Horší počasí na lyže už jsem si opravdu vybrat nemohl, nadávám si, když za hustého sněžení a potmě láduju běžky do auta. Jenže počáteční nechuť a strastiplnou cestu po zachumelené silnici liduprázdnou krajinou brzy vystřídala euforie.
Na severním svahu Orlických hor se nekoná žádný motokros, jak například biatlonisté říkají tvrdému okruhu v Oberhofu. Do Záhoří mohou bez nejmenších obav zamířit i naprostí začátečníci (o stavbě okruhu čtěte v článku V Orlických horách vzniká nejdelší osvětlený okruh pro běžkaře v Česku).
Asi šest metrů široký a perfektně upravený „skejtový“ koberec má na každé straně vyfrézovanou stopu na klasiku. Na žádném místě nejsou smrkové větvičky nebo dokonce šlápoty bezohledných chodců, tedy dva největší nepřátelé běžkařů. Jen ve dvou zatáčkách přechází stopa v umydlenou dráhu, kterou tu vyplužili poněkud méně zdatní sjezdaři. Aspoň se tu někteří mohou blýsknout odšlapávaným obloukem.
Ačkoli se hned vedle trati svah strmě zvedá a červenou hřebenovou trasu opravdových motokrosových parametrů lze tušit jen několik stovek metrů západněji, na zdejší trati se nachází spíš jen hrbol coby test bdělosti a velmi pozvolné stoupání, spíš na rozdýchání.
Přestože o minusech se v případě tak ojedinělého okruhu mluví jen těžko, pár se jich přece jenom najde. Kdo přijíždí od Šerlichu, jedna starost mu odpadá, protože na osvětlený okruh narazí ještě před cedulí Orlické Záhoří. Zato pro běžkaře, kteří sem míří od Neratova, by se hodily ukazatele, protože musí projet přes celou obec, dlouhou málem jako Lovosice.
Druhé minus se podařilo vygumovat teprve nedávno. Zatímco okruh byl nasvětlený bezchybně a nenajde se ani kousek stopy skrytý ve stínu, parkoviště se až donedávna halilo do tmy.
„Tu chybu jsme zjistili už v prosinci při spuštění okruhu. Doobjednali jsme proto dalších šest lamp a vše napravíme,“ slibuje starosta Vojtěch Špinler. Hnidopichové by mohli namítnout, že tu schází i bufet, ale v horské obci jsou i jiné možnosti, než konzumovat grog „na stojáka“ v mrazu.
Bez sněžných děl letos sníh není
Ve skandinávských zemích nejsou podobné okruhy výjimkou a například do výroby umělého sněhu tam napumpují kolem 80 tisíc eur. V Orlickém Záhoří si musí vystačit s pouhým zlomkem této částky na údržbu a o sněžných dělech si mohou zatím nechat jen zdát. A hned v premiérové sezoně se tu potýkají s čím dál častějším problémem: sníh není, případně mizí před očima.
„Sezonu jsme sice zahájili 22. prosince, ale jezdilo se jen dva dny. V lednu sice nachumelilo, ale každým dnem je sněhu méně,“ mrzí starostu.
A protože osvětlená běžkařská stopa je unikát, je o ni zájem. Slyšet tu je často i polština nebo brněnský hantec.
„Jsme tu na dovolené. Obyčejně sice jezdíme bez běžek, ale teď jsme nemohli odolat. Když jsem se dozvěděl, co tu zbudovali, pořídil jsem běžky i pro manželku. Moc se jí do toho sice nechtělo, ale teď ji odsud nemůžu dostat,“ říká padesátiletý Brňák Stanislav Klíma.
„My to sem máme asi půl hodiny autem,“ mávne směrem k polské hranici zahraniční návštěvník Dawid: „U nás nic takového nemáme, dokonce ani pravidelně udržované stopy. Proto jezdíme na běžky k vám. Zaparkujeme v Zielenieci, lanovkou vyjedeme na české území a pokračujeme po hřebenech. Okruh v Záhoří jsme objevili vlastně náhodou.“
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Přestože Orlickému Záhoří už nikdo nevezme prvenství, samotným osvětleným okruhem snaha o přilákání dalších turistů určitě nekončí. Už v horizontu několika dnů tu namontují informační obrazovku s provozní dobou, teplotou či možnostmi ubytování, novinkou bude rovněž kamera s živým přenosem na internetu. Na okruhu dosud neexistuje sčítač běžkařů. I to chtějí vyřešit: v plánu je půjčovna čipů, které budou umět počítat okruhy, ale i měřit časy.
Odjíždím po 19. hodině a okruh se teprve začíná plnit. Svítit by měl ještě dvě hodiny. Ale pro opravdové drsňáky není ani úplná tma překážkou. Rolbaři, kteří hluboko v noci upravují magistrálu, by mohli vyprávět o častých setkáních se skupinami sportovců s čelovkami. Ti už ale obyčejné běžkování posunuli mezi extrémní adrenalin.
