Jak na Štědrý den zabavit děti, aby pro ně čekání na Ježíška bylo co nejsnesitelnější? Otázku si každoročně kladou snad všichni rodiče. Víc jak stovka jich v úterý dopoledne i se svými ratolestmi vyrazila do pevnosti v Josefově na Náchodsku, kde na ně v podzemí čekali vojáci, duchové i strašlivá čarodějnice.
Silvestr v JosefověDalší akce se v pevnosti Josefov, části města Jaroměř na Náchodsku, chystá už na Silvestra. Od 14 hodin se bude střílet z děla na hradbách. |
Josefovští průvodci si pro slavnostní návštěvníky připravili vánoční hru, ale i prohlídky kasemat, které běžně nejsou obvyklé.
"Na Štědrý den chodíme mimo běžný okruh, který ukazujeme v sezoně, takže toho návštěvníci uvidí o něco víc," řekl vedoucí pevnosti Miroslav Vašata.
U střílen bastionu 1 na ně čekala čtveřice vojáků a jeden četník, aby předvedli, jak a čím se za Marie Terezie, ale i za první republiky, střílelo.
"Aby mohl nabíjet křesadlovou pušku, musel mít rakouský voják dobré zuby," vysvětloval dětem a rodičům průvodce v dobové uniformě, zatímco jeho kolega ukazoval, jak se historická puška nabíjela.
"Kulka a střelný prach byly zabalené v papírové patroně, jejíž vršek voják musel ukousnout, trochu prachu odsypat do křesadla a zbytek i s kulkou nasypat do hlavně a upěchovat," popsal složitý způsob válčení.
Pak už si jen stačilo zacpat uši a čekat, až dá velitel pokyn ke střelbě. Při salvě, kterou vojáci vypálili, jen létaly jiskry.
Netopýři a duch popraveného tesaře
Po střelecké ukázce už nic nebránilo hodinové prohlídce podzemních chodeb, které jsou dlouhé přes 40 kilometrů. Některé z nich si za své zimoviště vybrali netopýři, návštěvníci tak museli dávat pozor, aby o malé černé hrušky visící ze stropu nezavadili hlavou a spícímu živočichovi neublížili.
Hned při vstupu do podzemí každý dostal tradiční plechovou svítilnu s bílou svíčkou. O vánoční prohlídky byl takový zájem, že místy bylo možné zahlédnout na konci chodby plápolající svíčky dalších skupin nebo slyšet povykování dětí, které v temném podzemí hledaly ducha popraveného tesaře či hrály vánoční hru.
"Moc se nám to líbilo, hlavně ten kousek, kdy jsme šli úplně potmě. Už jsme tady byli se školou, takhle o Vánocích jsme tu poprvé. Na nadílku se nám aspoň bude čekat líp," prozradili sourozenci Aneta a Lukáš, kteří se do Josefova vydali s rodiči.
Spokojeni byli i manželé Benešovi z Josefova, kteří do pevnosti chodí několikrát ročně. "Na Vánoce to ale patří k rodinné tradici," uvedli.
Po absolvování úseku, kde si návštěvníci vyzkoušeli, jaké to je jít potmě úzkou chodbou vysokou zhruba 175 centimetrů, vyrazili prozkoumat chodbičku, v níž údajně kat pohřbil proradného tesaře, který měl nákresy vznikající pevnosti nosit nepříteli.
"Jeho duch tam prý není, ale pro jistotu si tam běžte sami," odmítl jít dál průvodce a nezapomněl dodat, že duše popraveného tesaře prý ráda kolemjdoucí chytá zezadu za nohy.
"Zatím jsem počet prodaných lístků nepočítal, odhaduji, že jich bude přes stovku. Když si k tomu připočtu ještě děti, které vstupné neplatí, je návštěva obrovská. Tak o padesát procent větší než loni," uvedl šéf pevnosti Miroslav Vašata, který se s návštěvníky ohříval u jednoho z krbů.
Při návštěvě pevnosti se rodiče s dětmi mohli vydat do temných chodeb i sami se svíčkou a mapou v ruce při vánoční hře nazvané Islandské Vánoce.
"Je to příběh o čarodějnici, jejím manželovi a jejich třinácti synech - skřítcích, kteří chodí na Vánoce škodit," popsal Vašata. Hráči se tak na stanovištích v temných chodbách dozvěděli, jak se na Islandu slaví svátky, ale i jaké tam mají tradice a pověsti.
