Britský zvyk začínat konverzaci počasím si u filmařů raději odpusťte. Musí se jim přece krásně točit, když je tak pěkný zimní den, slunce má pré. "No právě! Potřebujeme, aby bylo hnusně. A sychravo. Musíme si pomáhat umělou mlhou. Ve středu jsme totiž natáčeli let pro umrzlého muže v lese," říká produkční Ilona Jirásková z České televize.
Náhodný kolemjdoucí může nabýt dojmu, že na ranveji u hradecké letecké záchranné služby DSA několik ztracenců čeká na Godota. Herci se ohřívají v karavanech, technici přešlapují s horkou kávou, bzučí helikoptéra. Jen režisér Filip Renč, "zazimovaný" jak Reinhold Messner, sedí na své židli u ranveje.
Vypadá unaveně, ale je vstřícný. "Součástí Sanitky 2 je záchranná letecká služba, která v dřívějších epizodách nebyla. V Praze ji dělá policie, takže jsme hledali nějakou soukromou flotilu helikoptér, které se tím zabývají. Spolupracujeme s Danem Tučkem, ten nám to zařídil a je špičkový pilot, proto jsme tady. Předstíráme však, že jsme na okraji Prahy," říká Filip Renč. Hradecké žluté vrtulníky navíc pasují ke žlutým sanitkám.
"Všechno, co je spojené s letištěm a vrtulníky, se snažíme hledat na Hradecku. Včera a dnes točíme starty, přistání, lety i dramatické situace i dialogy. Dáváme i malé mobilní kamery ven na kabinu, to kvůli větší efektnosti záběrů. Teď máme zimní reálie, na jaře uděláme letní," vysvětluje režisér, jenž má za sebou už třiasedmdesát natáčecích dnů ze 168.
"Jsme před polovinou, takže ještě stále lezeme do kopce. Bude z toho třináct hodinových dílů, na objem práce to vychází na sedm dvouhodinových celovečerních filmů udělaných v kuse. To je velká nálož pro všechny, pro herce i pro štáb. Obdivuju, že to vydrží, každý den vstáváme o půl páté, v pět. Pak nastane dvanáctihodinová směna. A jedem takhle celý rok do července," dodává Renč.
I u seriálu scenáristy Ivana Hubače se obklopil dvorními spolupracovníky, s kameramanem Petrem Hojdou natočil Válku barev či Na vlastní nebezpečí, s produkční Jiráskovou Hlídače č. 47. Nechybí ani vyhledávaný architekt Zdeněk Flemming.
"Mám kolem sebe kamarády, což je hrozně důležité. Bez toho by to nešlo," dodává režisér a jeho slova zanikají v hukotu rotoru.
Budaře čekalo první pilotování
To v hereckém karavanu je klid, Jan Budař v kostýmu záchranáře i Marek Taclík v civilu jsou v dobrém rozmaru. "Zrovna jsem se dozvěděl, že dnes už netočím, ale že zaplaceno dostanu," oznamuje Taclík, který si dělá pohodlí na válendě a vybízí kolegu, aby se rozpovídal: "Ty máš větší roli!"
"Točím let vrtulníkem, který budu poprvé v životě pilotovat. Vedle mě bude pilot a ten mi slíbil, že mi to tajně na chvíli půjčí. Nesmí se to ale dozvědět pánové Hanzlík a Zedníček, režisér ani kameraman! Budou totiž sedět za mnou. Kdyby to věděli, že stroj místo pilota ovládám, tak by vytvořili paniku, a to by mohlo mít katastrofální následky. Ale oni se to nedozví, a až řízení převezmu, nebudou moct už nic dělat. Těším se na to a doufám, že to nebude naposled," usmívá se Budař.
A jaká je role Marka Taclíka, známého třeba z Kriminálky Anděl a Okresního přeboru nebo z filmů Občanský průkaz a Rodina je základ státu? "Zmrzlý muž," říká herec. "Nadržený zmrzlý muž," upřesňuje kolegu Jan Budař.
"Ano, to je pravda, Honzo, děkuju. To byl můj sen dostat roli, která je celou dobu v kómatu. Tyhle dny jsem šťastný, že se nemusím učit žádný text, protože zmrzlí muži zpravidla nemluví. Kdybych hrál něco jiného, určitě by si Filip Renč stěžoval, že mi není rozumět, a to jak na divadle, tak ve filmu," usmívá se Taclík.
V kraji už filmaři byli v Hořicích, na hradecké letiště se vrátí na pět dnů v květnu. "Kdy dnes skončíme, vůbec netuším. Ještě tady hledáme vilu na okraji města, důležité je, aby byla na samotě. Tam přijede záchranka ke starší paní s infarktem. Není to jednoduché, už jsme se rozhlíželi v Hořicích a teď v Hradci. Kdybyste o nějaké věděl, určitě se ozvěte," loučí se produkční Ilona Jirásková.
