U dolní lanovky na Portášky ve Velké Úpě začíná obnovená Cesta horských nosičů. Připomíná již neexistující řemeslo, kterým se v Krkonoších živily celé generace horalů.
Přestože značení je na trase teprve od roku 2012, nosiči tudy šplhali na Sněžku desítky let předtím, než po ní začali chodit turisté. V naplněných krosnách nosili potraviny a nápoje do bývalé České boudy. Robert Hofer dokonce na nejvyšší horu vytáhl 140 kilogramů vážící pokladnu.
Stezka začíná u dolní stanice lanové dráhy, za penzionem Modřín se stáčí do lesa a serpentinami stoupá nad Velkou Úpu. Prvotřídní výhledy na úpské údolí začínají od boudy Foměnka. Cesta traverzuje po svahu a kříží vlek Modřín.
Louky na Výsluní, kde je odpočívadlo s replikou lavice, na kterou si nosiči odkládali krosnu, spásají stáda dobytka už stovky let. Tato lokalita patří mezi nejstarší trvale osídlená místa v Peci pod Sněžkou, první louky a chalupy se zde objevily už v 16. století.
Z Výsluní stezka znovu prudce stoupá lesem, pod Portášovými boudami vede po jeho okraji souběžně s trasou lanové dráhy, zčásti po kamenných agrárních valech. Vznikly v dávné minulosti, když horalé z obhospodařovaných luk sbírali kameny a shromažďovali je na okraji pozemku. Podobných valů je nad Velkou Úpou celá řada.
V nadmořské výšce 1125 metrů se stezka napojuje na známou Kubátovu cestu, která začíná ve Velké Úpě a pokračuje přes Janovy boudy a Portášky na Růžovou horu a končí na Sněžce. Zatímco tento úsek je notoricky známý a projdou po něm desetitisíce turistů ročně, část nosičské stezky z Velké Úpy na Portášky současná generace ještě donedávna neznala.
Před sedmi lety ji pro veřejnost „znovuobjevil“ Petr Kobr a potomek nosičského rodu Walter Hofer.
„Když nosiči na přelomu 50. a 60. let přestali na Sněžku chodit, tak cesta zanikla a v podstatě upadla v zapomnění. S myšlenkou obnovit ji jsme si pohrávali delší dobu, pomohl nám Walterův otec Helmut Hofer, poslední žijící krkonošský nosič, který po cestě chodil a přesně si pamatoval, kudy vedla,“ vypráví Petr Kobr.
Rodák z Police nad Metují se do Krkonoš dostal hned po vojně a pracoval na lanové dráze ve Velké Úpě. V té době už byla pěšina v lesních úsecích zarostlá. Dřeviny museli prořezat, s obnovením stezky pomohlo také město. Pec pod Sněžkou zaplatila odpočívadla a panely s informacemi o nosičském řemeslu.
Ocelová roura i klavír putovaly na vrchol
V rodinném penzionu s Hospodou horských nosičů ve Velké Úpě Petr Kobr vytvořil malou expozici věnovanou zaniklé profesi. Vystaveno je tam několik typů dřevěných krosen, ženská pro nošení konví s mlékem nebo nákupu či krosna pro přepravování sena. Jednu krosnu věnoval i Helmut Hofer. Figurína u vstupu do hospody ukazuje tradiční oblečení nosičů.
Cesta horských nosičůZačíná u dolní stanice lanové dráhy Portášky ve Velké Úpě. Měří 6,5 kilometru s převýšením 893 metrů, vede přes Výsluní, které patří mezi nejstarší trvale osídlená místa v Peci, na Růžohorky a Sněžku. V roce 2012 stezku ve spolupráci s potomkem nosičského rodu Walterem Hoferem obnovil boudař Petr Kobr, který ve Velké Úpě provozuje Hospodu horských nosičů a vytvořil v ní malou expozici. Zároveň vyrobil repliky tehdejších krosen, aby si nosičské řemeslo mohli vyzkoušet turisté. Od Portášek stezka kopíruje žlutě značenou Kubátovu cestu na Sněžku. |
„Nosili košili, vestu, bavlněné sako, pumpky a kožené boty, v zimě dlouhé kalhoty a sněžnice. Na hlavě měli klobouk,“ popisuje Petr Kobr. Pro zájemce, kteří si chtějí starodávné řemeslo vyzkoušet, nechal vyrobit deset odlehčených dřevěných krosen.
Poslední vynášku po nosičské stezce z Velké Úpy absolvoval Robert Hofer v roce 1961. Čtyři generace krkonošské dynastie se dnes již zapomenutým řemeslem živily sto let. Na vrchol Sněžky se nosiči, žijící podél stezky ve Velké Úpě, vydávali šest dní v týdnu. Na zádech běžně nesli sto kilogramů i víc.
Právě Robert Hofer v roce 1944 od Obří boudy vytáhl na Sněžku pro meteorologickou stanici 2,5 metru dlouhou ocelovou rouru vážící neuvěřitelných 160 kilogramů. Z Velké Úpy dokázal vynést také pokladnu vážící jen o dvacet kilo méně. V roce 1929 skupina nosičů dokonce na Českou boudu dopravila celý klavír.
Na 6,5 kilometru dlouhé trase z Velké Úpy přes Růžovou horu s převýšením 893 metrů měli krkonošští šerpové deset zastávek, ani při pauze však krosnu nesundávali ze zad.
„Odpočívali jsme vždy na lavičce nebo u kamene, kde jsme si náklad mohli podepřít a odlehčit. Jen výjimečně jsme se zastavili na Růžohorkách, jinak jsme jedli a pili až nahoře,“ vzpomínal před lety Helmut Hofer, který se jako nosič pro Českou boudu na Sněžce živil od svých 15 do 20 let.
Stezka začíná pod lanovkou z Velké Úpy na Portášky.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
S prvním nákladem na horu vyrazil už v šesti letech, otec mu vyrobil malou krosničku, ve které nesl šestikilový poštovní balíček. Jeho pradědeček dopravoval už v roce 1868 materiál pro stavbu České boudy.
Novodobé soupeření na Sněžce
Cesta z Portášek na nejvyšší horu nosičům průměrně trvala přes tři hodiny, v zimě ale i dvakrát déle. V krosnách přenášeli sudy s pivem, basy s láhvemi vína, potraviny a před rokem 1912, než se postavila v Obřím dole vodárna, dokonce i vodu. Nejčastěji používali rovné dřevěné krosny s popruhy a zádovou deskou, ke kterým provazem přivazovali zboží.
Všechny díly seriálu Krkonošské stezky |
„Muselo se vědět, jak vysoko je třeba náklad přivázat. Pokud se připevnil moc vysoko, převažoval nosiče dopředu. Příliš nízko upevněné břemeno zase nepříjemně táhlo krosnu dolů,“ vysvětlil Helmut Hofer. Náklad si on a jeho předci nadlehčovali dřevěnou holí, v prudkých svazích se o ni i opírali.
Nosičské řemeslo dnes v Krkonoších nepřipomíná pouze stezka ve Velké Úpě. Každý rok se v Peci pod Sněžkou koná Sherpa cup, účastníci nosí na nejvyšší horu z Obřího dolu 20, 40 a 60 kilogramů. Ti nejrychlejší zvládnou šestikilometrovou trasu s převýšením 754 metrů za hodinu a 20 minut.
Od roku 2012 pořádá vždy první říjnový víkend obdobný závod také Petr Kobr, účastníci jdou z Hospody horských nosičů přes Janovy boudy a Růžohorky na Sněžku. Obnovená stezka i každoroční závody přispěly k tomu, že se o tradiční krkonošské profesi znovu ví.
Loni v srpnu byla Sněžka svědkem mimořádného sportovního výkonu. Slovenský šerpa Vladimír Hižnay překonal Hoferův rekord z roku 1944, od Slezského domu vynesl na Sněžku krosnu s balíky vody vážící 165,5 kilogramu. Dvoukilometrovou trasu po dlážděné Jubilejní cestě vyšel za dvě hodiny.
Soupeření extrémních nosičů bude mít letos podle všeho pokračování, Zdeněk Pácha z Ostravska se v létě pokusí jako první pokořit hranici dvou metráků.
30. června 2019 |
