„Rozsudek je pravomocný. Státní zástupce a také obžalovaný po poradě se svým obhájcem se vzdali práva na odvolání,“ uvedla Iva Matušková z krajského soudu.
Podle soudu obžalovaný 2. července roku 2013 odpoledne na dvoře supermarketu v Hradci Králové strčil násilím dívku do svého auta, zabouchl za ní dveře a s vozidlem se rozjel ze dvora k výjezdu na ulici. Chtěl ji odvézt domů. Ona s tím však nesouhlasila. Dívce se podařilo z vozu utéct poté, co se mu do cesty připletlo nákladní auto a musel zastavit. Poškozené způsobil dvě nekrvácející oděrky na paži levé ruky a poškodil levý rukáv trička.
„Můžeme si myslet cokoli, ale sexuální motiv se neprokázal. Je však zřejmé, že ji do auta dostal určitou formou násilí,“ uvedl předseda senátu krajského soudu Petr Mráka. Za přečin omezování osobní svobody hrozilo Kernerovi mnohem méně než za pokus o znásilnění, a to maximálně dva roky vězení.
Původní obvinění bylo drsnější. Obžaloba Kernera vinila z toho, že se na dívku nejprve vrhl, když čekala u kontejneru na prošlé potraviny, pak ji strčil do svého auta, kde v osahávání proti její vůli pokračoval. Prý ji chtěl zavést někam, kde by ji znásilnil.
Kerner sice připustil, že se s dívkou, která čekala u kontejneru na prošlé potraviny ze supermarketu, setkal a že k němu nasedla do auta. Odmítl však, že by se jí byť jen dotkl.
„Bylo horko, bylo mi jí líto, jak tam sama čekala. Pokynul jsem na ni, ať jde k autu. Sedla si na sedadlo a nohy nechala venku. Řekl jí, že čeká zbytečně, ať přijde zítra. Chtěla po mně stokorunu, prý na jídlo. Pak na ni někdo zavolal a odešla. Žádný fyzický kontakt jsem s ní neměl,“ hájil se třiasedmdesátiletý muž.
Rozhodující byl znalecký posudek
Výpověď poškozené označila za nevěrohodnou psychiatrička Alena Vojtíšková, která na dívku vypracovala znalecký posudek. Nabourala tak hlavní důkaz obžaloby, která stavěla právě na výpovědi oběti.
„Je to citově deprivovaná osoba. Opakovaně bylo podezření na týrání poškozené v rodině. Je hodně sugestivní. Když jí dáte dvě otázky, jednu si vybere, ale nevíme, jestli je to pravda či nikoli,“ uvedla Vojtíšková.
Zmínila také, že dívka, která v současnosti žije v Anglii, je duševně zaostalá. Měla drsné dětství, což ji poznamenalo.
„Měla jsem pochybnosti, že by ji obžalovaný napadal. V tom, co k činu uvedla, byly velké rozpory. Má velkou tendenci doplňovat to, co prožila, svými představami. Je hodně ovlivnitelná, manipulovatelná. To, co uváděla k násilí, kterého se měl dopustit obžalovaný, považuji za velice nevěrohodné. Skutečné prožitky nedovede přesně formulovat,“ uvedla Vojtíšková na adresu dívky.
Dívčinu výpověď předseda senátu přečetl. Loni vypovídala prostřednictvím videokonference, protože žije v zahraničí.
„Stalo se to u obchodu v Hradci Králové. Bylo mi šestnáct. Sledoval mě ten pán, byl starej. Vzal mě do auta a zamkl dveře. Mluvil se mnou, dotýkal se mě. Povídal, že mě odveze domů,“ řekla.
Na dotaz, jak se do auta dostala, odpověděla: „Strčil. Nechtěla jsem tam. Osahával mě. Nesouhlasila jsem. Držel mi ruku a pusu.“
Na další dotaz, jak se dostala z auta, řekla: „Hádal se s nějakým pánem. Tak jsem otevřela dveře a odešla. Nechtěla jsem po něm peníze,“ odpověděla.
Dívka ve svých výpovědích shodně popsala, jak z auta obžalovaného utekla. Její výpovědi se však lišily v tom, jak se do auta dostala a co se uvnitř dělo. „Byla jsem vystrašená, že mě někam odveze,“ řekla policii.
Podle soudního znalce obžalovaný netrpí žádnou sexuální úchylkou ani násilnickými sklony. „Nezjistil jsem duševní poruchu, poruchu osobnosti ani žádnou sexuální deviaci,“ řekl soudní znalec.
