Bývalý učitel a trenér běžeckého lyžování měl ve sportovní třídě na vrchlabské základní škole na náměstí Míru snowboardistku Evu Samkovou, biatlonistu Michala Krčmáře, běžkyni na lyžích Karolínu Grohovou a rychlobruslařku Karolínu Erbanovou. Čtveřici českých olympioniků pocházející z Vrchlabí pomáhal nastartovat kariéry. Jejich úspěchy jsou do značné míry i jeho osobním úspěchem.
„Současná výkonnost mých žáků mě samozřejmě těší. Člověk si říká, že nepracoval nadarmo,“ přiznává Aleš Suk, jenž na základní škole učil mezi lety 1992 a 2008.
Když si Michal Krčmář doběhl ve sprintu pro stříbrnou medaili, asi vás pohled na něj hřál na duši…
Já jsem u toho plakal.
Přitom od něj se olympijská medaile zrovna nečekala.
Nečekala. Já byl jsem s Michalem v kontaktu těsně před závodem, psal jsem, že mu přeju, aby do toho vlétnul vabank a buď to tam spadne, nebo ne. Vím, že v době tréninku byl trochu střelec. Neměl stabilní výkony. Buď trochu přišetřil běh, nebo se mu nepodařilo odstřílet tak dobře jako při olympijském stíhacím závodě. Pohyboval se na vlnách. Je ale evidentní, že v průběhu posledních čtyř let udělal značný výkonnostní progres. Ve Světovém poháru se neustále zlepšoval.
Jaký byl jako žák na základní škole?
Michal byl v tréninku zadržený, patřil k velice průměrným. Když ale přišel závod, tak to byl letec. Táta vždycky říkal: „Ten je po mně, je to závoďák. Jak se objeví závodní číslo, jeho výkonnost jde nahoru.“
Eva Samková vás po získání olympijského zlata v ruské Soči označila za trenéra objevitele. Málokdo dnes ví, že se ke snowboardu dostala přes sjezdové a běžecké lyžování...
Eva tvrdí, že jsem to byl já, kdo jí ukázal, co je to špičkový a vrcholový trénink. Eva byla naprosto specifický příklad, v mládí ji hodně korigovala matka, která byla horolezkyně. Dceru jsme zařadili do sportovní třídy s tím, že bude sjezdařkou. Přivodila si ale úraz, což se matce nelíbilo. Zkusila to proto jako běžkyně na lyžích. Trápila se na dráze i v terénu, po roce opět zvítězily gravitační disciplíny. Eva měla výhodu jednak v tom, že za sebou měla sjezdařskou minulost, jednak že byla nesmírně nadaná na dynamickou rovnováhu. Narodila se s tím. Současně chodila do výrazových tanců, kde kralovala. Byla přirozená, pohyb se nemusela učit, měla rytmus těla. To všechno jí na snowboardu pomohlo, od začátku na něm neměla žádné problémy.
Karolína Erbanová se zase původně věnovala hokeji. Vy jste ji v sedmé třídě nasměroval k rychlobruslení a trenéru Petru Novákovi.
Karolína se rychle učila nové pohybové struktury. Reprezentovala školu hlavně v atletice. Uměla šedesátku za osm vteřin, skákala 160 centimetrů do výšky, míčkem házela přes 50 metrů, přitom to nikdy pořádně netrénovala. Byla by z ní sedmibojařka špičkové evropské úrovně. Bydlela ve Špindlerově Mlýně, tam se však nepěstují žádné kolektivní sporty, zpočátku proto zkoušela sjezdovky. Když se s rodinou přestěhovala do Vrchlabí, chytla se chlapeckého hokeje. Šlo jí to velmi dobře a hrála v první pětce, což údajně nemohli skousnout otcové, kteří stáli za střídačkou. Zkontaktoval jsem se s Petrem Novákem, který v té době potřeboval k Martině Sáblíkové a Andree Jirků třetí šikovnou rychlobruslařku, aby dal dohromady kvalitní tým pro stíhačku družstev. V dubnu jsme s Karolínou jeli do Harrachova na soustředění. Když ji Petr viděl, jak jezdí na kolečkových bruslích, tak si ji tam rovnou nechal. Tím to všechno začalo.
Když jste měl Michala Krčmáře a spol. ve třídě, bylo vám hned jasné, že to jsou sportovci pro olympiádu? Vyčnívali už tehdy nad ostatními?
Celá třída byla výjimečně nadaná, byli v ní i další výborní sportovci, kteří se dostali do reprezentace. Po letech jsem se na tělocvik těšil, nemohl jsem dospat. Byla to lahůdka. Pořád jsme vymýšleli nové aktivity, aby je to bavilo. Byly to děti, které spontánně toužily po pohybu, a kdykoli jsme jim nabídli jakoukoli „bejkárnu“, tak do toho šly. Na těchto dětech stála školní reprezentace. Několikrát za sebou jsme postoupili do krajského finále v atletice družstev, třikrát jsme vyhráli Zátopkovu maratonskou štafetu.
Čím to je, že se v krátké době sešlo ve sportovních třídách tolik nadaných dětí?
Dokázali jsme systém výběru dětí do sportovních tříd dovést nechci říct k dokonalosti, ale hodně daleko. Vždy na jaře jsem s kolegyní obešel všechny čtvrté třídy na základních školách ve Vrchlabí a v okolí. Vnutili jsme se do hodin tělocviku a děti sledovali už před začátkem hodiny. V hledáčku jsme měli aktivní žáky, kteří tam poskakovali, lezli po nářadí a honili se, zkrátka měli rádi pohyb. Z deseti tříd, tedy z nějakých 250 dětí, jsme jich vybrali padesát až šedesát. Dále jsme je testovali, absolvovaly pět disciplín na hřišti. Udělali jsme pořadí a prvních pětatřicet jsme prohnali funkčním vyšetřením u sportovního lékaře v Jilemnici. Pětadvacet z nich jsme pak navrhli do sportovní třídy. Postupně to bylo horší a horší, protože ubývalo dětí a ředitelé základních škol nás na hodiny tělocviku nechtěli pouštět.
Jaká je situace dnes?
V okolí existují oddíly, které se zabývají během na lyžích a dalšími disciplínami. Vychovávají si děti už od první třídy. V září je vždy nábor, do kterého se přihlásí šikovné i méně šikovné děti. S nimi se pak pracuje. Už to není řízený výběr podle určitých kritérií, je to nábor. Samozřejmě, že se občas objeví šikovné dítě.
Sledujete závody svých bývalých žáků pravidelně?
Jelikož jsem už 10 let v penzi, zabývám se historií lyžování až do jeho úplných počátků. Hodně o tom píšu. Současná výkonnost mých žáků mě samozřejmě těší. Člověk si říká, že nepracoval nadarmo. Jejich závody sleduju velice pravidelně.
Jste s nimi v kontaktu?
Stále se vídáme a píšeme si. Mám štěstí v tom, že oni si vzpomínají na to, že jsem je přivedl k vrcholovému tréninku. Třeba Karolína Grohová, než odjížděla na olympiádu do Pchjongčchangu, mi přinesla český olympijský odznak, které sbírám.
Michal Krčmář už olympijskou medaili v Pchjongčchangu vybojoval. Kdo z Čechů podle vás získá další?
Velkou šanci má určitě Eva Samková, která obhajuje zlato ze Soči. Je u ní potřeba, aby měla kliku. Hromadný start je ošemetný, může se stát, že do vás někdo drkne, zkříží vám dráhu, podjede vás. Ale Eva je už natolik zkušená, že by si to měla pohlídat. Vzhledem k její povaze - je trochu pošuk - se musí sejít úplně všechno: fazona, rychlé prkno, štěstí. A pak to vyjde.
Rostou ve Vrchlabí další sportovci, kteří by se v budoucnu mohli objevit na olympijských hrách?
Nevím, protože už deset let neučím. Nedokážu to odhadnout. Stejně si však myslím, že Vrchlabí je v republice, co se týče sportu, hodně vysoko. Nejsou odtud jen tito čtyři, kteří jsou teď na olympijských hrách. Z Vrchlabí pochází i parta vynikajících cyklokrosařů v čele s Radomírem Šimůnkem, čtyřnásobným mistrem světa. Byl to jeden z prvních absolventů sportovních tříd, které byly ve městě založeny na konci 70. let.
