Autorem vizuálního stylu filmu Šmejdi je hradecký grafik Ondřej Marek.

Autorem vizuálního stylu filmu Šmejdi je hradecký grafik Ondřej Marek. | foto: Archiv Ondřeje Marka

Musíte rychle zaujmout a nevylekat, říká grafik Šmejdů i klubu Náplavka

  • 0
Českým lvem oceněný film Šmejdi, hradecký klub Café Náplavka, hotel Bonato v Náchodě, Skicentrum Deštné i hradecká restaurace Popular mají jedno společné. Spojuje je práce hradeckého grafického designera Ondřeje Marka, který pro ně tvořil velmi důležitý vizuální styl.

Na úspěch sice Marek, jinak také velký obdivovatel skateboardingu a street artu, dlouho čekal, nyní si však zakázkami ve své firmě OtherWise plní svůj dětský sen.

„Je těžké určit, kdy mě začala zajímat výtvarná kultura. Asi to bylo spojené s určitým rebelantstvím, ať už počmáranými sešity na základce nebo obdivem skateboardingu, snowboardingu a streetartu. V Dobrušce na vlakovém nádraží, kam jsem jezdil do základní umělecké školy, měli přes celá vrata nasprejovaný obrovský obličej nějaké příšery. Po výtvarné stránce to byla skvělá práce, a když jsem se dozvěděl, že to dělal legálně nějaký sprejer a ještě za to dostal zaplaceno, úplně mě to fascinovalo,“ vypráví o svých začátcích.

Co bylo dál?
Cesta byla klikatá, ale nakonec jsem absolvoval studium výtvarné kultury na hradecké univerzitě. K tomu si přibral také několik semestrů s grafikou v oboru multimediální tvorby. Organizoval jsem studentské kulturní akce, abych mohl sám udělat plakát. Založil jsem studentské sdružení, abych mohl žádat o granty, vytvářel jsem mediální výstupy a vymýšlel kreativní mechaniky na naše akce, abych mohl oslovovat komerční sponzory a partnery.

Kdy se z toho stala profese?
Z několika sponzorů a partnerů se asi po dvou letech stali moji první klienti. Poprvé jsem dostal peníze a kolečko se po 20 letech uzavřelo. Byl to okamžik, kdy jsem si splnil dětský sen.

Jeden z vašich nejznámějších projektů je tvorba vizuálního stylu k úspěšnému dokumentu o děsivých praktikách prodejců Šmejdi...
Silvie Dymáková (autorka filmu, pozn. red) mě oslovila asi rok před premiérou filmu. Viděl jsem hrubé materiály a poslechl si koncept filmu včetně názvu. Vím, že mě nadchla jak Silva se svým nadšením a odhodláním, tak natočené materiály a jejich pravdivost. Z původně zamýšlené hodinové schůzky jsme seděli snad půl dne a odkrývali potenciál a význam problematiky.

Na hlavním plakátu k filmu jsou dva muži - „šmejdi“, kteří drží vysavače. Jak to vzniklo?
V prvním vizuálním konceptu, kde byl detail na všeříkající oči staré paní, jsme kladli důraz na lidské emoce. Chtěli jsme, aby se lidi vžili do bezbrannosti a pocitů seniorů. V masové vizuální komunikaci se musí jednat s obrovskou prvoplánovostí a vyvarovat se hádankám. Když vizuální reklama potká lidi při jejich všedních činnostech, musí od nich vyžadovat pouze jednoduché myšlenkové pochody. Pod výrazem „šmejdi“ si nejlépe představíte dva pány v laciném obleku s hrncem, spotřebičem a pánví. Navrhl jsem hodně variant loga a skic plakátů, ale nakonec jediná neprvoplánová zkratka zůstala v podobě rozčtverečkovaných obličejů, protože i ve filmu mají rozpixelované tváře.

Probudit zapomenutý genius loci hradeckého klubu Náplavka, to byl zřejmě také nelehký úkol...
Projekt Náplavky vznikl tak, že se moji kamarádi rozhodli splnit si sen a vytvořit multikulturní prostory v pronajatých prostorech Novákových garáží. Z hlediska konceptu ten prostor mluví sám za sebe. Protože jsme jako jedna parta chodili pomáhat škrábat předchozí černý nátěr, měli jsme čas si o tom hodiny u piva povídat. Podle mé představy měl vzniknout prostor, který by byl kromě závěsného systému pro obrazy úplně oproštěn od doplňků v interiéru a mobiliář od pivního partnera by plaval v Labi. Vzhledem k okolnostem jsme však museli v lecčem ustoupit.

Jak vznikal název?
Nejsem zastánce těch anglických, nicneříkajících. Vždycky se mi líbily názvy Na kovárně, U Lva, Beran a podobně. Kdo ale někdy vymýšlel název pro svoji firmu, ví, že není těžší a zdlouhavější disciplíny. Já jsem naštěstí působil jako nezávislý konzultant a škrabač omítky, proto se mi to vymýšlelo podstatně lépe. Náplavka zní hezky česky a odkazuje na geografickou polohu. Jediné, s čím jsme společně bojovali, je jakýsi špinavý odér slova náplavka.

Jak byste chtěl, aby lidé prostor Náplavky vnímali?
Zatím jsme nedělali průzkum, ale jsem si jistý, že se kluci rozhodli ve správné době a ve správném věku, kdy jsou sami obrazem cílové skupiny a podařilo se jim to udělat podle svých představ. Mají rádi dobré pití, dobrou muziku a podporují umění. Pohybují se v provozu za barem nebo u vstupu, povídají si s lidmi a nepřímo se věnují zákazníkům. To je pro mě nejcennější.

Dalším vaším zákazníkem je náchodský hotel Bonato nebo skiareál Deštné v Orlických horách...
Hotel Bonato je typický příklad klienta, který mě nadchl svým přístupem ke svému byznysu. K jídlu a kávě má neuvěřitelný vztah. Vozí suroviny ze zemí jejich původu, sám je vybírá, poznává lidi, které je osobně vyrábějí a pořádá poznávací a ochutnávací výlety. Chtěl, abych se stejnou čistotou, bez lží a přetvářek navrhl všechny tiskoviny, které se týkají restaurace. Kladl jsem důraz na přírodní materiály, dlouho vybíral papír a několikrát nechal míchat barvu na tiskoviny. Majitel mi dal v mém oboru úplnou svobodu, taková práce musí bavit každého.

Jak to bylo v případě lyžařského areálu?
Vedení Sportprofi Deštné vzneslo požadavek rebrandingu na název Skicentrum Deštné. Potřebovali logo a jednotný vizuální styl. Od začátku připomínali, že jsou menší, vlídnější a rodinné letní i zimní středisko. Logo by mělo být oblé a nápis z bezpatkového fontu Helvetica. Mám rád, když logo má nějaký hlubší význam, který se v něm odrazí. Navštívil jsem Deštenské muzeum a pročítal jeho historii a hledal inspiraci. Vznik obce je založený na sklářství a proto jsem použil barevný gradient. Pro první tvar jsem vyšel z reliéfu Malé a Velké Deštné. Pro druhý tvar jsem se inspiroval běžeckými tratěmi a třetí tvar jsou lyžařské vleky Marta I a Marta II. Při tvorbě jednotného vizuálního stylu jsem rozpoutal hru s tvary loga, konce loga spojil a vznikla mi tři srdíčka.

Navrhujete i webové stránky. Co by jim nemělo chybět?
Rozdíl je v tom, co na webu děláme a co od něho čekáme. Méně čteme a více skenujeme, podobu dnešního webu určují hlavně mobilní prohlížeče. Pokud se na webu nezorientujete během prvních osmi sekund, 75 procent uživatelů váš web opustí.

Na co se zaměřit, když budu chtít mít na webu kvalitní texty?
Předně musíte udělat průzkum, abychom měli celkem přesnou představu o tom, pro jakou cílovou skupinu texty tvoříme. Už půl roku pracujeme na knize Opočno v proměnách a souvislý text ve Wordu třídíme do jasně daných úrovní tak, aby kniha zůstala v ruce co nejširší cílové skupině. Pokud zvolíme vhodný font, napíšeme zajímavé titulky, k fotkám vložíme nejzajímavější úryvky z textu, zaujmeme tím mnohem více lidí. Asi všichni známe knížky, které se čtou hezky, ale připomínají skripta. Cíl je jasný, zaujmout a nevylekat.