Nestojí už jako kdysi na silnici, po které formani vozili zboží mezi Kladskem a Hradcem. Ač jsou jeho interiéry nové a trochu strohé, hostinec Na Králíku v osadě Zblov ve Studnici na Náchodsku se zvenku tváří, jako by pocestným oznamoval: Jsem tady dlouho. Hodně dlouho.
Je mu totiž více než čtyři sta let. Ve staré kronice Studnice se lze dočíst, že poskytoval přístřeší a občerstvení pocestným a formanům už před bitvou na Bílé hoře.
Nakonec se i tato bitva, která znamenala pro Čechy tři sta let v područí Habsburků, nepřímo zapsala do historie podniku příběhem, který by ve vínku měla jistě ráda nejedna staletá hospoda.
Nechme ten příběh vyprávět kronikáře Václava Nehybu, který jej dobovou češtinou zapsal do kroniky v roce 1922. Do češtiny přeložil i Fridricha na Bedřicha.
Historická podoba hostince Na Králíku
Dnešní podoba hostince Na Králíku
Ocitáme se v listopadu roku 1620, kdy habsburská vojska porazila vojska českých stavů na Bílé hoře a poslední český král Fridrich Falcký, přezdívaný podle svého krátkého vládnutí zimní král, bere před Habsburky z Prahy "kramle" do Vratislavi.
Syn na Králíku narozený, vodou z Babky umytý
"Po nešťastné této bitvě prchal Bedřich ponechav Čechy osudu. S ním prchal i hrabě Matyáš Thurn. Kronika praví, že když přijížděli k hranicím kladským, narodil se královně synáček v osadě Zblově. Udržuje se pověst, že mladý král narodil se v příbytku, kde nyní hostinec Králík stojí. Studna v louce se nalézající podnes Babkou se sluje, an tehdáž tam rybník býval, z kterého prý bába mytí mladého krále brala. Jestliže pověst tato zakládá se na pravdě, pak jistě prchal Bedřich přes Studnici k Náchodu, kde kůň jeho na mostě přes potok podkovu ztratil." To zapsal kronikář do veliké knihy, která je na Obecním úřadu ve Studnici. Osada Zblov totiž od nepaměti k této obci patří.
Kronikář pokračuje, že v místě ztracené podkovy je dnes náměstí Republiky. Prchající Fridrich se později dostal do Holandska, "kdež byl živ dosti bídně". Jen díky příbuzným vybudoval dvůr v Haagu a zemřel jako štvanec v Mohuči. "Pochován byl v Sedanu ve Francii, kde hrob jeho v zapomenutí upadl," píše kronikář.
Pověst o narození syna zimního krále dokonce někteří obyvatelé Studnice pokládají za prapůvod názvu hostince. Králík může znamenat malý král. Ač to zní romanticky, název má zřejmě původ jiný. Zblov měl kdysi několik rybníků a jeden z nich nesl jméno Králík.
O tom ostatně hovoří i záznam v kronice, že už v roce 1592 stála na místě bývalého rybníka Králík hospoda. "Dnes je kolem ní napřímená hlavní cesta na Studnici, ovšem ve starých mapách vede silnice oklikou kolem zadní části hospody a pak se vrací na místa, kudy dnes vede hlavní," ukazuje na staré mapě bývalý dlouholetý starosta Studnice Jan Regner.
Urna bývalého hostinského zůstala na půdě hostince
Krčma ve Zblově byla zřejmě dříve dřevěná. Vznikla v usedlosti postavené Vilémem Řeháčkem a nabyla významu a ceny při stavbě okresní silnice, která vedla podle ohrady usedlosti.
Hostinec Na Králíku za první republiky se štamgasty
Majitel tam vystavěl na svou dobu moderní hostinec s postranním výčepem a tanečním sálem, "ve kterém dost pěkných zábav bylo pořádáno." Ale další majitel ho zrušil.
Kronika uvádí, že v roce 1868 kupuje usedlost Augustin Mencl. Ten 8. dubna 1889 prodává lokál Václavu Mojžíšovi, který ale veškeré úspory prodělal a byl nucen ještě téhož roku hostinec prodat manželům Pitašovým.
Právě Pitašovi pak měli syna Bohuslava Pitaše, který vedl podnik od roku 1912. Rodině Pitašů patřil až do 50. let, kdy ho znárodnili komunisté. A jako v některých dalších hostincích zřídili v něm kino.
Hosté spořádali na posvícení i 54 kachen a 72 šišek knedlíků
Nastal rok 1989 a hostinským se stal Jaromír Matys. Právě v jeho éře koupila hospodu od Jednoty obec, která k ní přistavěla byt. Matys v ní zůstal hostinským až do roku 2003. Na půdě po celou dobu opatroval prázdnou urnu prvorepublikového hostinského Bohuslava Pitaše, který zemřel roku 1961.
Matysova žena Ivana Kubrtová vzpomíná, že chodila hostinskému pomáhat. "Když rostly houby, lidé chtěli naši houbovou bílou polévku. Tu měli nejradši," říká žena, "já sama jsem na ni houby chodila sbírat."
Když bylo Na Králíku posvícení, hosté spořádali čtyřiapadesát pečených kačen a dvaasedmdesát šišek knedlíků. "A ještě to někdy nestačilo," dodává Kubrtová.
Úkol zněl: zničit krtka. Boj ale trval týdny
Na další veselou příhodu si vzpomíná Jan Regner. "Jednou k hospodě pronikl krtek. To jsme tam byli skoro každý den, abychom sledovali, jak krtince přibývají a jestli ten urputný, dva měsíce trvající boj vyhraje Jarda nebo krtek," směje se.
Jaromír Matys použil na vypuzení krtka z malé travnaté plochy všechno. "Hadici s vodou, plyn z výfuku auta, propan butan a různé sirné roztoky. Když jsem koupil asi za pět stovek rušič na krtky, tak ještě více ryl. Krtince stále přibývaly," vypráví.
Štamgasti si ho dobírali. Jednou našel na dveřích obrázek krtka. "Přejmenovali nás na hospodu U Krtka. Až při padesáté deváté krtičině přinesl starý Semerák takovou chňapku. A za hodinu byl krtek v pánu. Vzdali jsme mu čest, pochovali ho u břízy a vyrobili mu křížek," vzpomíná bývalý hostinský Na Králíku.
Po vítězství nad krtkem se však hostinští rozhodli pomstít chalupáři z Pardubic, který se jim kvůli krtkovi vysmíval nejvíce. Z pole nabrali na kolečko krtince a umně mu před chalupou vytvořili fiktivní hromádky. Dokonce si dali práci i s tím, že do půdy vyhloubili pod krtinci díry. A pak v pátek odpoledne dalekohledem sledovali, jak tyto "Potěmkinovy" krtince protáhly smíškovi, když dorazil na chalupu, obličej úděsem.
Zatímco v jiných městech nebo obcích hostince končí, ten ve Zblově vydržel čtyři sta let. Dnes ale někteří místní říkají, že už zažili v hostinci lepší doby, ale že je v něm stále dobré pivo. Nu což, pokud bude mít hostinec Na Králíku stále tak tuhý kořínek jako doposud, přežije ještě hodně hospodských. Těch horších i těch lepších. Protože lidé odcházejí, ale některé hospody jsou tady věky.
|
Hospoda na Králíků leží v místní části Studnice Zblov. |
