Velmi překvapivou a zcela zásadní změnu postoje polského státu tlumočil nedávno ministr životního prostředí Richard Brabec při návštěvě v Libereckém kraji. Poláci totiž podle něj vůbec poprvé v historii připustili, že rozšiřování tamního hnědouhelného dolu Turów u Frýdlantského výběžku může negativně ovlivnit podzemní i povrchové vody na českém území, a slíbili finanční i technické kompenzace (více čtěte zde).
Změna polského postoje má zásadní význam i pro Broumovsko. Když se o plánované těžbě před dvěma lety dozvěděli zdejší starostové, málem způsobili povstání proti těžařům (psali jsme zde). Nyní - po dvou letech hlasitých protestů a po polských parlamentních volbách - je údajně na dosah nečekané vítězství.
Přestože sousední ministerstvo životního prostředí již schválilo průzkumné území pro vyhledávání metanu z uhlí táhnoucí se od Lubawky přes Walbrzych až k Nové Rudě, Poláci těžební iniciativu sami přidusili.
„Jejich přiznání, že hnědouhelný důl může zle poznamenat českou vodu, je bezesporu dalším nábojem proti snahám těžit v pohraničí. Ostatně tuto problematiku otevřela již naše snaha o stop těžbě břidlicových plynů. My jsme kontaktovali ministra životního prostředí, ten o tom hovořil s polským ministrem a shodli se na tom, že nemůže dojít k těžbě bezprostředně za hranicemi, aniž by jeden stát byl ohrožen snahou státu druhého. Sám jsem se sešel se starostou Radkowa a výsledek je, že mi oznámil, že těžbu nebude podporovat,“ říká starosta Náchoda a poslanec Jan Birke (ČSSD).
Důvod k oslavě to ale zatím zcela není. Těžaři se svých plánů nevzdávají, byť alespoň v chráněném parku Stolových hor nepochodili. Navíc je v Polsku i vstřícnější legislativa než ta česká.
„Kde to jsme, když se ani nedozvíme, že v Polsku povolili nějaký průzkum? Poláci navíc vůbec nemusí dělat EIA (vyhodnocení vlivů na životní prostředí, pozn. red.). Je potřeba zatlačit na evropské poslance, aby se legislativa sjednotila a mezinárodní EIA byla vyžadována povinně,“ navrhuje Jiří Malík, ekolog a vedoucí národní kampaně koalice STOP HF žádající zákaz těžby plynů nebezpečnou metodou hydraulického štěpení.
Poláci se s tím moc nepárají, říká ekolog
Nyní jsou ve hře uran a metan a byť polští těžaři a kupodivu i obyvatelé Radkowa, Swidnice či Lubawky nebezpečí spíš bagatelizují, česká voda by se i průzkumnými vrty ocitla v bezprostředním ohrožení.
„Poláci se s tím moc nepárají. Dokonce i církev pořádala školení pro děti, kde jim vyprávěli, jak je těžební metoda frakování dobrá a šetrná. Opak je pravdou. Kdyby začali v pohraničí zkoumat ložiska metanu, bylo by to ještě dramaticky horší než v případě uranu. Je téměř jistota, že by kvůli průmyslové zkoušce došlo ke kontaminaci vody,“ varuje Malík.
Změna názoru na těžbu s největší pravděpodobností úzce souvisí se změnou polské vlády a jednotlivých vojvodství.
„Přišlo to docela najednou, ale nyní se již s Poláky dokážeme bavit nejen na lokální úrovni, ale i ministerské. Jsem bytostně přesvědčený, že uran ani metan se v pohraničí těžit nebude, a považuji to za významné vítězství zdravého rozumu. Představa, že si Poláci rozsekají úchvatné prostředí Stolových hor, je i pro mě šílená. Při průzkumu chtěli jít s vrty až kilometr hluboko, přitom voda je zhruba v 300 metrech. Bylo by to jako vytáhnout špunt z vany,“ pokračuje Birke.
Zřejmě jen stěží lze zhodnotit, jak velký vliv na rozhodnutí Poláků stopnout průzkumné vrty mají české protesty. Podle starosty Trutnova a poslance Ivana Adamce (ODS) začal případ zavánět mezinárodním sporem.
„Protože jeden nemůže beztrestně těžit s vědomím, že škodí druhému. My se stále potýkáme s následky těžby černého uhlí a teď bychom měli trpět kvůli uranu a metanu? To by bylo příliš. Žijeme vedle sebe, a proto se o tak důležitých věcech musí vést dialog,“ zdůrazňuje Adamec.
Zatím se však ještě nepodařilo prorazit zpravodajský kanál z Polska. Svědčí o tom i vyjádření ředitele České geologické služby Zdeňka Venery.
„Když jsme dostali zprávu, že na polské straně jsou těžební záměry, samozřejmě jsme se tím zabývali, ale od té doby žádné nové zprávy nemáme. Poskytovat informace je zcela na dobrovolné a přátelské bázi,“ uvádí Venera, který se obeznámil s případem rozšiřování hnědouhelného dolu Turow a poté odhadl, že z podzemí se bude muset vyčerpat přes 12 milionů kubických metrů vody, tedy zhruba roční spotřeba jedné čtvrtiny obyvatel Prahy.
Rozšiřování a prohlubování dolu až k hranici 80 metrů pod úrovní hladiny moře se však Polsku vyplatí i přes přiznání, že to ohrozí podzemní i povrchovou vodu v Česku.
„Polská strana možnost ovlivnění přiznala historicky vůbec poprvé. Svědčí to o tlaku, který se nám podařilo vyvinout,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.
„Dokonce je kvůli tomu v plánu stavba velké podzemní bariéry, která by měla bránit přítoku českých podzemních vod do rozšířeného dolu,“ podotýká Venera.
