Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Modrý důl není pro boty s hladkou podrážkou. Žily tam svérázné osobnosti

Seriál   16:30aktualizováno  16:30
Uchovává si nezaměnitelné kouzlo a stále leží stranou masové turistiky. Krkonošský Modrý důl má dnes jednoho obyvatele s trvalým pobytem a pamatuje myšlenku skiareálu i řadu svérázných osobností. Do nepoddajného divu Krkonoš nahlédněte v seriálu o známých údolích.

V Modrém dole, ve zřejmě nejvýše položeném trvale osídleném údolí Krkonoš, kde padají laviny a sníh se místy drží až do začátku léta, vypadá člověk v městském oblečení nepatřičně.

„Viděl jste tu ženu, co jste ji míjel, když jste šel ke mně nahoru, jak byla oblečená? Chtěla Modrákem na Sněžku, přitom měla kozačky s hladkou podrážkou! Spletla si to tady se Stromovkou. A takových je tu čím dál víc. Rozmluvil jsem jí to, vždyť neví, do čeho jde,“ vítá redaktora MF DNES jediný skutečný boudař v Modrém dole Hynek Spurný.

Fotogalerie

K jeho horské boudě Na výsluní je to z Pece pod Sněžkou pěší chůzí po nesjízdné cestě asi půl hodiny. V podhůří je už jaro, ale tady zima stále pevně drží otěže.

„Skutečné hory začínají tamhle u mostu. Když před třiceti lety přišel v zimě do Modrého dolu někdo bez lyží, všichni jsme si ťukali na čelo, co tady pohledává. Lidem dnes chybí pokora k přírodě, k horám. Přesto si Modrý důl třeba v porovnání s nedalekým Obřím dolem stále drží komorní ráz. Většinu roku je tu ještě stále božský klid,“ ukazuje Spurný k mostu přes Modrý potok, který je vstupní branou do tohoto pozoruhodného koutu Krkonoš.

Je několik důvodů, proč je Modrý důl ještě docela opomíjený: „V létě není průchozí, turistická stezka na hřebeny je totiž kvůli ochraně přírody uzavřená. A když je normální zima tak jako letos, nedostanete se sem jinak než pěšky, na lyžích, rolbou nebo na skútru,“ říká devětašedesátiletý chalupář, který má v údolí jako jediný trvalý pobyt.

Hostinské pokoje z roku 1900 i soustava dřevěných koryt

Podle něho se ale i tady časy mění. „Po roce devadesát začali lidé bohatnout a jezdit všude auty. Auta do národního parku zkrátka nepatří, jenže v létě tady u mostu jich stojí třeba deset. V 80. letech do Modráku sice taky jezdilo na rekreaci docela dost lidí, ale zásadní rozdíl byl, že si sem došli pěšky,“ říká muž, který horskou boudu Na výsluní koupil v roce 1990 od státu.

Krkonošská údolí

V „Modráku“ žije už skoro 40 let. S manželkou a synem v roce 1984 začal bydlet na sousední Boudě v Modrém dole, kde správcoval. „V památkově chráněné roubence Na výsluní dnes provozujeme Klub Meergans pro milovníky Krkonoš, kteří se u něho mohou občerstvit nebo na boudě přenocovat. Klub je pojmenovaný podle rodiny Meergansů, kteří v Modrém dole hospodařili čtyři sta let,“ připomíná.

Bouda Na výsluní, kterou její současný majitel restaurátorským způsobem opravil, je vzácným příkladem přerodu klasické krkonošské boudy s obytnou částí, chlévem a seníkem v hostinský dům.

„V patře jsou dokonce originální hostinské pokoje z roku 1900, také proto byla bouda zapsaná mezi památky,“ říká. Před lety zrekonstruoval i unikátní přívod vody, který tvoří soustava dřevěných koryt a rezervoárů, jež vedou vodu do domu od pramenů v úbočí Studniční hory.

Z historie

  • Modrý důl byl po téměř čtyři století spojený s rodem horalů jménem Meergans. První přišli nejspíš z Alp v 16. století.
  • Nejbližšími sousedy Meergansů bývali Buchbergerové, kteří pocházejí z tyrolského údolí Innu.
  • V Modrém dole žili dlouhá staletí v uzavřené komunitě. Na počátku 19. století měli Meergansové z desetihektarové luční enklávy Modrý důl okolo svých chalup přes sedm hektarů obhospodařovaných pozemků a Buchbergerové s jednou chalupou dole u potoka zbytek.
  • Po válce byli horalé vysídleni.

Zdroj: Veselý výlet

Modrý důl, který je asi v polovině rozdělený pásem lesa na dolní a horní část se Studničními boudami, si uchoval starobylý ráz díky své odlehlosti. Ještě koncem 19. století se po Krkonoších říkávalo, že místní jsou živi snad jen z mlhy a větru. Život v údolí Modrého potoku sevřeném ze severu Studniční horou, z jihu Lesní horou a ze západu hřebenem spojujícím Luční horou se Zadní planinou, byl drsný.

Důl se táhne se v délce 2,5 kilometru zhruba západovýchodním směrem, nejnižší bouda leží ve výšce kolem jednoho tisíce metrů nad mořem a nejvýše položené boudy dosahují nadmořské výšky téměř 1200 metrů. Není divu, že nikomu se tady nechtělo příliš investovat, což byl nechtěný dar dalším generacím.

Po válce zde žila zajímavá směsice lidí

Jedna výjimka se ale našla. Byl jí plán vybudovat na jižních svazích Studniční hory lyžařský areál s veškerou vybaveností a s parametry pro pořádání mezinárodních závodů. Se záměrem přišel v 60. letech Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy. Plán ztroskotal na nedostatku peněz a na svoji dobu nebývale silném odporu ochránců přírody a vědců.

Po válce po odsunu původních obyvatel žila v Modrém dole zajímavá směsice lidí, někteří se chtěli uklidit před režimem.

„Třeba dole v boudě u lesa žil pan Kodym. Byl to univerzitní profesor a když byl v důchodu, byl tu pořád,“ vzpomíná Spurný. Odolen Kodym byl geologickým konzervátorem pro celé Československo a podle pamětníků měl z recese na boudě ceduli s nápisem: Výzkumná stanice geologického ústavu Univerzity Karlovy.

Jak se tam dostat

  • Jediná pro auta sjízdná cesta (kromě zimy) vede do Modrého dolu z Pece pod Sněžkou od parkoviště u bobové dráhy, zároveň je to červená turistická značka.
  • Další možností je žlutá turistická značka z Obřího dolu a po červené od Richtrových bud.
  • V létě je pěšina v horní části Modrého dolu kvůli ochraně přírody uzavřena.
  • V zimě vede Modrým dolem na hřebeny tyčemi značená skialpinistická trasa č. 5.

Zajímavou osobností byl i pan Šisler, kterého mnozí znali pod přezdívkou Fox. Ten několik měsíců v roce žil v jedné z nejvýše položených bud.

„Jezdil sem od války. Byl nejmladším členem předválečné trampské takzvané zimní Packardovy armády na Brdech, která se za války zapojila do odboje. Pak ji rozprášilo gestapo. Byli to drsní hoši, kteří se nebáli bivakovat v zimě ve volném terénu. Fox byl velký horolezec a lyžař. Nedávno zemřel,“ vzpomíná Spurný.

I dnešní obyvatelé Modrého dolu připomínají pestrou mozaiku. Společné mají jedno: na Modrý důl nedají dopustit. „Manžel je provozní a já mu pomáhám, jsem tu asi deset let, manžel od 90. let,“ říká Andrea Jana z Boudy v Modrém dole, ve které je také možnost ubytování.

V Modrém dole se v souladu s přírodou žije krásně

„Živí nás hlavně zimní sezona. Jsme tu pořád, dítě nám tady (v Peci pod Sněžkou) chodí do školy. Hlavně v zimě je nadmořská výška komplikace, zásobování je někdy problém. Žije se tady ale krásně. Kdo přijde do Modrého dolu, je okouzlený. Je to úplně něco jiného než v Peci. Je tu málo lidí, příroda nádherná, dlouhé výhledy,“ chválí si Jana.

Studniční boudy jsou dál nahoru za lesem po oblíbené skialpinistické trase.

„Dlouho jsem toužil po něčem nadpozemském, našel jsem to v Modrém dole. V souladu s přírodou tady žiju sedmým rokem. Splnil jsem si sen. Dostat se do Modrého dolu není pro každého,“ říká sedmapadesátiletý Miloš původem z jižních Čech ve svém nově postaveném orlím hnízdě v nadmořské výšce 1165 metrů na místě původní horské boudy Studánka v osadě Studniční boudy.

Krkonošské doly

Proč se krkonošská údolí nazývají doly? Podle krajinného ekologa Pavla Klimeše je třeba hledat odpovědi v dávné historii hor. "Důl je podle zažité terminologie údolí přemodelované ledovcem, proto jsou jen v Krkonoších. Německy je důl "grund", tedy Riesengrund, Löwengrund atp. Obce Černý Důl a Temný Důl jsou v tomto pojetí jen špatně přeložené německé názvy Schwarzental respektive Dunkeltal.

Do jeho domu se lze dostat jen pěšky, výjimečně na skútru. Původní roubené stavení vyhořelo v únoru 1954. Po požáru byla chalupa obnovena, ale už jen ve skromnější podobě. Když ji současný majitel koupil, byla už značně zchátralá.

Původní Studánka nebyla jedinou boudou v Modrém dole, která po válce lehla díky nešťastné náhodě popelem. Vpravo od cesty, která vede z dolní části Modrého dolu na Studniční boudy, stála ještě na počátku 50. let Modrodolská bouda, která si nezadala s hotely v Peci.

Vyhořela o tři týdny později než Studánka a už nikdy nebyla obnovena. Zbylo po ní jen nenápadné dřevěné stavení, bývalá prádelna, ve které ještě dlouho po požáru žil Bedřich Horák.

Památná lavina

„Byl to důstojník prvorepublikové československé armády, první vlekař v Peci a zakládající člen Horské služby. Byl to skvělý člověk,“ říká krkonošský badatel Pavel Klimeš a k historii Modrodolské boudy uvádí: „Velký ubytovací hostinec přistavěl v roce 1926 ke své chalupě hospodář Vinzenz Meergans. Od roku 1948 se Modrodolská bouda přeměnila jako řada jiných významných krkonošských horských bud na zotavovnu Revolučního odborového hnutí.“

Stojíme v nadmořské výšce 1220 metrů nad Studničními boudami v Modrém dole, v místě, kterým se v únoru 2015 prohnala lavina, která měla plochu 20 hektarů, na délku měřila 1 106 metrů, odtrhla se v šíři 506 metrů a dokonce překonala Modrý potok a vyjela do protisvahu (více o lavině čtěte zde). V novodobé historii Krkonoš patřila k největším. Vzrostlé smrky lámala jako sirky. Odrhla se z místa známého jako Mapa republiky, sněhového pole, které často vydrží až do začátku léta.

Původ názvu Modrý důl je nejasný. „Existuje několik verzí, třeba, že se jmenuje po modrých hořcích, které tady rostou nebo podle modrého nádechu, který je patrný navečer. Modrák, to je zkrátka jiný svět, než je ten dole, jsou to skutečné hory,“ dodává Hynek Spurný.

Modrý důl zasahuje do druhé a první nejpřísněji chráněné zóny KRNAP. V anketě vyhlášené před čtyřmi lety správou parku byl zařazen mezi sedm divů Krkonoš (o anketě jsme psali zde).





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nemocnice v Trutnově
Nemocnice v Trutnově dostane nové laboratoře za čtvrt miliardy korun

Na tři etapy bude rozdělena rekonstrukce a výstavba nových laboratoří v trutnovské nemocnici. Královéhradecký kraj, který je jejím vlastníkem, vyčlenil na...  celý článek

Rostlina konopí, kterou pachatel nechal před domem seniorky.
Zloděj ukradl seniorce ze zahrady konopí, trest nejspíš čeká oba dva

Nejen zloděj, ale i okradená žena z Náchodska mají oplétačky s policií kvůli ukradené rostlině konopí. Zloděj si ji totiž odnesl z oplocené zahradě u domu...  celý článek

Markéta Matoušová z České Skalice na Náchodsku bude bojovat o titul České miss.
Zvládla kurz přežití, teď čeká krásku z České Skalice finále miss

Je cílevědomá, krásná a netají se slabostí pro dortíky. S kaloriemi si však hlavu neláme, stačí je vysportovat. Markéta Matoušová z České Skalice se v sobotu...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.