Vojenský chirurg Martin Oberreiter (30.1.2015). | foto: Tomáš Kučera

Poslední mise byla nejhorší, říká chirurg českých vojáků v Afghánistánu

  • 7
Martin Oberreiter, šéf českých válečných chirurgů, si spolu s dalšími zdravotníky převzal v Hradci Králové významný pamětní odznak. Celkem třikrát prošel nasazením v Afghánistánu, z toho dvakrát v misi polních chirurgických týmů. Po nedávném atentátu na české vojáky jednoho z nich operoval.

Oberreiter působil jak ve francouzské vojenské nemocnici v Kábulu, tak i pod velením amerických lékařů.

„Poslední mise byla pro mě nejhorší. Umírali při ní čeští vojáci. Jediného z nich, který útok přežil, Jardu Lieskovana, jsem společně s americkými kolegy operoval. Byl to můj osobní přítel a jeden z nejzkušenějších českých vojáků,“ říká osmatřicetiletý muž a oči se mu začínají lesknout.

Naráží na nejtragičtější útok na české vojáky v novodobé historii. Sebevražedný atentátník v provincii Parván v Afghánistánu loni v létě usmrtil pět českých vojáků: Davida Beneše, Libora Ligače, Jana Šenkýře, Ivo Klusáka a Jaroslava Lieskovana. Posledně jmenovaný zemřel až po převozu do Česka (více čtěte zde).

„Bylo to nečekané nejen pro mě. I samotní Afghánci byli útokem překvapeni, nestává se to často. Když uvidíte umírat mladé lidi, je to smutné, a když se navíc jedná o kamarády, je to o to horší. Afghánistán za to nemůže, to je potřeba si uvědomit,“ pokračuje Martin Oberreiter.

Otázka na otrlého vojáka, jestli mu nějaká událost během mise vehnala slzy do očí, se zdá být nepatřičná. „Brečel jsem, když nám přivezli osmiletou holčičku s penetrujícím poraněním do břicha a hrudníku. Umírala nám doslova pod rukama, nic jsme nemohli dělat. Nebyla už šance,“ svěřuje se lékař.

Podle něho není snadné vysvětlit přátelům a rodině, kteří nikdy nebyli ve válce, pocity, které z Afghánistánu po návratu domů mívá.

Čeští zdravotníci v Afghánistánu

V současné době v Afghánistánu působí téměř dvacet českých vojenských lékařů a zdravotníků. Na letecké základně v Kábulu je 15 členů polního chirurgického týmu, kteří tam působí v americké polní nemocnici. Kromě nich tam pracuje i malá jednotka ve složení lékař, zdravotnický záchranář a řidič, jako podpora strážní roty ve vojenské základně Bagrám. Čeští zdravotníci se v Afghánistánu mění po čtyřech měsících.

„Po návratu domů si připadám jako v jiném světě. I když mi to tak nepřijde, moji nejbližší mi dávají najevo, že jsem jiný člověk, než jakého mě znají. Aklimatizace mi chvíli trvá, avšak po každém dalším návratu se její doba zkracuje. Po první misi mi to trvalo asi půl roku, po druhé asi čtvrt roku a teď si myslím, že jsem schopný se dostat do normálu během nějakých tří čtyř týdnů,“ říká Martin Oberreiter.

„Mír pro mě není prázdné slovo“

Účast v misích mu posunula hodnotový žebříček. „Každý, kdo projde válečným konfliktem a vidí umírat lidi, tak si začne více vážit míru. Mír pro něho přestane být prázdným slovem, tak jak je pro většinu Evropanů a začne mít skutečnou hloubku,“ popisuje chirurg.

Bojová mise Mezinárodních sil pro podporu bezpečnosti (ISAF) pod vedením NATO v Afghánistánu skončila k 1.lednu 2015. Mise v Afghánistánu trvala třináct let. Součástí ISAF byla i česká jednotka polních chirurgů. „Česká mise však v Afganistanu nekončí. Jako polní chirurgický tým máme mandát minimálně do roku 2016,“ říká zástupce ředitele královéhradecké Agentury vojenského zdravotnictví Zoltán Bubeník.

Nejbližším úkolem polní nemocnice v rámci Agentury vojenského zdravotnictví bude podpora vojenských jednotek zemí Visegrádské čtyřky. Pamětní odznak ředitele Agentury vojenského zdravotnictví za službu ve francouzské a od července loňského roku v americké polní nemocnici na spojenecké základně kábulského letiště v Afghánistánu si na královéhradecké základně šesté a sedmé polní nemocnice Armády ČR převzalo přes třicet lidí.