Vytáhnout číslo otázky z červeného pytlíku, sednout na potítko a za chvíli před komisí předvést všechno, co se za uplynulé tři roky naučili. Běžná závěrečná zkouška na jakémkoliv učilišti v České republice.
Jen budoucí absolvent na sobě má místo slušivého obleku s kravatou vězeňský mundúr. Závěrečné zkoušky z oboru obráběč kovů v pátek čekaly i na učně z řad odsouzených ve věznici Valdice na Jičínsku.
Odborné učiliště, které přímo v areálu tamní věznice existuje již od roku 1983, si v ničem nezadá s běžnými civilními školami. Vězni musí plnit docházku, absolvovat výukové hodiny, praxi i psát písemky.
„Každý týden absolvují 15 hodin teorie a 12 hodin praxe. Závěrečná zkouška, díky níž získají výuční list, je stejná jako kdekoliv jinde. Podklady pro ni získáváme stejně jako ostatní školy z centrálního systému,“ popisuje vedoucí školského vzdělávacího střediska Zdeněk Bartoň.
Budoucí obráběči kovů za sebou už mají písemnou zkoušku, v níž musí podle zadání zakreslit různé součásti a napsat test o materiálech či závitech. Před komisí také již leží hotové výrobky z praktické části zkoušky.
„Při ní dostanou zhruba 25 rozměrů a podle nich musí na soustruhu udělat výrobek, například hřídel. Na tuto zkoušku mají žáci sedm hodin,“ říká Bartoň, který u zkoušek sedí i jako místopředseda komise.
Jako poslední skládají studenti ústní část zkoušky, na kterou přišla řada ve čtvrtek dopoledne. Mezi těmi, kteří na chodbě před učebnou čekali, až na ně přijde řada, byl i čtyřiadvacetiletý mladík, který si ve Valdicích již třetím rokem odpykává desetiletý trest za loupežné přepadení.
„Venku jsem nedodělal školu, proto jsem se rozhodl, že si výuční list udělám alespoň tady. Tak za dva roky bych mohl žádat o propuštění a pak se vyučení bude hodit,“ myslí si mladý vězeň, kterého ve studiu podporuje i jeho rodina.
„Mamka je ráda, že jsem se do toho pustil. A mě to i baví, čas ve vězení mnohem rychleji utíká. Baví mě hlavně práce v dílnách,“ vypráví, zatímco další ze spoluodsouzených už míří k losovacímu pytlíku a na potítko.
Vězni si studia váží
Kromě učitelů zaměstnaných přímo ve věznici sedí v komisi i ti, kteří jsou zvyklí spíše na náctileté žáky venku na svobodě. Stejně jako předsedkyně komise - ředitelka Vyšší odborné a Střední průmyslové školy v Jičíně Alena Žalská.
„Mezi absolventy je určitě velký rozdíl. Tito si důležitost školy více uvědomí a váží si toho, že mohou v těchto podmínkách studovat,“ míní Žalská, která v komisi sedává již více než deset let.
„Velkým rozdílem mezi naší a touto školou je, že tady neřeší žádné kázeňské problémy,“ dodává se smíchem.
Od roku 1983 ve Valdicích získalo výuční list 504 ze zhruba devíti set přijatých odsouzenců. V současné době se tam na obráběče kovů učí 34 mužů, kterým jsou k dispozici plně vybavené učebny a patnáct soustruhů.
„Kromě učebního oboru nabízíme i rekvalifikační kurzy v oborech knihař, malíř nebo natěrač. Odsouzeným jsou k dispozici i počítačové či jazykové kurzy, kterými již prošlo přes pět tisíc odouzených,“ vypočítává Bartoň.
Ve vězení, které je jedním z nejtěžších v republice, mohli vězni složit i maturitu a našel se mezi nimi i jeden, který při výkonu trestu vystudoval vysokou školu.
„Byl to ojedinělý případ člověka, který se zapsal ke studiu na teologické fakultě. Napravil se natolik, že mu ředitel dovolil vycházky, v jejichž rámci absolvoval zkoušky. Na ty s ním jezdil vězeňský kaplan, který se za něj zaručil. Co vím, tak nyní žije velmi spořádaným životem,“ vzpomíná na nejúspěšnějšího studenta z Valdic mluvčí věznice Eva Francová.
