Turnovské družstvo Granát chce vytěžit do tří až čtyř let na půl tuny českých granátů, minerálů sytě červené barvy. Každý týden podkrkonošskou vesnici opustí sto kilogramů vážící „zásilka“ koncentrátu, v níž je osm kilo drahých kamenů.
Družstvo začalo těžit v Dolní Olešnici v polovině dubna. Od té doby je tu pět dní v týdnu od 7 do 14:30 hodin v provozu třídící linka.
„Těžba začíná otevřením těžebního řezu - jámy. Vytvoří se odkalovací nádrže, které jsou potřeba pro zpracování technologické vody,“ vysvětluje Pavel Tvrzník, předseda družstva Granát.
Voda je pro celý proces klíčová. Do nádrží ji čerpají z potoka, pak už obíhá v uzavřeném cyklu. Z třídicí linky vytéká kalná, znečištěná zeminou a příměsemi. Soustava nádrží funguje jako přirozený filtr, čistou vodu těžaři znovu čerpají do linky. A tak pořád dokola.
Granátonosný štěrk bagry a buldozery dolují v hloubce dva až čtyři metry, náklaďák materiál převeze k jen několik metrů vzdálené úpravárenské lince, kterou zásobuje nakladač. Velké kameny se na 25 metrů dlouhý pojízdný pás vůbec nedostanou, zastaví je rošt.
Hlavní práci udělá elektřinou poháněná bubnová pračka. Čtyři metry dlouhý točící se válec s průměrem půldruhého metru, do kterého proudí voda, chrlí nahrubo vyčištěnou směs zbavenou hlíny.
„V pračce se uvolní částice, kamínky a štěrk. Síťový třídič materiál rozdělí podle velikosti, vrchní síto má osm, dolní dva milimetry. Zájmová frakce pak jde do sazečky, kde se oddělí těžké minerály od lehkých a mezi těmi těžkými minerály, které zůstávají v sazečce, jsou granáty,“ popisuje šéf turnovské společnosti.
Všechno, co je menší než dva milimetry, projde kalovým čerpadlem a odtéká zpátky do odkalovací nádrže.
Sazečka vytvoří koncentrát, jenž obsahuje zhruba osm procent českého granátu. Pracovníci družstva ho jednou týdně odvážejí do Turnova, kde se minerály ručně třídí.
„Granáty mají různou velikost, od dvou do osmi milimetrů s minimální tloušťkou dva milimetry. Z toho už se dá vybrousit kamínek. Drobnější granáty zatavujeme do skla, děláme různé upomínkové předměty, těžítka a tak dál. Spotřebujeme všechno,“ říká Pavel Tvrzník.
Z Dolní Olešnice do Turnova týdně putuje 80 až 100 kilogramů koncentrátu, v něm je zhruba osm kilogramů granátů.
Srdcem linky je sazečka
Linka denně zpracuje přibližně 30 tun granátonosného štěrku, obsluhují ji pouze čtyři pracovníci. Ve vrstvě lehkých minerálů, které přepravní pás odvádí na hromadu, se nesmí vyskytnou český granát. I na to dohlíží Jaroslav Valenta.
Český granátPrůhledný až průsvitný minerál sytě červené barvy náleží do skupiny pyropů. Má drobné rozměry, od 0,2 do 0,8 centimetrů. Český granát má podle Mohsovy stupnice stupeň tvrdosti 7 až 7,5. Je výjimečně barevně stálý, odolává žáru i kyselinám. Organizovaný sběr granátů s vývozem do Evropy začal v raném středověku, v tuzemském klenotnictví se výrazněji rozšířily po roce 1700. V současnosti se u nás těží v Podsedicích na Litoměřicku a v podkrkonošské Dolní Olešnici. |
„Srdcem linky je sazečka. Musím hlídat, kolik do ní jde materiálu, aby to bylo dobře odkalené a aby neutíkaly granáty. Nesmí tam být kuličky bláta, protože v něm mohou být granáty. Když je tam správné množství materiálu a vody, sítová třídička by to měla rozplavit natolik, že vypadne čisté kamení,“ vysvětluje muž, který obsluhuje třídicí linku.
Vyzkoušený způsob těžby českých granátů se podle Pavla Tvrzníka nemění, firma ale investuje do moderních strojů, pohonů, instaluje úspornější motory. V roce 2005 v Podsedicích za energie platila půldruhého milionu korun, loni třetinovou sumu.
Upravárenská linka v Dolní Olešnici byla vyrobena u nás v 90. letech, její instalování u bývalého statku před zahájením těžby trvalo měsíc. Stejný stroj před lety zpracovával granátonosný štěrk i nedaleko odsud v olešnické části Vestřev, kde se drahé kameny dolovaly mezi lety 1991 až 2007.
Před obnovením těžby v Podkrkonoší mašina prošla generální opravou. V Dolní Olešnici bude pracovat tři až čtyři roky, družstvo by za tu dobu mělo získat 500 až 600 kilogramů granátů.
Jejich hlavním zdrojem pro turnovskou firmu jsou Podsedice v Ústeckém kraji, těžba zde má tradici od roku 1954. Ve srovnání s dvouhektarovým pozemkem v Olešnici je tamní dobývací prostor gigantický, má rozlohu 70 kilometrů čtverečních.
„Příprava těžby v Dolní Olešnici trvala deset let, pomůže nám to vytvořit zásobu granátů,“ poznamenává Pavel Tvrzník.
Několik obcí se proti těžbě postavilo, Dolní Olešnice souhlasila
České granáty se nacházejí také v dalších podkrkonošských lokalitách. Dolní Kalná se však postavila proti plánované těžbě a před třemi lety se přidala i Horní Olešnice.
V olešnické části Zadní Ždírnice chtěla minerály dobývat firma plzeňského podnikatele Jana Štýbra. Zastupitelé na základě dotazníkového průzkumu mezi obyvateli nedali souhlas, který společnost potřebovala pro získání povolení báňského úřadu.
Naproti tomu sousední Dolní Olešnice proti návratu těžařů nijak neprotestovala.
„Dali jsme si dvanáct podmínek, které dodržují, dosavadní spolupráci s družstvem hodnotíme kladně,“ řekla ČTK starostka Radoslava Cermanová. Z těžby má podle ní obec příjem v řádu stovek tisíc korun ročně. Bývalý povrchový důl v části Vestřev je dnes kompletně zrekultivovaný.
