Host vstupuje vchodem vyzdobeném kovovými ornamenty s lampami. Ční nad ním věžičky sloužící i jako nosiče praporů. Některé ozdobné secesní prvky zůstaly i na vnitřním vybavení, typické florální kroucení mají kryty původní vzduchotechniky ve stropě. Nynější majitel se držel původní podoby i při výměně velkých oken.
Stavitel Vincent Hlaváček postavil v roce 1901 novou, tehdy moderní stylovou restauraci se sálem na hlavní silnici. Jmenovala se Novozámecká, protože vede ke kosteleckému novému zámku. Silnici tehdy ještě lemovaly stromy a byla mnohem klidnější. Později dostala jméno Komenského.
Na starých fotografiích dokonce část restaurace obepíná břečťan. Ve sklepích majitel našel zbytky karbidového osvětlení, karbid zřejmě napájel také lampy na vchodu. Elektřinu získala restaurace až po první světové válce.
Stavitel Vincent Hlaváček ji zřejmě brzy prodal rodině Stárkových, která provozovala populární a honosný podnik až do znárodnění.
Secesse 1935: ceny levné, taneční parket a kuželník
V Katalogu krajinské výstavy, která se konala v Kostelci nad Orlicí v roce 1935, zůstal zachovaný dobový inzerát. Majitel Václav Stárek láká do Secesse: "Hradecký porter, 12° ležák, lahvové pivo, každou denní dobu výborná teplá kuchyně, veškeré druhy vína, ceny levné. Taneční parket. Kuželník."
V 50. letech dnešní druhá místnost sloužila jako výrobna vánočních ozdob.
Secesse v prvních letech své existence
"Byla to pobočka továrny na ozdoby ze Dvora Králové v době, kdy hledali novou provozovnu. Když jsme hospodu koupili, snášeli jsme dolů z půdy papírové krabice s vánočními ozdobami. Vzal jsem si je domů, ale dnes už je móda vánočních ozdob trochu jinde. Tenkrát byly ozdoby větší, byly to velké koule," říká majitel podniku Jan Šlaj.
O výrobě ozdob v Secessi je záznam v kronikách města. "Restaurace, na konci 50. a 60. let již dost sešlá, byla pěkně opravena a nyní je připravována další modernizace a rozšíření o ubytovací prostory v sousedním domě. V r. 1958 byla v Secessi zřízena výrobna vánočních ozdob, ale brzy byla zde zrušena," přepisujeme i s žalostným slohem tehdejšího kronikáře.
Data a staré fotografie pomohla pro dnešní díl seriálu vyhledat "sběratelka historických dat" Lenka Libotovská. Ta našla v kronikách města několik ukázek, jak se Secesse účastnila společenského a kulturního života v Kostelci.
Spisovatelka radila ženám co s hlasovacím lístkem
V roce 1913 nechali vysázet kulovité javory před Secessí a vlastně v celé Novozámecké ulici členové Okrašlovacího spolku. 19. ledna 1919 se konala valná hromada Řemeslnickorolnické besedy, která do Secesse přesídlila po první světové válce.
Pozdrav ze Secesse tetičce, strýčkovi i dalším
Hostinec Secesse obrostlý břečťanem v roce 1921
Koncem března 1919 přednášela v Secessi spisovatelka P. Moudrá. Ukázala, jak se má zachovat česká žena v samostatném českém státě, dostane-li do ruky hlasovací lístek.
Z dalších zápisů je zjevné, že v Secessi měly schůze spolky, církve a Sokol.
Jan Šlaj koupil restauraci od původních majitelů, tedy rodiny Stárkových, před dvanácti lety. Přestavěl WC, postavil personálu sociální zařízení a nedávno modernizoval kuchyni.
Na místní dršťkovou nebo gulášovou polívku se scházejí strávníci už po desáté ráno. Ostatně v Secessi se vždy vařilo dobré české jídlo.
Sklepy ukrývaly led až do léta
Nynější majitel si proto restaurace patřičně váží a shromažďuje k ní historické materiály. Ve sbírce má třeba původní plán fasády, která nakonec vypadá trochu jinak.
Současný výčep v restauraci Secesse
Dnešní lokál v restauraci Secesse
Nejvíce ho ale překvapily třípatrové sklepy. Dnes se ve druhém sklepení chladí pivo, ale sklepy dříve sloužily hlavně k ledování.
"V lednu a únoru se nasekaly na Orlici tlusté kusy ledu, ty se odvezly do sklepa a tam sloužily k chlazení piva ještě v létě," říká Jan Šlaj. On sám byl v nejhlubším sklepení teprve před rokem.
Jeho zeť Karel Rykala, který restauraci provozuje, přiznává, že tam byl až před měsícem. "Ale nic v nich není. Dokonce do něj ani nezatéká spodní voda. Tak je ten dům dobře postavený," říká hospodský.
A jedno tajemství restaurace zatím nechce znát ani Jan Šlaj. "Když jsme před rokem rekonstruovali kuchyni, našli jsme v jedné ze zdí trezor. Ale neotevřeli jsme ho. Znovu jsme ho zazdili. Možná v něm nic není, ale možná je tam nějaké poselství bývalých majitelů budoucím generacím," usmívá se majitel.
