Za působení hraběte Harracha ve druhé polovině 19. století se lesnictví v západních Krkonoších dostalo na špičkovou úroveň. Slavnou éru mimo jiné připomíná pět kilometrů dlouhá Exkurzní cesta z osady Rezek pod boudu Dvoračky, kterou osvícený šlechtic nechal vybudovat speciálně kvůli valnému shromáždění České lesnické jednoty. Dnes je z ní populární turistická trasa a vstupní brána na hřebeny.
Když mladý Jan Nepomuk František Harrach (1828 - 1909) převzal v roce 1860 správu jilemnického panství, provedl zásadní reformu lesního hospodářství.
„Zdejší lesy byly už předtím ve velmi dobrém stavu, nicméně systém zavedený na začátku 19. století byl vědecky překonaný. Obklopil se proto špičkovými odborníky, začal měnit strukturu lesů a jinak hospodařit ve vrcholových partiích. Zakládal lesní školky a zasadil se o to, aby lesy byly náležitě zavlažovány a jinde zase odvodňovány,“ vyjmenovává historik a bývalý ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici Jan Luštinec, který je autorem první ucelené monografie o Harrachovi.
Za jeho působení dosáhla péče o lesní ekosystémy v západních Krkonoších vrcholu. Šlechtic si zároveň uvědomoval, že je potřeba zlepšit přístup do lesů. Inicioval proto výstavbu cest, po kterých chodili lesníci i obyvatelé zdejších vesnic. Několik stezek nechal postavit kvůli plánovanému shromáždění České lesnické jednoty v roce 1879, jeho součástí totiž byla několikadenní exkurze po krkonošských lesích.
„Bylo to velké setkání odborníků a zároveň manifestace úrovně českého lesnictví. Hrabě Harrach se vždycky cítil být Čechem, na jeho statcích se už v té době úřadovalo česky. Soupeření mezi Čechy a Němci bylo tehdy běžné, ale i v rámci Evropy bylo třeba ukázat, co všechno dokážeme,“ říká historik.
Nové cesty i vyzdobené město
V roce 1876 tak začala vznikat dnešní modře značená, devět kilometrů dlouhá Harrachova cesta ze Špindlerova Mlýna na Labskou boudu vedoucí Labským dolem a také pětikilometrová Exkurzní cesta z osady Rezek do Sedla pod Dvoračkami. Začátkem srpna 1879 si je prošlo 650 účastníků, z toho 300 šlechticů v čele s knížetem Schwarzenbergem. Zbytek „konvoje“ tvořili nejvýznamnější odborníci na lesnictví. K cestě je přivezlo 64 kočárů a 60 vozů.
„Harrach musel vytvořit podmínky, aby se tak obrovská exkurze vůbec mohla uskutečnit. Kromě nových cest nechal opravit Labskou boudu, na některých místech vznikly altány, aby se hosté v nepříznivém počasí měli kde schovat. Bylo také nutné vytvořit zázemí v Jilemnici, sál Na Valečkách se proměnil na jídelnu a taneční sál, v zámku přistavěli další kuchyň, celé město bylo slavnostně vyzdobené,“ upozorňuje Jan Luštinec.
Exkurzní cestaPět kilometrů dlouhá stezka z horské osady Rezek do Sedla pod Dvoračkami, kde se napojují hřebenové stezky. Vznikla mezi lety 1876 až 1879, hrabě Jan Nepomuk František Harrach ji postavil kvůli exkurzi odborníků a šlechticů, která byla součástí valného shromáždění České lesnické jednoty v roce 1879. Obří akce se zúčastnilo 650 hostů. Cesta byla původně široká 120 centimetrů, dnes tudy vede pohodlná asfaltka, která je vhodná i pro cyklisty a z velké části také pro rodiny s kočárky. |
Na panských budovách vlálo 108 českých červeno-bílých praporů a pouze jeden černo-žlutý rakouský. Terénní exkurze trvala tři dny, po ní následovalo dvoudenní odborné setkání lesnických špiček a šlechticů v Jilemnici, kde diskutovali o lesnických problémech. Hosté podle dobových záznamů spořádali čtyři tisíce uzenek, 277 kilogramů šunky, 151 kilo švýcarského sýra a vypili přes 37 hektolitrů piva.
Pětikilometrová cesta začíná v nadmořské výšce 890 metrů. Před 200 lety na Rezku stála kamenná myslivna, dnes se v „sedle“ mezi Vítkovicemi v Krkonoších a Františkovem u Rokytnice nad Jizerou nachází několik turistických bud, mezi nimi i Penzion Rezek Jeruzalém. Původní hospodu otevřela Marie Škodová v roce 1888, známá se stala mimo jiné díky likérům, které hostinský pálil.
V době, kdy Harrach nechal stezku postavit, byla jen 120 centimetrů široká. Dnešní asfaltka je téměř trojnásobně širší. První tři kilometry stoupá velmi mírně, výrazněji se zvedá na rozcestí Vidlice. Odtud až do Sedla pod Dvoračkami vede podél Kozelského potoka, který vytváří zvukovou kulisu v jinak velice klidné, civilizací téměř nezasažené oblasti.
Vstupní brána na hřebeny
Záměr vybudovat prohlídkovou stezku pro účastníky valného shromáždění v roce 1879 právě tady se ukázalo jako velice prozíravé. I když tehdy byl turismus ještě v plenkách, z Exkurzní cesty se stala oblíbená trasa výletníků.
„Hrabě Harrach si nepochybně uvědomoval, že by nemělo smysl samoúčelně budovat tak nákladnou cestu jen kvůli exkurzi, ale že může výborně posloužit jako přístup na hřebeny Krkonoš. Později se to skutečně potvrdilo, dodnes to je velice frekventovaná trasa a patří k těm nejkrásnějším,“ poznamenává historik Jan Luštinec.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Její krása nespočívá v okázalých výhledech do krajiny, hlavní atrakcí Exkurzní cesty jsou smíšené lesy, ve kterých je celá trasa sevřená. I v horkých dnech poskytují příjemný stín. Panorámat se turisté dočkají až při stoupání na Dvoračky.
Stavení v nadmořské výšce 1140 metrů je patrně nejznámější horskou boudou v západních Krkonoších. První letní salaše pro dobytek zde stály už v 17. století. Původní bouda vyhořela v roce 1893, spáleniště odkoupil hrabě Jan Nepomuk Harrach a postavil nový hostinec se třemi pokoji a devíti lůžky.
V zimě tudy vedla sáňkařská a lyžařská dráha, před druhou světovou válkou dokonce na Dvoračky jezdil prezident Edvard Beneš s manželkou. Hosté si tu pochutnávali na krkonošských specialitách, typickým sýrem byl „hořčák“.
Krkonošské stezky |
„Vyráběl se prakticky v každé chalupě z kozího tvarohu, vynikal ostrostí a palčivostí na jazyku. Přidávali se do něj bylinky, podle nich měl různou barvu,“ popisuje Martin Bartoš v knize Historie krkonošských bud.
Po záboru Sudet boudu přestavěl nový majitel Walter Heinzel. Po znárodnění v roce 1948 ji převzala Československá obec sokolská a později Krkonošské hotely. Současní vlastníci začali na Dvoračkách podnikat v roce 1993 a zdevastovanou boudu se jim povedlo zachránit. Na místě bývalého hospodářského stavení a turistické ubytovny, která po sametové revoluci vyhořela, za sedm let svépomocí postavili horský hotel s restaurací Štumpovka, který pojmenovali po bývalém majiteli. Otevřený je od roku 2008.
Dvoračky jsou vstupní branou pro túry po krkonošských hřebenech. Je možné odtud po turistických pěšinách pokračovat do Rokytnice nad Jizerou a Harrachova, na druhou stranu kolem Kotle k Vrbatovu návrší nebo Krakonošovou cestou na Horní Mísečky.
