Byli to profesionálové, přesně věděli, pro co jdou, znali cenu, měli zajištěný odbyt a zřejmě pracovali na objednávku.
Řeč je o s největší pravděpodobností organizované skupině zlodějů, která v druhé polovině 90. let a na začátku tisíciletí na různých místech Královéhradeckého kraje ukradla ze zámků a jednoho muzea umělecká díla a starožitnosti nevyčíslitelné historické a umělecké hodnoty. A slehla se po ní zem. Zůstal jen výčet odcizených věcí, stopy a výzva pro kriminalisty.
Nejčtenější krimipomníčky |
„V té době byla trestná činnost tohoto charakteru z pohledu statistiky na vrcholu. Přesto, že se tehdy ještě Východočeské policii (policie se rozdělila podle krajů až 1. ledna 2010, pozn. red.) podařilo rozbít několik významných zločineckých skupin, které drancovaly objekty s uměleckými a církevními předměty v teritoriu tehdejšího kraje. Případy, které nesou prvky sériové trestné činnosti, se nám přes všechna přijatá opatření dosud objasnit nepodařilo,“ říká mluvčí krajského policejního ředitelství v Hradci Králové Ivana Ježková.
Ze zámků Náchod a Doudleby zmizely pušky
První případ ze série se stal 20. srpna 1995 ve státním zámku v Náchodě. Zloděj se dovnitř dostal mezi 4.25 až 7. hodinou po přerušení elektrického proudu. „Po žebříku vystoupal do prvního patra, kde rozbil skleněnou výplň okna a vnikl do objektu. Odcizil šest historických pušek,“ uvádí Ježková.
Šlo o vzácné jednohlavňové křesadlové ládovačky ze 17. století s pažbami vykládanými perletí. Škoda dosáhla čtvrt milionu korun, avšak historická je nedozírná. Samotná krádež trvala jen dvě a půl minuty.
Kriminalisté ji dávají do souvislosti s vloupáním do zámku v Doudlebech nad Orlicí na Rychnovsku. Tam zloději zaútočili 6. září 1998. Opět nechyběl žebřík ani rozbité okno v prvním patře. V krátké době zmizely starožitné střelné zbraně.
„Rozbil skleněné vitríny a odcizil starožitnou kulovnici značky Suhl. Škoda je 400 tisíc korun,“ upřesňuje Ivana Ježková. Svědkové tvrdili, že nedaleko čekalo auto.
Muzeum v Železnici přišlo o obrazy
Do třetice se zřejmě stejná parta vloupala do muzea v obci Železnice na Jičínsku, kde po žebříku, který našli v sousedství, opět vylezli k oknu v prvním patře. Tentokrát nezmizely zbraně, ale vzácné obrazy.
Zloději si jich 16. dubna 2002 odnesli hned třináct, a to díla českého krajináře Františka Kavána, který tvořil ve 30. letech 20. století. Nejčastější rozměr ukradených obrazů byl 40 x 60 a 30 x 50 centimetrů, jejich cena půl milionu korun.
„Těžko bych hledal profesionálnější způsob vloupání. Jediné, co víme, že opodál stála tmavá Škoda Octavia s pražskou poznávací značkou. Je možné, že zaparkované auto s vloupáním souviselo. Dva zřejmě muzeum vykradli, třetí na ně čekal v autě,“ uvedl tehdy Jiří Šubrt, který pracoval roky na východočeské kriminálce, tedy i na případu krádeže Kavánových obrazů.
Podle policie je možné, že obrazy dosud neopustily Českou republiku. V zahraničí není Kaván příliš známý, je to typicky český krajinář. S velkou pravděpodobností skončily v některé soukromé sbírce v Česku.
Zajímavou okolností železnického případu bylo, že v době vloupání bylo zabezpečovací zařízení muzea porouchané. Kriminalisté v tom spatřovali spíše nešťastnou shodu okolností. Zloději nemuseli o poruše vědět.
Zloději kradli během vteřin
Všechny tři krádeže spojuje rychlost, každý útok trval v řádech desítek vteřin.
„Všechny případy mají společné znaky co do způsobu provedení, použitými nástroji i předmětu zájmu pachatele, tedy získat umělecké a starožitné předměty,“ dodává Ježková.
Je téměř jisté, že pachatelé nebyli amatéři, ale zkušení zloději, kteří mají o umění či starožitnostech alespoň základní povědomí, pracují na objednávku a jsou napojeni na překupníky do zahraničí. Organizovaná síť zločinců je tak schopna za velmi krátkou dobu vyvézt kradené věci za hranice.
Krádeže starožitností a uměleckých předmětů z kostelů, zámků a muzeí v současnosti nejsou už tak časté. Objekty jsou většinou zabezpečené a střežené a hlavně třeba v kostelech už toho není moc cenného, co by šlo ukrást. Pokud však zloději, kteří pracují na objednávku, něco chtějí, jdou si tvrdě za svým a nerozpakují se použít ani násilí.
