Oprava schodiště Bono publico odhalila několik unikátů. Bývala tu dílna na zpracování zvířecích kostí, pozůstatky věže i pravěké opevnění z doby kamenné.
Kromě obnovy historických artefaktů a snahy o vyhnání vlhkosti je schodiště zároveň protkané nejmodernější technologií. O opatření proti vodě se kromě odvětrávání zdiva a jílové izolace stará elektroosmóza.
Uvnitř schodiště jsou kamery napojené na městskou policii, každý schod má své vlastní osvětlení, které může měnit intenzitu i barvy, jsou tu však i zabudované reproduktory a hlavně dva ovládací displeje, kde si každý může navolit hudební doprovod nahraný hradeckou filharmonií.
Zcela nový je spodní vstupní portál, který odpovídá podobě z dobové fotografie, nové jsou však i omítky, okna, dubové schodiště, pískovcové podesty, nosníky i střešní krytina.
Kvůli stavebním pracím byla zkratka z Velkého náměstí na křižovatku Fortna déle než rok zavřená.
„Když jsem viděl, jak je to krásné, první co mě napadlo, bylo, že je škoda po tom chodit a jestli bychom to nemohli uzavřít a ukazovat návštěvám,“ řekl při otevření hradecký primátor Alexandr Hrabálek (nestr. za ODS).
Zatímco obnova samotného schodiště byla spíš rutinní záležitostí, nejsložitější práce se odehrály vně sedmdesátistupňového schodiště - v biskupských zahradách i terasách na druhé straně. Kvůli izolaci proti vodě se kopalo až do sedmimetrové hloubky, až po základy schodiště, které mimochodem v dobách vzniku bylo nesrovnatelně strmější a při nejrůznějších úpravách se postupně nořilo do země.
Údajně nelze určit rok, kdy Bono publico vzniklo, avšak průchod hradbami k řece tu byl už od dob středověkého opevnění.
Barvy a hudba snad ochrání opravenou památku
„Rekonstrukce byla nesmírně složitá a to, co je vidět, je asi čtvrtina toho, co se tu odehrálo. Celá stavba byla obrovsky vlhká, schodiště se neustále zahrabávalo do země a vlhkost nebyla řešena jinak než neustálým opravováním omítek a maleb. Snažili jsme se udělat maximum, co dnes umíme,“ konstatoval autor projektu Jaromír Chmelík.
Podle něj měňavé osvětlení i hudební doprovod souvisí se snahou odradit vandaly: „Snažili jsme se o kultivaci veřejného prostoru. Když uděláte příjemný a hezky osvětlený prostor doplněný ambientní hudbou, vandalismus to oddálí.“
Vůbec první hudební ukázkou, která zahrála pro větší skupinu lidí, byla skladba od Kryštofa Haranta.
Systém ukrývá hudební tematické okruhy nazvané například Staří mistři regionu, Otvírání studánek, Z nového světa, Proč bychom se netěšili anebo Zamilovaní. Skladby není možné přepínat, jedna trvá přesně minutu a jedno z tlačítek možná bude ohmatanější než jiná: hudbu totiž vypne.
Malá dvířka vedou na biskupskou zahradu
Rekonstrukce rovněž odhalila několik mimořádně zajímavých informací. Ještě před prvním odpočívadlem jsou po levé straně malá dvířka. Za nimi je úzké schodiště, které vede na biskupskou zahradu.
„Vždy jsem si také kladl otázku, jak vodili koně do biskupské konírny. Teď víme, že tam vedla krytá klesající chodba,“ pokračoval Falta.
Podle něj se při rekonstrukci podařilo zachovat například pravěké dřevohlinité hradby. „Ty by nám mnohá města mohla závidět. Dědictví se podařilo zachovat, ale museli jsme nalézt kompromis, abychom to neodtěžili,“ říká úředník památkové péče.
O tom, v jakém stavu bylo schodiště před opravou, svědčí i data, která se podařilo dohledat. Špatné bylo již v roce 1932, opravovalo se v letech 1946 i 1958, avšak v roce 1966 se opět zjistilo, že Bono publico nutně potřebuje rekonstrukci.
Na náměstí sídlila dílna, kde z kostí vyráběli třeba hrací kostky
Vyloženě unikátní informace přinesl archeologický výzkum. Nejenže se v podloží našlo pravěké a středověké opevnění, ale i důkazy o jeho přestavbě v době bronzové nebo opuková hradba ze 12. století. Zjistilo se také, že část hradebního pásma od 16. až do 18. století sloužila jako smetiště.
„A právě smetiště je neocenitelným zdrojem informací o každodenním životě Hradečáků. Našli jsme zlomky kuchyňské keramiky, kachlů, knoflíky, část opasků, barokní kování knihy a podařilo se nalézt doklady některých řemesel,“ vypočítal archeolog hradeckého muzea Radek Bláha.
Podle něj odborníci nasbírali kolem 300 kilogramů nejrůznějších nálezů a nejzajímavějším zjištěním jsou pozůstatky dílny na zpracovávání zvířecích kostí. „Až donedávna to byla důležitá surovina. Dílna byla v části Velkého náměstí a specializovala se například na výrobu knoflíků nebo růženců,“ upozornil Bláha.
Polotovary vypověděly také o výrobě kostěných hracích kostek. Vyobrazení na jednom z nalezených kachlů dokládají rovněž to, že Hradečáci měli už před stovkami let povědomí o nebezpečí hazardu. „Dochoval se zlomek s námětem peroucích se hráčů. Měla to být výstraha před hazardem,“ řekl Bláha.
„Nálezy dokládají, že v Hradci Králové existoval významný kulturní i obchodní život již před několika tisíci lety,“ dodal Falta.
Historické schodiště na záběrech z jara 2018:
26. března 2018 |
