Klasik českého kresleného humoru Vladimír Renčín

Klasik českého kresleného humoru Vladimír Renčín | foto: Otakar GrusserMF DNES

Vladimír Renčín, autor tisíců kreslených vtipů, oslavil sedmdesátiny

  • 1
Ještě nedávno kreslil alespoň dva vtipy denně. Dohromady je pak podepsaný pod několika tisícovkami. Kreslíř Vladimír Renčín oslavil na Mikuláše své sedmdesátiny. Nedávno dostal od prezidenta medaili Za zásluhy a vyšla mu i kniha s názvem Best of Renčín.

Editor, který musel z tisíců vtipů vybrat pár stovek nejlepších, musel mít zatraceně těžkou práci. Soupis knih s kresbami, i těch, které jen ilustroval, by byl delší než Hrubínova báseň O Květušce.

První vtip vyšel Renčínovi před devětačtyřiceti lety v Mladém světě, šestačtyřicet let již pracuje na volné noze.

Mistrovství zkratky prokázal třeba v osmašedesátém roce, kdy socialismus s lidskou - podle Zdeňka Podskalského debilní - tváří, shrnul do věty "Ztroskotali jsme, soudruzi, ale vesla držíme dál pevně v rukou".

Renčín zůstal věrný Hradci, i když si ho v rudé baště v roce 1974 vzala na paškál StB. A pár let měl s publikováním utrum.

Denně alespoň dva vtipy

Snad nejznámějšímu žijícímu klasikovi českého kresleného humoru rozumí - a berou ho za svůj - univerzitní profesor, bankovní úřednice i kamnář. Renčínův pohled na svět dává víc než jen dobrý kreslený vtip.

"Nemám příslušné výtvarné vzdělání, a tak jsem se celý umělecký život, jestli to tak můžu říct, zaobíral tím, že jsem se stále hledal, hledal jsem jak kreslit, jak namalovat postavu. A do dneška se hledám. Pravda, už jsem se za ta léta mohl najít, ale jak říkával Adolf Hoffmeister: Hledání předchází pád," říká milovník jazzu a vášnivý rybář.

Jeho humor je obhajobou i oslavou zdravého selského rozumu navzdory všem politickým a jiným tlakům. A pokud bude srozumitelný i za padesát let, nemůže to být s námi tak zlé. "Když to vidíte takhle, je to pro mě vyznamenání," podotýká kreslíř, který donedávna denně nakreslil alespoň dva vtipy.

"V letech, když jsem bral rozum, jsem spíše tíhl k literatuře, ale o kreslený humor jsem se zajímal. Líbila se mi ona odlehčená forma projevu. Dostal jsem se k němu přes literaturu, protože jsem si zapisoval dojmy a citáty z přečtených knížek a sám si je zpestřoval kresbičkami. To jsem vůbec ještě netušil, že sám budu někdy publikovat v novinách a časopisech," říká.

Svítání za 1 Kč

Na Vladimíra Renčína nedá dopustit ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman, od počátků skalní fanda.

"Na každý nový fór jsme se děsně těšili. Stačil jsem si koupit na výstavě v tehdejším Díle několik Renčínových kreseb. Jedna z nich, kterou na mně nakonec vymámil, ale za velké peníze, jeden spolužák žijící dávno v zahraničí. Zachránil mě tak dovolenou v Jugoslávii! Na kresbě byl chlap u navijáku, od kterého vedlo lano za obzor nedalekých hor. Na ceduli měl napsáno: Svítání 1 Kč," vzpomíná Ladislav Zeman.

"Kdykoliv kamaráda spolužáka vidím, nebo se u něj venku stavíme, rve mi to srdce! Už ale vím, že bude do smrti viset na jeho zdi. Až později mi došlo, co všechno v tom, zdánlivě jednoduchém fóru bylo!" dodává Zeman, který se připojuje ke gratulantům: "Vladimíre, děkuji, že jsem měl velké štěstí se s vámi vídat. Přeju hodně sil a ještě kupu dalších nápadů."

Gratulantů je mnoho

Režisér Pavel Krejčí na něj poprvé narazil v 60. letech. "Jeho inteligentní jemný humor mi sedl okamžitě. Dnes si uvědomuju, že jsem nikdy neviděl "slabšího" Renčína, a to jsou tisíce a tisíce kreseb, i ilustrací a animovaných filmů. Neskutečné!" obdivuje kreslíře režisér.

Po bok všem jeho příznivcům se staví i hradecká herečka Lenka Loubalová, která mu přeje samé dobré věci.

"Hlavně ovšem zdraví a čistou mysl, aby nás ještě dlouho obveseloval svými obrázky. Mrzí mě, že jsem neměla to štěstí být v divadle tehdy, když pro nás psal Nejkrásnější válku. Ale představení jsem viděla několikrát a vždycky jsem se královsky bavila," uvádí herečka.

Kolik lidí mu je dnes dlužných za královskou radu? "Někdy se ptám, co jsme, odkud přicházíme, kam jdeme, jaký má lidský život smysl? Potom si naleju odpověď a je zase dobře."