Oficiální zdroje neprozradí ani to, že jde o Afghánce. Jejich pobyt je však veřejným tajemstvím. Lidé se o nich dozvěděli v listopadu, kdy dva z mladých pilotů utekli, avšak ještě ten den byli zadrženi v Německu (psali jsme zde).
V Královéhradeckém kraji je afghánských pilotů 25. Po listopadové události jsou úzkostlivě střeženi bodyguardy a téměř nikdo kromě instruktorů s nimi nepřijde do styku. Bydlí v luxusním hotelovém resortu Tree of Life v Lázních Bělohrad, odkud je na výcvik vozí dodávky. Občas hrají fotbal a měli zájem o posilovnu Sokola.
„Ano, je pravda, že tu jsou. Nejsou s nimi žádné potíže, ale vadí mi, že se jejich přítomnost úzkostlivě tají. Přijde mi to zvláštní, protože lidé by o nich měli vědět. Byli jsme ubezpečováni, že prošli velmi důkladným školením, ale pak dva z nich utekli do Německa. Všichni o nich vědí, ale zároveň se jen dohadují, co tu dělají,“ říká starosta lázeňského města Pavel Šubr.
Výcvik financuje americká vláda
Afghánci se na hradeckém letišti mají školit až do konce dubna 2018. Výcvik financuje americká vláda, školí je deset českých instruktorů. Cílem je, aby absolvovali kolem 240 hodin teorie a praktického výcviku a dostali se na úroveň obchodních pilotů.
Vše organizuje vojenský podnik LOM Praha, společnost, jež loni zvýšila zisk na skoro sto milionů korun, což je oproti roku 2015 skok o 130 procent. Podle náměstka ministra obrany Tomáše Kuchty na tom má lví podíl právě výcvik pilotů. Přímo na výcviku spolupracují letecké firmy DSA a Heli Czech. Někteří čerství držitelé leteckého průkazu údajně ve své zemi neřídili ani automobil.
„Uzavřeli jsme smlouvu, kde stojí, že mám zákaz se k tomu jakkoli vyjadřovat. A to také dodržím,“ stručně k tomu sděluje místopředseda představenstva DSA a zkušený pilot Daniel Tuček. K dalším instruktorům patří Jiří Podolský z Heli Czech.
„Nemohu vám k tomu vůbec nic říct, ani potvrdit, že jde o Afghánce,“ říká také pilot.
Podobně odpovídá i město Hradec Králové prostřednictvím Romany Liškové (HDK), náměstkyně pečující o městský majetek a organizace. „Jsme rádi, že tady takové státní zakázky jsou, jen to nesmí hlučet. Vážíme si toho a jsme rádi, že firma DSA takhle pracuje,“ uvádí.
Ředitel Leteckých služeb Hradec Králové Vladimír Griga působí dojmem, že ani nechce vědět, jak výcvik Afghánců vypadá. „Vím jen, že je to speciální zakázka, se kterou nemám důvod se seznamovat. Nespadá do mých kompetencí řešit, co a jak cvičí,“ zdůrazňuje.
„Využívají naše školicí prostory, ale téměř o nich ani nevíme. Jsou pečlivě hlídaní, ochranka je doprovází na každém kroku i do konferenční místnosti a pak přede dveřmi čeká, až vyjdou,“ popisuje ředitel Technologického centra Ondřej Zezulák.
Hluk je k nevydržení, stěžují si místní
Většině lidí je lhostejné, že jde o Afghánce. Obyvatelům Ruseka, Věkoš, Pouchova či Předměřic však jejich výcvik vadí. Už od loňského roku si vytrvale stěžují na hluk, naposledy je kvůli tomu přijal tento týden primátor.
„Nejhorší je bezmoc. Všichni se nám snaží tvrdit, že nic neporušují, ale my bezpečně víme, že to tak není. Mají přesně dané, v jaké výšce a kudy mají letět, ale ti piloti si dělají, co chtějí. Nejhorší je, když se dva vrtulníky vznášejí nad ranvejí, létají nahoru a dolů a třetí je oblétává. Nám nevadí letiště, na jeho provoz jsme zvyklí, nám vadí výcvik pilotů vrtulníků, protože je k nevydržení. Nárůst hluku je tu obrovský a to se ani neptám, jak kvalitně jsou ti lidé doopravdy prověření,“ zdůrazňuje předsedkyně Komise místní samosprávy Rusek Klára Barešová.
Podle ní v roce 2014 bylo pohybů na letišti na 35 tisíc, avšak loni už víc než dvojnásobek.
„Pro mě je jedno, jestli jsou z Afghánistánu nebo z Marsu, ale ať nedělají takový randál. Na vrtulníky jsme asi všichni alergičtí,“ navazuje Dominik Švehla z Pouchova.
„Stížnosti na hluk považuji za účelové, je to opravdu nesmysl,“ odmítá stížnosti instruktor Podolský.
Místní si myslí, že tak intenzivní výcvik patří do vojenského prostoru. „Nejhorší je, že neznáme výhled do budoucna, tedy termín, kdy to všechno skončí. Se stížnostmi bychom se prý měli obracet na Úřad pro civilní letectví, což mi přijde hrozné. My přece nejsme žádní drábové, od toho jsou tady jiní,“ dodává Barešová.
