dívat dopředu na generace. Momentálně se nacházíme v situaci, kdy jsme hodně investovali jak do strojírenství, tak do dřevařství. Teď se můžeme soustředit na rozvoj. Už druhý či třetí týden po vyhlášení nouzového stavu jsem většinu svého času věnoval budoucnosti a strategii firmy, rozpracovali jsme akční plány a ty se snažíme realizovat.
Myslím si, že dlouhodobé plánování je klíčové, stejně jako to, že ve společnosti jsou zapojení kluci. Já jsem firmy sice založil, ale postupně se to vyvíjelo tak, že v nich kluci mají podíly. David v té dřevařské a mladší Jakub ve strojírenství. Sice v nich mám zatím majoritu, ale mně osobně i naší společnosti to velmi prospělo. Nechat všechno na jednom člověku je velmi rizikové a náročné.
Co vám období útlumu ukázalo? Jak se ve strategii firmy projeví?
Poslední měsíce pro mě byly spíš příležitostí, jak se věnovat novým věcem. Jednoznačně to urychlilo naše představy o budoucnosti. Jestli nyní budeme do něčeho investovat, bude to do digitalizace, do zefektivnění procesů či do softwaru. Právě na tom jsme již začali dělat.
Ukázalo se, že spousta věcí se dá vyřešit prostřednictvím videokonferencí, že člověk často cestoval ze setrvačnosti, nebo že svolával jednání, když to nebylo úplně potřeba. To jsme v posledních měsících museli zásadně odbourat. Teď se k tomu zčásti vracíme, ale snažíme se to zefektivnit. Nakonec i to letadlo se pořizovalo proto, abychom mohli efektivněji cestovat. V krizi se také ukázalo, kdo z kolegů je loajální a ochotný napnout síly v mimořádných situacích a mimořádné době. Musím říci, že se ukázalo, že drtivá většina lidí taková je.
Ve společnosti Kasper Kovo se věnujete také výrobě soch. Jak jste se vlastně dostali ke spolupráci s umělcem Michalem Gabrielem?
Máme s manželkou rádi umění. Před lety jsme si začali pořizovat pěkné obrazy nebo plastiky, ale nikoli jako sběratelé, ale proto, že se nám to líbí a rádi se na to díváme. Chodíme také po galeriích, vernisážích a výstavách. Na jedné z nich jsme se seznámili s Michalem Gabrielem. Musím však říci, že pan profesor Gabriel není první umělec, se kterým jsme začali spolupracovat.
O několik let dříve jsme navázali spolupráci s Čestmírem Suškou. Padli jsme si do oka, pracoval s materiály a technologiemi, které máme ve firmě. Udělali jsme několik velkých a pěkných soch, včetně té, která stojí před sídlem firmy. Poté jsme se potkali s Michalem Gabrielem, se kterým jsme udělali nejvíce soch. Momentálně se jedna nová velká jezdecká socha sváří v dílně. Aktuálně řešíme poptávku na monumentální sochu od Magdaleny Jetelové, což je velmi uznávaná sochařka žijící v Německu.
S uměním souvisejí také vaše další aktivity, že?
S manželkou jsme se rozhodli, že v areálu bývalé továrny Dukla ČKD, kterou jsme koupili v roce 2011, postupně vybudujeme galerii a prostory pro workshopy s umělci, krátkodobé výstavy či výchovu dětí a mladých umělců. V areálu je původní trutnovská elektrárna vybudovaná před první světovou válkou. Je to velmi zachovalá krásná industriální stavba.
Jak vlastně vzpomínáte na začátky podnikání?
Nápad mi uzrál v hlavě v řádu týdnu - možná i dnů - po listopadových událostech. Měl jsem v té době velmi krátce pozici technického náměstka v trutnovském státním podniku Texlen, která mě bavila. Několik dalších měsíců trvalo, než jsem funkci předal a odešel. Pro zajímavost to 28. června bylo 30 let od chvíle, kdy jsem obdržel první živnostenské oprávnění. Stálo mě 100 korun.
Kam byste chtěl firmu v budoucnu dotáhnout?
První a nejdůležitější cíl je správným způsobem ji převést do pravých rukou. Počítám s tím, že to po mně budou naplno dělat synové. V tuto chvíli jsou obě firmy dobře zainvestované, takže co se týká střednědobých cílů, mohli bychom dělat řádově zhruba dvojnásobek výkonu a tržeb oproti dnešku, loni to bylo asi 900 milionů korun, a minimálně trojnásobek zisku. Bavíme se o horizontu tří až pěti let.
Jste také významným sponzorem, zejména na Trutnovsku...
Kulturu a sport v Trutnově jsem začal podporovat v roce 1991, kdy jsem měl první zisk z podnikání, samozřejmě nepodstatný. Tenkrát jsem začal podporovat festival vážné hudby Trutnovský podzim nebo trutnovskou cyklistiku. Dnes máme v tomto směru celou řadu aktivit. Chceme v tom pokračovat i nadále. Považuji to za normální, protože v Trutnově jsme se narodili, narodili se tady moji předkové. Myslím si, že by to tak zkrátka mělo být. Když člověk peníze vydělá, je normální, že část věnuje rozvoji regionu. S tím souvisí i kulturní a zdraví obyvatelé. Podporujeme také školy. Máme z toho dobrý pocit a zároveň to přináší výsledky v tom, že to zvyšuje i zájem u nás pracovat a podobně.
Co vám přináší spolupráce se školami?
Hlavním partnerem je pro nás trutnovská průmyslovka, kde jsou strojírenské a elektrotechnické obory. Pracují u nás desítky jejích absolventů. Úzkou spolupráci jsme navázali zhruba před 12 lety, později jsme začali spolupracovat i s dalšími školami. Každý rok projde naší firmou několik desítek studentů na praxích, chodí k nám na brigády a každý rok k nám nastupují čerství absolventi. Loni to bylo devět lidí po maturitě či vyučení. Je to pro nás velmi důležité.
Není vám vlastně Královéhradeckém kraj už trochu malý?
Myslím si, že malý ne. Stále máme potenciál se i v regionu rozvíjet. Za posledních 15 let jsme v Trutnově – Poříčí (sídlo firmy, pozn. red.) postupně přikoupili okolní průmyslové areály a máme tak dnes ještě nejméně dvakrát tolik pozemků, které jsme využili, zastavěli a vyrábíme na nich. Region je pro nás vhodný, proto ho také podporujeme a chceme v něm perspektivně podnikat.
