Na první pohled něco nesedí. Krkonoše jsou pod sněhem a očekávat na okraji Trutnova vinohrad obsypaný zralými hrozny tedy odporuje zdravému rozumu.
„Na Moravě mi známí vinaři říkají polárník. Když mi někdo nevěří, že v Trutnově mám vinohrad, říkám: Přijeďte se podívat,“ usmívá se Jiří Novotný na zahradě rodinného domu na okraji Trutnova, kde žije s rodinou. Na Černou horu, kterou už pokryl nový sníh, je to vzdušnou čarou deset kilometrů a do skiareálu v Mladých Bukách jen čtyři.
„Nechci se mýlit, ale asi mám nejsevernější vinohrad v Čechách, možná je dokonce nejvýš,“ míní Novotný.
Vinohradnictví má jako hobby a věnuje se mu po práci. Obhospodařuje asi 180 keřů vinné révy. Na některých ještě hrozny nechává, aby vyzrály. Před hladovými kosy je chrání sítěmi. Když začne mluvit o víně, jiskří mu v očích stejně jako jeho kolegům z jihomoravského Mikulova, maďarského Tokaje nebo gruzínského městečka Kvareli.
„Bílé odrůdy Solaris mám keřů přes stovku a červené odrůdy Cabernet cortis asi čtyřicet. Mám je jako hlavní. Solaris bych doporučil všem, kteří chtějí začít s pěstováním a výrobou vína v severnějších oblastech. Letos jsem měl u pozdního sběru cukernatost dokonce 21,5 stupňů, a tak jsem nedocukřoval. Vše je přirozené, nádhera! Ještě mi zbývá sebrat Cabernet cortis,“ říká při procházce vinohradem Jiří Novotný.
První keře vinné révy vysadil na zahradě v nadmořské výšce 465 metrů před devíti lety. Na české poměry je to extrém. Excelentní vína však v Evropě vznikají i ve vyšších nadmořských výškách, i když za příznivějších klimatických podmínek. Jiří Novotný má letos oproti svým kolegům z nižších poloh výhodu. Vinohrad má stále svěže zelený, ač vegetační období končí. Sucho, které potrápilo zemědělce na Hradecku, se ho příliš nedotklo.
„V tomto ohledu je to tady příznivější. I když neprší, suchem netrpíme. Ráno je tu bohatá rosa,“ říká.
Zkusil i soutěž vinařů na Moravě
Loni se se dvěma lahvemi svého solarisu účastnil v tvrdé konkurenci profesionálů z jižní Moravy soutěžní výstavy piwi odrůd v Šardicích na Hodonínsku. Ty se vyznačují odolností proti houbovým chorobám a jsou úzce spojovány s ekologickým vinohradnictvím.
„Samozřejmě moravským vinařům nemohu konkurovat, proto mě velmi potěšilo, že jsem neskončil poslední. Získal jsem jednasedmdesát bodů, což nebyl úplný propadák. Byl jsem nejsevernějším vinařen, snad z Čech ani nikdo nesoutěžil,“ říká vinař.
K méně příznivým podmínkám v Královéhradeckém kraji je důležité zvolit vhodné odrůdy. „Experimentoval jsem. Začínal jsem s odrůdou Müller Thurgau, s chrupkou a Zweigeltrebe, ale ty mi vůbec nejdou. Došel jsem k poznání, že tady je třeba jít cestou odolných. V roce 2007 jsem si z Německa přivezl právě Solaris, který u nás ještě nebyl k dostání,“ vypráví muž, kterému by dvaašedesát hádal málokdo.
Specifickým podmínkám přizpůsobil i řez vinné révy. Po letech pokusů a omylů přešel k pěstování nazývané „vedení na hlavu s řezem na tažeň“, to se kromě jednoho nejsilnějšího letorostu ostatní pnou kolem kůlu vzhůru.
„Kdo tvrdí, že v našich podmínkách nemá smysl pěstovat víno, neví, o čem hovoří. Samozřejmě, že to tu není ideální jako třeba na Pálavě, ale když u toho člověk přemýšlí, může dosáhnout docela zajímavých výsledků,“ usmívá se vinař.
Chvíli trvá, než v šeru útulného vinného sklepa oči přivyknou. Podzemí spojuje s okolním světem několik příkrých schodů. Víno kvasí a zraje v demižonech, nerezových tancích a v rohu je dokonce klasický dřevěný sud.
„Sklidil jsem 150 kilogramů Solarisu, to už je prokvašené,“ říká Novotný. Předpokládá, že až sebere i červené, které má stále ve vinohradu, získá přes 80 litrů vína. „Víno je víc než jen nápoj, je to boží dar. Je v tom příroda i slunce. To si člověk uvědomí až v momentě, když ho začne pěstovat a vlastnoručně vyrábět,“ zdůrazňuje.
Stejně jako jemu kvasí v Královéhradeckém kraji víno dalším asi dvěma desítkám vinařů-nadšenců, kteří mají více než sto keřů a považují to za svou zálibu. Přesto vyrábějí víno podle zásad nejlepších vinohradníků a dosahují překvapujících výsledků. Lze je najít v Hradci Králové, v Novém Městě nad Metují, ale také na vesnicích ve Smržově, Stěžerách nebo v Bohuslavicích.
V kraji jsou pouze dva registrované vinohrady, a to v Kuksu na Trutnovsku a v Litoboři na Náchodsku. Oficiálně patří pod vinařskou oblast Čechy, jež má 630 hektarů rozprostřených od Prahy k Berounu a podél Labe od Kuksu přes Mělník až po Ústí.
Na Kuksu vysadila vinici v roce 2005 rodina Rudolfských z Jaroměře s přáteli, a to nad zámkem naproti baroknímu hospitálu. Zajímavostí je, že tam pěstují víno prastarým způsobem, „na hlavu“, jak bylo běžné v dobách Karla IV. V současnosti mají asi čtyři tisíce keřů převážně burgundských odrůd včetně zapomenutého Tramínu bílého nazývaného Brynč. V obci Litoboř Jiří Pelikán obhospodařuje vinohrad s více než 1 200 keříky na ploše 2 500 metrů čtverečných. Vysadil hlavně bílé odrůdy Solaris a Merzling a z modrých třeba Kofranku.
